Třetí "kauza" stejně jako předchozí vrhá známou hrdinku z dramatické literatury do nemilosrdné současnosti. Maryša je frustrovanou „zelenou vdovou“ a vše dopadne, jak by asi dnes skutečně dopadlo, tedy nijak, bez gesta, bez principiální logiky. Spousta sympatických a vtipných rozehrávek baví diváky, avšak stejně jako u Salome pátráme po analýze a ptáme se, proč nám tvůrci opět předložili polotovar.

Vděčná komedie se „záhrobní tematikou“ si sama komplikuje život tím, jak se křečovitě snaží kombinovat humor s přesahy do vážnějšího mudrování o životě. Mizérii hry Petra Novotného dokoná kiks s postavou, od které dle dosavadní stavby čekáme pointu a ne bloumání po jevišti. Inscenaci nectí ani pevná ruka režiséra. Herecké výkony v rámci žánru velmi dobré...i velmi špatné.

Působivá inscenace, která ne a ne prozradit, o čem chce být. Takže fascinace těmi silnými, tentokrát i hravými obrazy jen do určité míry... Východiska projektu (smrt letce za II. světové války a ďábel, který vítězí tak, že všechny přesvědčil o tom, že neexistuje) se mi v předvedeném nějak ztratila.

Inscenace – manifest. Pětatřicet let stará provokativní hra přirozeně napásnutá na naši současnost. Demaskuje prázdno, deziluze, žití v kýči nebo blábolech, zdupanou morálku, všemoc ekonomicky silných. Zajímavé řešení hracího prostoru, vynikající výkon Gabriely Míčové – psychologicky skvěle obsáhne pád své postavy ze suverenity až do smrti (vysvobození).

Působivě inscenovaná současná hra, která skrze historický příběh (vycházející z reálií anglických dějin přelomu 10. a 11. století) promlouvá k chaosu dneška. Mnoho témat (touha po moci, láska, feministická popíchnutí, otázky víry a nevíry...) vede k žánrové nejasnosti, ale režie si je toho úskalí vědoma, výsledkem je vyvážená inscenace. Pobaví, přinese napětí i zamyšlení.

Problémem této inscenace je, že už dramaturgie měla rozpoznat, jak je ta hra pro provedení na jevišti špatná, a nesázet na to, že monologické a neustále vysvětlující (a silně zidealizované) kličky textu Eliška Balzerová povýší na velké divadlo.

Na první pohled jednoduchá komedie, která zmrazí svým sdělením.

No, kam se ten svět asi dokutálí, budeme-li jen reptat nebo klanět se zlatému teleti. Poutavá rekonstrukce prostinkého (pro herce však nejednoduchého) textu lidového divadla na biblické téma. Od záměrně naivní stylizace k výmluvné, až didaktické pointě. Cosi se děje, když divadlo tlumočí už i ty elementární věci... Druhá část mě proto velmi bavila.

Tak jako jsou dne potřeba herci – moudří klauni, podobně to platí pro autory divadelních her. Petr Kolečko má mezi takové nakročeno, i jeho mírně blábolivá hra Vejce vtipnými narážkami mnoho pojmenovává. Forma – úlet ovšem není pro každého...

Po bezemoční, režijně nezáživné a s výjimkou Terezy Duchkové interpretačně bezduché karlínské verzi konečně Jekyll a Hyde dorazil i k nám v plné muzikálové síle! Až nečekaně. Promyšlená režie, uchvacující scénografie. A výkon Dušana Vitázka? To musíte vidět! Hana Holišová též na výbornou a talentovaná Viktória Matušovová jistě zapracuje na nedostatcích v hereckém projevu. Vynikající company. Proti překladu Adama Nováka ten nový jde více po smyslu originálních textů a za uši tahá podstatně méně, i když místy taky.

Kapesní a úspornější kopie velké brněnské inscenace. Herecké a pěvecké srovnání, až na Petru Jungmanovou, vyznívá v neprospěch činoherců z Palmovky, avšak dá se říci, že se s nelehkým úkolem popasovali obstojně. Jen kdyby ještě přestali „tlačit na pilu“, nebo zaříznou otázky, které tento koncept divákům klade, a zvukaře z Radka Zimy klepne.