Zpráva

Divadlo Kalich uvádí v české premiéře úspěšnou francouzskou komedii pro sedm herců a králíka. Pro tebe cokoliv je český název francouzské komedie Nelson, kterou napsal ředitel prestižního pařížského divadla Théâtre de la Porte Saint Martin Jean Robert-Charrier. Od 1. prosince 2016 ji v české premiéře uvádí pražské Divadlo Kalich.

Hru objevila v Paříži herečka Jana Paulová, která iniciovala její českou verzi a která si v ní zahraje hlavní roli zkorumpované právničky Jacqueline Du Vivier. „V soudních síních není zvyklá prohrávat – ať to stojí, co to stojí. Patří mezi lidi, kteří ve své profesi musí projevit značnou autoritu a pak jim doma delší dobu trvá, než se přepnou do lidské polohy. Lásku k manželovi a svým dětem tedy projevuje kolikrát hodně osobitě, ale uvnitř je stejná jako každá dobrá máma, pro své blízké by se rozkrájela,“ představuje herečka svou postavu. „Když jí tedy sotva dospělá dcera oznámí, že hodlá odjet na humanitární misi do Afriky, Jacqueline spustí hromy, blesky, ovšem za tím vším je jen obyčejný strach, který známe všichni, kdo máme děti... Baví mě její humor, kolikrát velmi sarkastický. Je to úplně jiná figura, než jaké jsem dosud na divadle hrála. Myslím, že už jsem se definitivně přehrála z udivených naivek do dospělých žen.“

(foto: Richard Kocourek)

Na jevišti se Jana Paulová setkává s Pavlem Zedníčkem, Davidem Suchařípou, Ladislavem Hamplem, Pavlou Rychlou–Vojáčkovou a dvěma studenty Pražské konzervatoře Simonou Lewandowskou a Kristiánem Kašparem. Jejich osmým „kolegou“ je králík Nelson. „Na generálce jsme na chvíli vyměnili živého králíčka za rekvizitu, s níž jsme do té doby zkoušeli a jež taky nakonec v představení zůstane. Byl to pouze pokus, který nám ovšem potvrdil, že živé zvíře a jeviště je něco nesourodého: skutečný život, příroda je věc jedna a divadlo zase druhá,“ vysvětluje Paulová.

Inscenaci Pro tebe cokoliv režíroval Petr Kracik. „Autor do textu ukryl drobný vzkaz, že žádné věci se nemají přehánět. Naše současnost už je taková: všichni hledají recepty na cokoliv, všichni hubnou, žijí rychle, snaží se být asertivní, všichni potřebují vydělávat… Je toho prostě moc a trochu se nám v tom vytrácí potřeba zůstat svůj. To bych viděl jako téma této hry. A přestože naše postavy vypadají, že jsou vymknuté a šílej, vrátí se jim skrze jeden příšerný večírek srdíčka a utuží se rodinné vztahy,“ prozrazuje režisér. „Divadlo se má hrát pouze na jevišti, nepatří do našich obýváků, kuchyní, jídelen či ložnic. Jakmile přestaneme být sami sebou, nemůže to skončit jinak než katastrofou. Ať už si na obličeje nasazujeme masky ve jménu rodinné pohody nebo třeba z nekonečné rodičovské lásky, zkrátka ať už máme důvody sebeušlechtilejší, stejně z naučené role jednou vypadneme,“ doplňuje producent, majitel Divadla Kalich Michal Kocourek.

Hra Nelson měla premiéru v září 2014 v Théâtre de la Porte Saint Martin a stala se velkým hitem. Na pařížské scéně odehrála 250 repríz, následně byla uvedena ve 100 francouzských městech, dále v Belgii a Švýcarsku. První repríza v Divadle Kalich je naplánována na 18. prosince 2016.

(foto: Richard Kocourek)

Jean Robert-Charrier: Pro tebe cokoliv
překlad: Anežka Svobodová, režie: Petr Kracik, producent: Michal Kocourek, kostýmy: Samiha Maleh, scéna: Martin Černý, hudba: Milan Svoboda

Anotace
Mateřská láska nemá žádné hranice. Takže když si vaše milovaná dcera usmyslí, že se chce stát humanitární pracovnicí v Africe, co uděláte? Samozřejmě ji podpoříte, protože pro ni byste udělali cokoliv! I kdyby to mělo znamenat, že se z kožešin převlečete do oblečení z biobavlny, sundáte paroží ze zdí a nově zařídíte celý byt, namísto steaku připravíte zeleninové hody a na výběrovou komisi zahrajete divadlo, že jste "alter-globalizační nadšenci", i když nemáte ponětí, co to je. A kdyby to bylo málo, z matky - zkorumpované právničky - udělejte obhájkyni lidských a zvířecích práv, otce - operního pěvce - vydávejte za sirotka v důchodu a bratra za afrického bojovníka za svobodu. Završte to adoptováním hluchého, slepého, pajdajícího králíka a to by bylo, abyste nepřesvědčili…!

Rozhovor s Janou Paulovou

Jak byste představila svou postavu Jacqueline?
Jde o vyhlášenou právničku, v soudních síních není zvyklá prohrávat – ať to stojí, co to stojí. Patří mezi lidi, kteří ve své profesi musí projevit značnou autoritu a pak jim doma delší dobu trvá, než se přepnou do lidské polohy. Lásku k manželovi a svým dětem tedy projevuje kolikrát hodně osobitě, ale uvnitř je stejná jako každá dobrá máma, pro své blízké by se rozkrájela. Když jí tedy sotva dospělá dcera oznámí, že hodlá odjet na humanitární misi do Afriky, Jacqueline spustí hromy, blesky, ovšem za tím vším je jen obyčejný strach, který známe všichni, kdo máme děti… Baví mě její humor, kolikrát velmi sarkastický. Je to úplně jiná figura, než jaké mě dosud na divadle potkávaly. Myslím, že už jsem se definitivně přehrála z udivených naivek do dospělých žen.

Hru jste viděla nejprve v Paříži, kde slavila velký úspěch. Odjížděla jste rovnou s pocitem, že ji chcete přinést do Prahy?
Ano, pamatuji si přesně, že mě to představení ohromně bavilo a také že spolu se mnou se smálo celé hlediště. Od začátku jsem té hře věřila.

Co divákům sděluje?
Je o pokrytectví, kterého máme všichni okolo sebe v různých podobách moc. A o módních trendech, jimž tak snadno podléháme – jednou jsou všichni buddhisti, podruhé třeba vegani, než se zas objeví něco nového. A já si myslím, že je zbytečné v životě cokoli předstírat. Není nic špatného na tom si ledasco vyzkoušet, ale člověk by neměl být militantní ve svých názorech a vnucovat je okolí, které o ně kolikrát vůbec nestojí. Není nad přirozenost a toleranci.

Na jevišti se setkáte s mladou herečkou Simonou Lewandowskou, která se objevuje po vašem boku také v Ordinaci v růžové zahradě 2. Jak se vám spolu hraje?
Já jsem Simonu učila v prvním ročníku na Pražské konzervatoři, byla jsem u jejích úplných začátků, a věděla jsem tedy, co v ní je. Myslím, že má potenciál. Je krásná, talentovaná, takže nebude-li jí chybět ani to pověstné štěstí, může ji čekat úspěšná herecká kariéra. Na veřejné generálce jsem byla až dojatá, že jsem u toho, kdy tohle „děcko“ jde poprvé v profesionálním divadle před publikum. Přestože se tu jedná o opravdu velkou roli, Simona ji zvládá skvěle.

Jde o vaši první spolupráci s režisérem Petrem Kracikem. Jak na ni budete vzpomínat?
Moc hezky. Jako na spolupráci bezvadnou a vzájemně přínosnou. Petr přišel precizně připravený, byla radost s ním tu inscenaci skládat kus po kousku. Doufám, že nešlo o spolupráci poslední.

Rozhovor s Petrem Kracikem

Jsou dobré komedie vzácným zbožím?
Ze všech stran se ozývá, že lidi se dnes chtějí především bavit, ale dobrých komedií je zoufale málo. Jedna opisuje od druhé a těch s originálnějším nápadem skutečně mnoho není. Předesílám, že nejsem znalec, režíroval jsem snad jen dvě komedie v životě, a proto mám před tímto žánrem velký respekt. Neboť do komedie můžete jít se sebelepší vybaveností, teoretickou i praktickou, nicméně vždycky budete stát před otázkou, zda se vám podaří správně vyvážit řadu drobných detailů. A jestliže se vám to nepovede, ta směs vybuchne málo, anebo naopak moc. Zkrátka i dobře našlápnutá komedie se může zhroutit, úspěch tu závisí na spoustě faktorů. Je to skutečně hodně riziková disciplína a já se dlouho rozhodoval, jestli se o ni ještě pokoušet.

Co vás tedy v případě komedie Pro tebe cokoliv nakonec přesvědčilo?
Po prvním přečtení mi hra přišla sice zábavná, ale příliš doslovná, hovorná, plná odboček. Navíc zčásti situační, zčásti konverzační. Takže zpočátku jsem byl na rozpacích, co kromě kázně při zkouškách bych jí asi mohl přinést. Naštěstí jsem mohl vzít do ruky tužku a začít škrtat. Ne přepisovat, autory já nikdy nepřepisuju, ale zbavovat se všeho, co mi v textu přišlo mrtvé. A pak definitivně rozhodlo setkání s herci, které diváci v inscenaci uvidí. Jakmile jsme dospěli k tomuto obsazení, věděl jsem, že do toho jdu. Minimálně abych si mohl říct: Alespoň jsem to zkusil.

Dalo by se říci, že jste se během zkoušek i učil od herců?
S nikým z nich jsem nikdy před tím nezkoušel, jen jsem je viděl v jiných inscenacích. Takže jsem se při našem zkoušení díval a vnímal, jak každý z nich svou roli stavěl, a pomáhal jsem mu v tom. Držím se své teorie, že divadlo je věc předem domluvená, čili já se s těmito herci na této komedii domlouval, to slovo nejlépe vystihuje naše zkoušky. A zažít například Janu Paulovou při práci je lahůdka. Ona je opravdu obrovský divadelní tahoun, pokládám ji za herečku s velkým komediálním potenciálem, což můžu naštěstí říct i o ostatních hercích naší inscenace. Speciálně u hereček je smysl pro komediálnost ohromná vzácnost.

Co by mohla komedie Pro tebe cokoliv divákům předat?
Autor do ní ukryl drobný vzkaz, že žádné věci se nemají přehánět. Naše současnost už je taková: všichni hledají recepty na cokoliv, všichni hubnou, žijí rychle, snaží se být asertivní, všichni potřebují vydělávat… Je toho prostě moc a trochu se nám v tom vytrácí potřeba zůstat svůj. To bych viděl jako téma této hry. A přestože naše postavy vypadají, že jsou vymknuté a šílej, vrátí se jim skrze ten příšerný večírek srdíčka a utuží se rodinné vztahy. Film Válka Roseových prý kdysi v Americe snížil rozvodovost. Takovou sílu asi naše komedie mít nebude, ale i u ní si můžou diváci uvědomit, že se má žít se správnou mírou i zdravým rozumem a nic se nemá vychylovat do extrémů, jelikož naše doba je sama o sobě natolik šílená, že za kousek hezkého života šel bych světa kraj.

režisér Petr Kracik při zkoušení (foto: Richard Kocourek)

O autorovi a hře
Jean Robert-Charrier (*1983) pochází z města Tours. Možná by skončil u práv, která studoval, kdyby ho už v době dospívání během častých návštěv divadel v doprovodu maminky neuchvátila tvorba autora a režiséra Laurenta Terzieffa. Toto nadšení ho přivedlo v 18 letech k rozhodnutí přestěhovat se do Paříže a zkusit herectví. Úspěch ho měl ale potkat až později, a tak brigádničil v provozovnách rychlého občerstvení, dokud ho osud nezavedl do slavného divadla Théâtre de la Porte Saint Martin, jež napsalo kus francouzské kulturní historie. Zde začal pracovat jako uvaděč a svou pílí se vypracoval až k pozici v administrativě tehdejšího, velice oblíbeného, ředitele a producenta Jean-Clauda Camuse, kterého o pět let (ve svých 25 letech) později v jeho funkci dokonce vystřídal. Generálním ředitelem divadla Théâtre de la Porte Saint Martin (spolu s přidruženými scénami Théâtre du Petit Saint-Martin a Théâtre de la Madelaine) je dodnes a jeho působení v této funkci je hodnoceno velmi pozitivně.
Před komedií Nelson (v českém uvedení Pro tebe cokoliv) napsal neméně úspěšný titul Divina (na programu 6 měsíců v Paříži a poté na turné). Nelson se setkal s neobyčejným úspěchem. V Théâtre de la Porte Saint Martin odehrál 250 repríz a následně byl uveden ve 100 francouzských městech, dále v Belgii a Švýcarsku.

zdroj zprávy: Jaroslav Panenka