Z tiskových konferencí

Nebývá úplně zvykem, aby se téma tiskové konference věnovalo již odpremiérované inscenaci, ale jak říká režisér Ondřej Zajíc, vedle Roberta Fulghuma, který v červnu opanoval Divadlo ABC, byste si nás ani nevšimli. Přitom v Rokoku byla v ten samý čas uvedena další nesmírně zajímavá premiéra – hra Molly Sweeney, jejímž autorem je současný britský dramatik Edward Albee. Je neobvyklá přinejmenším svou monologickou strukturou a divákovi překládá příběh slepé ženy, které chce její manžel společně s lékařem umožnit, aby prohlédla, „zachránit ji“. Rafinovaná stavba hry nakonec prezentuje jiná, vyšší témata, jako je zaslepení jejího okolí nebo absurdní náhled na lásku plynoucí z absolutního nepochopení významu lásky.

Dramaturgyně Věra Mašková říká: „Monologická forma této hry je velmi obtížně adaptovatelná, vypadá to jako šílenost, která na divadelním jevišti nemůže nikdy fungovat. Ačkoli se postavy ani jedním slovem nepotkají, hra má obrovskou vnitřní napínavost. Autor předem počítá s divákem jako s plnohodnotným komponentem večera, nedává mu možnost být pouhým přihlížejícím. Pro herce je to však nesmírně obtížné.“

„Kdybychom nebyli přesvědčeni, že se v tom neskrývá výjimečná kvalita, tak bychom do takového rizika nešli. Hercům mohu jedině složit velkou poklonu, jejich práci bych přirovnal k výstupu na osmitisícovku. Maximální koncentrace při práci byla nutnou podmínkou pro zdolání. Zhlédnete-li naši inscenaci, možná i ve vás bude rezonovat fakt, že každý z nás, tudíž i celá civilizace jde blbou cestou, snažíme-li se toho svého partnera, své dítě, jiného člověka narvat do nějaké své představy. Jasně že na druhé straně je obvykle někdo, kdo se narvat nechá. Jen to dítě se neumí bránit, ostatní by mohli, a tudíž si zachovat výjimečnost. Právě srovnání s výchovou dětí, mě vedlo ke klíči k této inscenaci.“

Vasil Fridrich, Dana Batulková, Ondřej Zajíc

Hra na pomezí vnitřního monologu a promluvy k divákům bude pro herce asi vždy tím nejtěžším, shodují se aktéři. Aleš Procházka zdůrazňuje: „Tuhle hru v žádném případně nesmíte hrát jako vyprávění, i když příběh je poutavej a do jité míry napínavej. Musíme být před divákem autentičtí a ukázat mu postavu, která právě teď se musí vyrovnat s nějakým tím momentálním rozpoložením, často i svědomím. Jedině pak zřetelně vidíme, jak ten Mollyn svět, ze kterého ji chceme vytrhnout, je vnitřně bohatý. Jakýkoli zásah rázem znamená osudovou chybu. Ona se bohužel nechá do toho natlačit, neboť také touží prohlédnout...“

„Je to jako v životě, víte, že na to nemáte sahat, ale stejně to často uděláte. V této hře nikdo není vinen, ale ten příběh není šťastnej. Hra není nepodobná soudu, jenž nás má rozsoudit. My si tu svoji postavu musíme obhájit před divákem, přitom se nemůžeme opřít o dialog, o partnera.“

„Mně to vlastně ani moc nevadí, jsem velmi spokojen s tím, že si roli mohu vysoustružit sám a nikdo mi to nekazí,“ přidává pohled na věc věčný smíšek Vasil Fridrich.

Jiří Janků, Petr Svojtka

Sezonu 2013/14 zahajují Městská divadla pražská druhou premiérou právě inscenace Molly Sweeney. A co dále nás čeká? Šest premiér, které divákům nabídnou neotřelé zpracování české klasické literatury i nekorektně komediální pohled na svět očima současné americké dramatiky. Společným jmenovatelem připravovaných inscenací je výjimečnost. Výjimečné situace, výjimeční jedinci a výjimečné vztahy. Kromě širokého repertoáru se na obou scénách, tedy v Divadle ABC a Divadle Rokoko, můžete těšit na zajímavých výstav, na již tradiční Představení pro nezadané, Vánoční festival, Herecké kurzy pro neherce a Dámské jízdy. Novinkou sezony jsou hudební soirée hereckých osobností, které budou pravidelně zařazovány do programu.

V Divadle ABC se již začala zkoušet Markéta Lazarová. Režie jevištního přepisu nejznámějšího Vančurova románu se ujal Pavel Khek, jehož obrazivé Želary patří v současnosti k nejvyhledávanějším inscenacím divadla. Příběh z dávných časů naší historie uvidíme v premiéře 16. listopadu. Na březen chystá režisér Arnošt Goldflam svéráznou divadelní adaptaci slavné Poláčkovy knihy Bylo nás pět. Představení bude provázet řada dobových písní a titul se tak zařadí do linie hudebních komedií určených pro nejširší publikum, ke které se Divadlo ABC vrací pravidelně. Stejně jako v minulosti i zde vycházejí tvůrci z kvalitního příběhu, který navíc pro divadlo zpracuje jeden z největších znalců a obdivovatelů Poláčkova díla. Můžeme se tedy těšit na kultivovanou zábavu s kapkou nostalgie, která nás zavede zpátky do dětských let. Poslední premiérou sezony v Divadle ABC bude nekorektní politická fraška současného amerického autora Davida Mameta Listopad. Do zákulisí amerických voleb nás pozve režisér Petr Svojtka, který naznačil i děj připravované inscenace: „Ústřední postavou hry je fiktivní americký prezident Charles Smith, který se připravuje na novou prezidentskou volbu. Jeho šance na znovuzvolení jsou ovšem „stejně nízké jako Ghándího cholesterol“...“

Divadlo Rokoko připravuje brilantní konverzační komedii Petera Ustinova A voda stoupá. Parafrázi biblického příběhu o potopě světa zinscenuje Ondřej Zajíc a divadlo ji uvede jako první premiéru sezony 9. listopadu. V březnu představí režisér Petr Svojtka nejslavnější hru trojnásobného držitele Pulitzerovy ceny Edwarda Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové?, která je drásavou sondou do partnerských vztahů. Poslední premiérou sezony bude hra francouzského surrealistického dramatika Rogera Vitraca Vlkodlak, kterou pro Divadlo Rokoko připraví Ondřej Zajíc. „Vlkodlak je novou a neobvyklou verzí mýtu o Donu Juanovi. Vitracův Juan je štvanec, pronásledovaný ženami a toužící po jediném – po ženě, která ho odmítne, a tím ho zbaví věčného prokletí, totiž povinnosti proměnit se se soumrakem ve vlkodlaka a přivést nějakou krásku ke zkáze,“ říká o hře režisér Zajíc.

-mys-
[foto: Michal Novák]