Z tiskových konferencí

Hra Naše městečko amerického dramatika Thorntona Wildera sice patří k nejhranějším na světě, ale zároveň je to text v mnohém zvláštní a dalo by se říci, že je i do jisté míry absurdní, možná i obtížně inscenovatelný, aby děj pracující s banalitou nenudil a nebyl jen čekáním na závěrečnou pointu. Autor totiž předepisuje, aby se hrálo na prázdném jevišti, aby to, co divák uvidí, se odehrálo v jeho hlavě...

Proč v mladoboleslavském divadle padla volba na tuto hru, vysvětluje režisér Petr Mikeska: „Pro mě nejdůležitějším faktorem k výběru toho či onoho titulu je uspokojivá odpověď na otázky: Jaké je téma textu a jak rezonuje s naší současností? Proč s tím konkrétním souborem a v tomto konkrétním prostoru a času se chci s dotyčnou látkou setkat? Naše městečko tyto odpovědi mi dává. Jelikož způsob inscenování této hry je postavený na hercích, přináší jim spoustu krásných příležitostí. Já se proto budu snažit o to, aby v naší inscenaci nebyly žádné nepatřičné ornamenty. Thornton Wilder skutečně nepředepisuje dekoraci. Na prázdném prostoru není nic a i my chceme v divácích podnítit fantazii. Autor ve své hře mísí různé přístupy, žánry, jako bystrý pozorovatel představuje určité principy lidského života, běžné situace, které každý známe, nic šokujícího.“

Petr Mikeska

Petr Mikeska Wilderovu hru i poměrně razantně upravil. „Z provozních důvodů, neboť herecký soubor Městského divadla Mladá Boleslav není až tak početný, se v drobnokresbě zaměříme na život ústředních dvou rodin, zatímco spousta dalších postav bude vytvářet spíše jen takový kolorit městečka Grover´s Corners. Klíčové maximálně bude to, jakým způsobem okolí zasahuje do života obou rodin. Wilder tomuto uchopení snad i nahrává, vždyť kombinuje žánry od brechtovského zcizování reality přes jemné psychologické herectví až po komediální zkratku. A tak jsem například využil toho, že máme v souboru Matouše Rumla, pro něhož jsem připravil mnoho, pro herce netradičních situací. V jednu chvíli se sebou povede trialog...,“ směje se Petr Mikeska v duchu hesla, že na divadle nic není nemožné.

„Nejdřív mi to přišlo jako vtip, že budu hrát osm až deset rolí,“ komentuje tuto výzvu Matouš Ruml, „ale ten vtip mě začal hodně bavit. Všechny moje postavy sice mají malý prostor, ale v širším kontextu velmi hýbají dějem.“
„Aby divák vstřebal moudro, musí přicházet odlehčující pasáže. I k tomu Matouše Rumla využijeme,“ dodal Petr Mikeska.

Postavu Asistenta režie, na které hra hodně stojí, ztvární Petr Halíček. O této roli se říká, že je poněkud nevděčná. „Ano, je nevděčná v tom smyslu, že tam budu přes ta moudra. Režisér s dramaturgyní ale přišli s koncepcí, ve které půjde o setkávání s divákem. Během zkoušek jsme vytipovali několik míst, kdy budeme s divákem přímo komunikovat. A to mám rád, těším se na to a zároveň z toho úkolu mám neochvějné chvění,“ uvedl Petr Halíček.

Petr Mikeska k tomu doplňuje: „Já tomu říkám, že on roli nehraje, ale moderuje. Moderuje ten svůj pokus, důkaz, on přináší to téma. Postava Asistenta může být vnímána jako Wilder sám. Na několika místech se zkrátka snažíme vybudovat pocit, že hra vzniká právě teď. Zapojíme diváky a přestože stále je vše fikcí, divák minimálně bude znejistěn. Věřím, že právě tyto pasáže budou pro diváky občerstvením. Některé věci samozřejmě nejdou nazkoušet, uvidíme, jak diváci zareagují.“

Celé třetí dějství se odehrává na hřbitově po smrti některých hrdinů. Stěžejní téma vetknuté do dialogů je otázka, jestli život je hrozný, nebo krásný. Tato otázka se několikrát převrátí a řeší v několika úhlech pohledu. „Pořád v rovině normálního obrazu, nečekejte žádné efekty s duchama. Jen se hovoří o věcech vesmírných. Pan Wilder byl velmi vzácný člověk, vzdělaný, procestoval svět, prožil si 1. světovou válku. V Našem městečku píše skrze své prožité zkušenosti o velkých dějinách obyčejného malého člověka, který prožije život, v němž význam mají i ty nejobyčejnější věci. My jsme sice v úplně jiné době, ale v něčem myšlenka hry zůstává platná. Ani v roce 2010 neumíme žít současností, rychle nám teče čas, ...sám to vidím na sobě. Prožít si okamžik právě teď je tím styčným bodem Wilderovy doby a dneška. Wilder výše uvedenou otázkou jistě nechtěl, aby si divák vybral jednu možnost, s níž souzní. Funguje to dohromady. Autor jakoby chce říct, že toto je princip všeho – věci mohou být zároveň hrozné i krásné,“ zamýšlí se Petr Mikeska.

Na závěr tiskové konference nemohly chybět informace o průběhu rekonstrukce sto let staré budovy Městského divadla Mladá Boleslav. Přítomným je sdělil ředitel MDMB František Skřípek: „Máme za sebou 1. etapu rekonstrukce, jejímž jedním z cílů bylo zvýšit komfort pro naše návštěvníky. Divákům se tak již lépe dýchá, neboť máme novou vzduchotechniku, sedí se jim lépe v opravených křeslech, divadlo má nové toalety, možná jste si všimli nové krásné fasády. Tím ale nekončíme. Rekonstrukce bude s jarem příštího roku pokračovat – zásadní novinkou bude vznik tzv. Nové scény mladoboleslavského divadla, která díky moderním technologiím a variabilitě umožní jiné způsoby inscenování. Naše divadlo v ní také konečně získá svoji zkušebnu.“

-mys-