Z tiskových konferencí

Alfred ve dvoře, scéna pro nové divadlo, zve příznivce méně konvenčních žánrů na další setkání s Vojtou Švejdou a Janem Kalivodou, kteří připravili částečně improvizovanou show nazvanou Nejkrásnější famfuláre světa s podtitulem Moc, hrdinství a válka se salámem. Představení, které bude zařazeno do projektu Nová síť, navazuje na celoroční projekt Metamorphósis famfuláre – improvizovaných punk pantomimických večerů. Ty byly vytvářeny speciálně pro malou scénu holešovického divadla Alfred. Jelikož o představení je stále větší zájem, punková pantomima Vojty Švejdy a Jana Kalivody se přesouvá na velký sál. První série uvedení proběhne od 6. do 8. června 2007 vždy od 20 hod.

Každý večer má dané téma, které se jeho protagonisté – mim a hudebník – snaží beze zbytku vyčerpat. Samotná technika hry je založená na opakování gest, které se rytmizováním a dynamizací mění v gesto jiné, vytvoří obraz a z něj se pak rozvíjí další situace i příběh. Přitom má velmi důležitou úlohu hudba, která nejen vytváří atmosféru, ale mnohdy právě ona hýbá děním – inspiruje herce.

Vojta Švejda a Jan Kalivoda o svém projektu říkají: „Pullcherium famfuláre mundi je, dalo by se říct, souhrnem naší předešlé práce. Samotné představení si určilo téma moc a konflikt. Vzorem pro jeho stavbu nám byla improvizovaná komedie dell‘arte – navržený scénář a improvizace podle něj. Styl hry určila pantomima. Jde nám o hledání nových forem tohoto žánru a vůbec o hledání vlastního komediálního výrazu.“

Kdo jsou oba protagonisté? Vojta Švejda je věnuje pantomimě a improvizaci, dále autorské tvorbě jak divadelní, tak hudební. Aktivně spolupracuje s divadlem Alfred ve dvoře, skupinou Matapa a Adriatik. Je spoluzakladatelem improvizačního a divadelního sdružení Krepsko. Jan Kalivoda je označován za zvukového mága, je skladatelem, „zvuk“ studoval i v dalekém zahraničí. Mimo jiné vytvořil hudbu pro inscenaci Dr. Schreck Klinik das blutig Kabinett, kterou možná znáte z loňského uvádění na lodi Tajemství bratří Formanů.

Vojta Švejda, Jan Kalivoda

Proč ke slovu pantomima je dodán přívlastek „punková“? Kromě toho, že se doba punkového rozletu na začátku devadesátých let navždy otiskla do pubertálních duší obou budoucích performerů, je to asi tak: „Hledejte za tím spíš naši společnou legrácku. Chtěli jsme dělat žánr, který by nebyl učesaný a byl naopak trochu neurvalým výronem myšlenek a nápadů, který není přehnaně kontrolován z estetického hlediska,“ naznačuje Vojta Švejda.

Jan Kalivoda k tomu dodává: „Dohodneme se na nějakém společném tématu a na něm založíme všechny naše improvizace. Při přípravě si samozřejmě mnoho situací, na jejichž základě vzniká jakýsi scénář, vyzkoušíme. To ale neznamená, že se to odehraje před diváky, pracujeme i s nepřipraveností. Musíme umět na sebe reagovat. I odtud se vlastně odvíjí označení punková pantomima. Když jsme se do projektu Metamorphósis famfuláre pustili, zjistili jsme, jak si vpadáváme do svých světů, tedy mima a hudebníka, a narušujeme si různá naše „hájeníčka“, dokonce nás to baví. Ale zároveň se do toho z vnějšku prolnulo téma všelijakých konfliktů, které hýbají světem. Zajímají nás asi jako každého, a tak se téma konfliktu, jeho zrodu atp., stalo inspirací pro to, co teď chceme divákům představit.“

Z toho, co zaznělo, je zřejmé, že pokud Pullcherium famfuláre mundi navštívíte vícekrát, neuvidíte identický tvar. Jen je daná základní struktura. Posuny, úpravy na místě, kroky zcela jinam také záleží na reakcích diváků. „Diváci jsou naše zrcadlo, k tomuto typu tvorby je potřebujeme!“