Počet komentářů: 0
Nový komentář

Za oponou

MDP nahlížejí do 30. a 60. let minulého století
[vydáno: 1.6.2017]
V Městských divadlech pražských dva týmy paralelně připravují dvě nové inscenace. Obě mají společného to, že na počátku tvůrčí práce bylo obrovské množství sesbíraných materiálů, aby nutně následovala nejen mravenčí selekce, ale především definování toho, co skrze zvolená témata sdělit dnešnímu divákovi. Jeden pohled míří do prvorepublikových let (resp. na situaci v Československu před 2. světovou válkou), a ten druhý do 60. let 20. století.

Pod režijním vedením Pavla Kheka vznikla v Divadle Rokoko inscenace Čapek, sledující zápas Karla Čapka se zhoršující se politickou situací a jeho boj s lidskou zaslepeností, zbabělostí a fanatismem. Inscenace je autorským projektem režiséra Pavla Kheka a dramaturgyně Věry Maškové.
Druhou červnovou premiéru připravuje v Divadle ABC tradiční autorská dvojice Jiří Janků a Petr Svojtka. Hudební komedie 60´s aneb Šedesátky připomene divákům nadějnou dobu 60. let 20. století, kdy se ve světě i u nás dostávala ke slovu první poválečná generace a která se stala legendární i díky rozmachu kulturních fenoménů, nejen hudebních. Režíruje Petr Svojtka.

Inscenace Čapek mapuje skrze osud tohoto výjimečného českého spisovatele a novináře významné období našich dějin, které skončilo okupací. „Zvolili jsme si toto téma proto, že situace v tehdejším Československu je v mnohém podobná tomu, co dnes zažívá naše země. A stejně jako kdysi meziváleční intelektuálové i my máme pocit, že v této společenské situaci nelze mlčet,“ říká dramaturgyně a spoluautorka Věra Mašková. „Inscenace Čapek představuje náš názor na tuto významnou osobnost československé kulturní i politické sféry. Scénář nebyl pevnou divadelní hrou, ale materiálem, jenž až autorským přístupem herců získal podobu inscenace – jde vlastně o divadelní rekonstrukci několika okamžiků z let 1935–1938, ale v divadle neplatí zákony času a prostoru, a tak se náš Karel Čapek setká například s Václavem Havlem,“ vysvětluje režisér Pavel Khek.

Zkoušení inscenace bylo zahájeno netradičně výletem... Kam jinam než do Čapkova bývalého letního sídla ve Staré Huti u Dobříše (dnes tam sídlí Památník Karla Čapka). Zde herci nechali do sebe vstoupit genius loci tohoto místa, nemluvě o informační bohatosti, která se v Památníku dá nabrat.
Hledání představitele titulní role nebylo vůbec složité, od samého začátku pro ni předurčovala fyziognomie Jiřího Hány, který i tak na postavě makal asi jako na zatím žádné jiné roli. Pokoušel se mimo jiné i „chytit“ pohybovou dispozici Karla Čapka ovlivněnou nemocí páteře (Bechtěrevova nemoc). Pavel Khek soudí, a že s Jiřím Hánou na roli dlouho pracovali, že se tento sympatický herec právě potkává se svou dosud největší rolí (a výkonem také).

Čapkova bratra Josefa ztvární Milan Kačmarčík. V dalších rolích se představí Máša Málková (jako Olga Schienpflugová), Stanislava Jachnická, Viktor Dvořák, Jitka Smutná, Hana Doulová, Jan Vlasák, Petra Tenorová, Aleš Bílík, Michael Vykus, Petr Klimeš a Jan Řezníček.

Inscenace sleduje poslední chvíle života velkého spisovatele a velkého člověka, který musí na sklonku života čelit zbabělosti, malosti a nenávisti národa, který tolik miloval a pro nějž tolik udělal. Vizuál inscenace pracuje s nápisem „Čapku, táhni!“. Můžeme tedy spolu s tvůrci začít hledat paralely s dneškem... „Ještě teď, pár dní před premiérou, přemýšlíme, jak doladit závěr hry, aby každýmu bylo jasný, že mluvíme nejen o určitém výseku našich dějin, ale i o současnosti. Klademe si otázku, jestli se obě doby nepodobají. Odpovědi nám však pravděpodobně dají až zase nějaké dějiny...,“ usmívá se Pavel Khek. „Myšlenka na takovou inscenaci se zrodila z našich osobních pocitů po ztrátě mravních, morálních a humanitních autorit v tom současném českém, možná i světovém paradigmatu. Když se podíváme dozadu na slova TGM, Karla Čapka nebo Václava Havla, jako by nám taková jasná poselství teď chyběla. Dnes přichází z Hradu či z partají se slovníkem ´Sorry jako´ úplně „jiná poselství“...“





foto ze zkoušek inscenace Čapek (foto: Alena Hrbková)
foto ze zkoušek inscenace Čapek (foto: Alena Hrbková)


Inscenace se zaměří na reálnou postavu jménem Karel Čapek zhruba od roku 35 až do jeho smrti, která přišla tři měsíce po mnichovském diktátu. „Samozřejmě nemohli jsme tam vtěsnat všechno, naše inscenace nutně musí běžet v dynamickém sledu a hlavně jsme si dávali pozor, aby se nám nestalo to, co (možná) režiséru Sedláčkovi s Bohémou, tedy abychom historii nemanipulovali. Každý divák bude Čapka vnímat jinak, podle toho, kdo ho učil ve škole. Na prostoru divadelní inscenace nelze ukázat pohledy všech stran, i když se pokoušíme být dobově věrní. Věci jen lehce domýšlíme a samozřejmě se jedná o naši interpretaci,“ upozorňuje Pavel Khek.

Základem inscenace jsou tři roviny. První by se dala nazvat ´Čapek a doba´, tedy konflikt s nacistickou, ale i tou českou nacionální stránkou. Druhá je osobní, jeho komplikovaný vztah s Olgou Scheinpflugovou (v tom vztahu se nebude patláno bulvárně, tvůrci si spíše všímají faktu, že v privátním životě byl nejvíce šťastný v době, když se nad republikou stahovala mračna. „Třetí rovina je, přiznáváme, vymyšlená. Zapojujeme do hry trojúhelník vztahů tří mladých lidí: studenta Filozofické fakulty, druhý je synem českoněmeckého kavárníka, a je tedy trochu nakažen tou německou myšlenkou, a pak tam máme mladou neúspěšnou herečku. Na tomto trojúhelníku chcme ukázat, jak maličkosti mohou rychle přerůst v radikalizaci. Tato třetí rovina se prolamuje do Čapkova života... Snažíme se mapovat dobu a českou společnost, kdy se jistá část Čechů nacionalizovala, do toho zfanatizovaní Sudeťáci, a Čapek se snažil intelektuálně bojovat s oběma Hydrama a obě mu přerostly přes hlavu. Chodily mu stovky anonymů, někdo mu namaloval šibenici na vrata, ale inscenace není antičeská nebo česko-kritická, pokoušíme se jen pojmenovat ten zrod, ty impuzly, které doslova měnily myšlení lidí.“

Na přetřes nutně musí přijít otázka inspiračních zdrojů či použitých materiálů. „Čerpali jsme z tolika materiálů, až nás to zavalilo. Do divadla jsem denně chodil s napěchovanou „ikeataškou“,“ směje se Pavel Khek. „Vedle korespondence samozřejmě existuje mnoho vzpomínek na osobnost Karla Čapka (velice nás například zaujaly vzpomínky Karla Scheinpfluga, švagra K.Č.), setkali jsme se s vnučkou Josefa Čapka. Snažili jsme se tedy být i takoví zvědové. Prolezli jsme filmové archivy; podivuhodná věc, že vůbec není společný záběr Masaryka a Čapka. (Tehdy se ctilo soukromí, dnes se za každou blbostí dělá brífing.) Materiálu sice mnoho, ale ze všeho nejtěžší bylo dostat se do hlavy tomuhle člověku, protože Čapek byl, jak známo, úplný introvert.
Nazvali jsme si to pracovně dokudrama, což je žánr na divadle celkem populární. Ale jen jsme z toho vyšli, bude to hlavně klasická činoherní inscenace. Jen více pracujeme s dokumenty, dobovými záznamy (na kterých mimochodem Karel Čapek je ke spatření minimálně). Důsledně jsme se snažili různé situace nebo slova najít v korespondenci, v pamětech. Chceme s historií pracovat poměrně věrně. Že je to naše vidění, z toho ale nevyndáte. A také se svezeme na „Brecht efektu“, kdy divadlo zajistí ty emoční vrcholy následované střihy s civilním komentářem. Jinými slovy emoční stránka divadla bude napadána tou realistickou. A tak se posouváme.“




foto ze zkoušek inscenace 60´s aneb Šedesátky (foto: Michael Tomeš)
foto ze zkoušek inscenace 60´s aneb Šedesátky (foto: Michael Tomeš)


Druhou červnovou premiéru obstará v Divadle ABC inscenace 60´s aneb Šedesátky, projekt autorské dvojice Jiří Janků a Petr Svojtka. Hudební komedie připomene divákům 60. léta minulého století, kdy se ke slovu dostávala první poválečná generace a dochází k rozkvětu kultury. „Chtěli jsme prostřednictvím této inscenace přiblížit dobu, ve které ideály jako láska a pravda nebyly jen prázdnými frázemi. Tyto hodnoty jsou velmi aktuální, obzvláště v dnešní době, kdy se pojmy jako multikulturalismus stávají hanlivými a terčem posměchu,“ říká režisér Petr Svojtka. Dramaturg Jiří Janků dodává: „Chtěli bychom nahlédnout na fenomén 60. let nejen z českého pohledu, ale i celosvětově. Tehdejší a dnešní ideály jsou diametrálně odlišné a my se je snažíme vzájemně konfrontovat formou crazy komedie. Náš pohled na šedesátá léta je nostalgický, lehce zidealizovaný a postavený zejména na hudebních číslech. Tak trochu záměrně se v něm vyhýbáme událostem kolem roku 1968 a připomínáme jiné, důležité události, jako například vesmírné lety, Beatlemánii či hudební festival ve Woodstocku.“

„Na začátku byl nápad zamyslet se nad dobou 60. let, nad tím, co přinášela světu. Co to vlastně bylo za dobu, s tím vším kulturně-společenským hnutím, jaké vize nastolovala. A to vše v konfrontaci s dobou dnešní. Šedesátá léta znamenala tendenci dívat se s vírou do budoucnosti. Věřilo se, že vše, co bude, bude lepší než současnost. Dnes člověk spíš slyší názory, že dobře už bylo, že je třeba vrátit se zpět, k tradici. Při přípravě libreta inscenace nám tedy nejvíce šlo o konfrontaci tehdejších a dnešních nálad,“ prozrazuje Petr Svojtka. „Vykonstruovali jsme příběh člověka, kterému se v současnosti nelíbí. Zapletli jsme ho do bláznivého příběhu, kdy má šanci se vracet do minulosti prostřednictvím zážitkové agentury...

Tvůrci inscenace měli už od počátku jasno, že chtějí vytvořit hudební komedii, protože právě prostřednictvím písniček připomenou divákům tuto nezapomenutelnou dobu. V inscenaci tak zazní hudba z šedesátých let, jako například písně Louise Armstronga, Beatles, Davida Bowieho, Pavla Nováka a dalších. Na tomto místě nutno zdůraznit, že písně zazní v zajímavých, až vyloženě netradičních aranžích, které připravil hudební mág Jiří Janouch.

Tato hra navazuje na linii předchozích inscenací Bedřich Smetana: The Greatest Hits nebo V+W Revue. „Téma ovšem nezpracováváme formou revue ani zcizujícího přístupu či divadla na divadle jako u předchozích titulů. Tentokrát jsme se rozhodli jít cestou příběhu a konkrétních postav,“ vysvětluje režisér Petr Svojtka.
V 60’s aneb Šedesátky diváci uvidí Hanuše Bora, Veroniku Gajerovou, Lucii Pernetovou, Radima Kalvodu, Vasila Fridricha, Pavla Juřicu, Ninu Horákovou, Zdeňka Velena, Zbigniewa Kalinu, Romana Říčaře, Evellyn Pacolákovou a Veroniku Janků.




Komentáře k tématu článkuPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.