Z tiskových konferencí

Letos je to 45 let od chvíle, kdy tehdy liberecká Ypsilonka se stala profesionálním divadlem. Založena byla o dva roky dříve (1963) výtvarníkem Janem Schmidem. Jubileum je zasvěceno nejen oslavám, ale nese se ve znamení návratu ke kořenům a připomenutí libereckých začátků. Jak to tehdy vůbec bylo?
„Už si to nepamatuju, jak to bylo,“ říká režisér Jan Schmid, „Ypsilonka možná vznikla jen z chyby dějin, v době, kdy se ve společnosti něco nahromadilo a mělo to více mínusů než plusů. Chtěl jsem zkoumat jádra věcí a podívat se na ten hrnec rozporů jako na vesmírný úkaz. Tehdy jsem ani nevěděl, že to bude skrze divadlo. Nakonec mi ale vyšlo, že právě divadlo by mohlo umět neřesti doby nejlépe popisovat a vytvářet dialog. Divadlo mi stálo za opuštění mých jiných profesních drah. Nechtěl jsem přitom řešit jenom otázky politické, ale i tvůrčí, umělecké.“

Oslavy již předznamenala červnová premiéra inscenace Jana Schmida TGM – Masaryk mezi minulostí a dneškem, v níž titulní postavu ztvárnil jako host Václav Helšus, dlouholetý člen Ypsilonky v její liberecké éře. 9. listopadu se uskuteční slavnostní večer pro všechny bývalé i současné členy Studia Ypsilon, který bude natáčet Česká televize. Struktura bude odpovídat Takzvaným večerům na přidanou, pro Ypsilonku kdysi typických. Večer bude mít čtyři průvodce. Budou jimi Jan Schmid, Jiří Lábus, Martin Dejdar a Petr Vacek. Jakousi „stmelující“ osu večera utvoří povídání teatrologa Zdeňka Hořínka.

„Nebude to dějepis,“ upozorňuje Jan Schmid. „Večerem projdou některé dávné inscenace, to ano, ale především půjde o setkání lidí, kteří s Ypsilonskou měli nebo mají co dočinění. Těch jmen je snad na devadesát. Bohužel s některými, jako například s Jiřím Wimmerem, Karlem Novákem nebo Petrem Popelkou, se už setkat nemůžeme. Ale máme tu dceru Petra Popelky, Barboru, tak to je jako kdyby tady s námi byl. Zavzpomínáme tedy na začátky, kdy jsme se pokoušeli otevírat nové možnosti divadla a jak jsme nejdřív hráli o lidech na chvostu dějin, kteří nemohou nic ovlivnit, a jak jsme pak hráli také o lidech na chvostu dějin, ale kteří už něco ovlivnit mohou. Říkali jsme tomu divadlo souvislostí.“

Za ta dlouhá léta Studio Ypsilon, resp. soubor, se nevyhnulo ani krizím. „Krize samozřejmě byly, ta nejhorší, když jsme byli vypovězeni z výsluní a přesunuli nás do Prahy. Paradox, viďte? Oni nás šoupli pod tehdejší Státní divadelní studio, aby na nás mohli lépe vidět. V Praze doba brzdila všechno daleko víc. Byli jsme napíchnutý, divadlo nám zavřeli kvůli údajné rekonstrukci a my museli kočovat. Snažili se nás rozložit, protože krize zevnitř je vždy horší. I nás rozmělnila (část souboru se tehdy vrátila do Liberce), ale také zocelila jádro. Hlavní je se krizí nebát, jak těch z mocenských příčin, tak těch vnitřních, a jít si za svým cílem a mít strategii, i když ta často znamenala scházet se pod mostem. Nebo můžeme změnit úhel pohledu a říct, že nejlepší a nejšťastnější je vždy doba, kterou žijeme, takže Ypsilonka měla a pořád má dobré období, i když to třeba někdy taky úplně nejde...,“ poznamenává Jan Schmid.

Jan Schmid, Jaroslav Etlík, Jiří Lábus

Když se oslavuje, je to nejlepší s diváky, a tak přítomní členové Ypsilonky byli požádáni, aby pozvali diváky na jakoukoli ze současných inscenací, bez ohledu, zda se na ní podíleli.
Miroslav Kořínek – Mou srdcovou záležitostí byl v 70. letech Michelangelo Buonarroti, v 90. letech Mozart v Praze... (zmaten) ...jo, mám říkat, co se hraje teď? ...tak to bych pozval na Fausta a Markétku.
Pavel Nový – Také rád vzpomínám na Mozarta, teď určitě přijďte na Fausta a Markétku, Prahu stověžatou nebo Prodanou nevěstu (hlavně proto, že v ní už ze zdravotních důvodů nehraju...).
Jiří Lábus – Jako divák bych určitě doporučil Fausta a Markétku, Drama v kostce a V sedmém pádu.
Petr Vršek – Vezmu od každého režiséra něco: Faust a Markétka Jana Schmida, Drama v kostce Jirky Havelky a V sedmém pádu Braňa Holička.
Jaroslav Etlík – Kromě jmenovaných vypíchnu ještě Hlavu medúzy.
Jan Schmid – Považuju si Svatou rodinu, kterou u nás dělal Juraj Nvota.
Jiří Havelka – Přijďte na Prahu stověžatou, to je takový ostrůvek autorského divadla, který funguje a bude fungovat bez ohledu na módní výkyvy ve vkusu.
Barbora Popelková-Skočdopolová – Nadsamec Jarry, Faust a Markétka, V sedmém pádu.
Braňo Holiček – Kam vítr tam pláž.

Další hovory se stočily k tomu, jak v podstatě všichni nastoupili do Ypsilonky omylem a jak před tím o divadle vlastně nic nevěděli a tak podobně.

Petr Vršek, Miroslav Kořínek, Pavel Nový

Listopadové oslavy výročí samozřejmě kromě repríz úspěšných titulů (včetně těch, které se již neuvádějí tak často) přinesou i řadu speciálních akcí. Bude to tradiční (ale letos přece jen trochu jiný) „Cute“ festival (17.11.), netradiční ypsilonkovské „sympozium“ (23.11.) a happeningový večer tzv. mladé Ypsilonky (28.11.).

A co se v nejbližší době ještě chystá? Na leden Braňo Holiček připraví novou autorskou inscenaci Deadline. O čem to bude? „To kdybych věděl,“ směje se Braňo Holiček a rychle dodává: „Nezapomínejte, že jsme v Ypsilonce a inscenace vznikají metodou kolektivní improvizace. Výsledný tvar by měl reflektovat současný život mladých lidí na vysokých manažerských postech. Ale jaký nám z toho vyjde žánr, nevím, jsme teprve na počátku zkoušení.“

Braňo Holiček, Barbora Skočdopolová

Na závěr dobrá zpráva pro všechny milovníky statistik, precizních přehledů, dat a rozpisů. Do finiše jde příprava Velké knihy o Ypsilonce, v níž nebude chybět kompletní soupis všech dosavadních inscenací, jejich tvůrců a herců.

-mys-