Zpráva

- text publikován v celém znění bez úprav -

Reakce šéfa činohry Národního divadla moravskoslezského Vojtěcha Štěpánka na otevřený dopis režisérky Terezy Říhové a jejího týmu – nerealizovaná inscenace Hornické vdovy.

Server i-divadlo.cz* jako první otiskl otevřený dopis režisérky Říhové, v němž popisuje údajné podivné praktiky vedení NDM týkající se nerealizované inscenace dramatizace knihy Kamily Hladké Hornické vdovy. Server (a po něm i některá další média) dal prostor pouze otevřenému dopisu a my jsme nebyli nijak osloveni, abychom se vyjádřili. Jediný, kdo k dnešnímu dni o náš názor požádal, byl šéfredaktor Divadelních novin Josef Herman. Nadto byl dopis zveřejněn během vrcholícího festivalu OST-RA-VAR, a neměli jsme tudíž možnost reagovat okamžitě.

Zdá se, že mnohým serverům a médiím zaměřeným na kulturu a divadlo nevadí udělat si názor jednostranně a dokument pak šířit a všelijak komentovat, aniž by byl dán prostor k vyjádření také nám – druhé straně. Sbíhají se k nám reakce na škále od „fuj” po „vyjadřuji vám absolutní podporu”, zaznívají hlasy o zakládání iniciativ, webů, diskuzních panelů…

Naše argumenty předkládám s vědomím, že je již trochu pozdě a názory v divadelní obci jsou již, zdá se, jasné. Ale mlčet nemohu. Jednak proto, že některá tvrzení v onom dokumentu nejsou pravdivá, za druhé proto, že mě k reakci vybízí celá řada těch, kteří stojí na straně NDM.

1. Umělecká koncepce
Terezu Říhovou jsme oslovili na základě předchozí spolupráce – její inscenace Teroru v našem komorním Divadle „12“ je na této scéně naší nejúspěšnější činohrou. Knižní předlohu si režisérka přečetla a souhlasila s dramatizací. Sestavila realizační tým a s dramaturgem činohry NDM Norbertem Závodským začali spolupracovat na přípravě koncepce Hornických vdov.

Dramaturg Norbert Závodský tvůrcům už na první schůzce opakovaně zdůraznil, že se v ostravském regionu jedná o velmi citlivé téma, že očekáváme, že mnoho z diváků bude mít s daným tématem spojené osobní vzpomínky a tragédie popsané v knize mohou být popisem jejich osobních tragédií.

Není pravda, že by „ze strany divadla nebyly v otázce režijně-dramaturgické koncepce (…) specifikovány žádné požadavky, podmínky či omezení, nebyla uvedena žádná konkrétní představa, kterou by inscenační tým měl naplnit, byly zadány pouze limity ekonomické”.

Po celou dobu byla režisérka Tereza Říhová v soustavném kontaktu s dramaturgem i se mnou. Dramaturg s režisérkou a autorkou dramatizace komunikoval osobně, telefonicky i písemně, proběhl také jeden skupinový videohovor, ve kterém jsme tvůrcům z pozice zadavatele sdělovali naše připomínky a obavy, zároveň je ujišťovali, že jim v uměleckých otázkách nehodláme nic „diktovat”. Na základě naší aktivní zpětné vazby postupně vzniklo pět verzí dramatizace.

V jednu chvíli jsem získal pocit, že režisérka ztrácí důvěru v knižní předlohu, že v ní nespatřuje nic dramaticky nosného. Měl jsem pocit, že začala vznikat spíše divadelní hra o hornictví s citacemi z knihy Hornické vdovy. Na tuto fázi přípravy textu jsem v tomto duchu jasně reagoval.

Stejně tak jsem režisérku nabádal k jednoduchému prostorovému řešení, Divadlo „12“ je svou atmosférou netypický prostor pro 60 diváků a s jevištěm doslova „na dotek“, náročné scénografie v něm nefungují. Ze strany režisérky jsem byl ujištěn, že na scéně bude jen pět černých pytlů a v nich rekvizity. Podobné informace obdržel od režisérky i dramaturg.

Teprve pár minut před explikací nám režisérka ukázala něco zcela jiného: vizualizaci poměrně objemné scénografie s plechovou podlahou a systémem závěsných oken coby odkazem na průčelí nádraží v Havířově.

Na explikaci tým přicházel s dramatizací, ke které jsme já i dramaturg měli ještě řadu výhrad, a s potvrzením od autorky dramatizace, že do textu budeme moci nadále zasahovat. A také s režijně-výtvarnou koncepcí, která stála na věcech, o kterých jsme ani já, ani dramaturg nevěděli. Explikace se odehrávala dva měsíce před první čtenou zkouškou a čtyři měsíce před premiérou, čili stále v dostatečném předstihu koncept ještě na základě dalších připomínek upravit.

Na explikaci byl poprvé prezentován koncept širšímu vedení divadla a vzbudil rozpaky. Režisérka v dopise píše o vyjádření ze strany ředitele NDM o „nepochopení dramaturgie Dvanáctky”. Když například od tvůrců vůbec poprvé zaznělo, že herečky se v navrhovaném prostoru budou postupně mazat na černo, včetně zubů, a rytmizovat odříkávání textu boucháním řetězů do plechové podlahy, zavládlo z naší strany všeobecné přesvědčení, že došlo spíše k nepochopení tématu Hornických vdov, které je, důrazně opakuji, na Ostravsku velmi citlivé a velmi osobní.

Po červnové explikaci jsem režisérce řekl, že mají před sebou dva měsíce času promyslet si, jestli jimi navržený koncept je skutečně jediným možným uměleckým řešením daného tématu. Samozřejmě s tím, že mohou i na konci léta trvat na svém, na to mají svaté právo. Já pak ale mám právo, a troufnu si v souvislosti s citlivostí tématu říct, že i povinnost takový koncept nepustit do fáze realizace.

V létě proběhlo několik hovorů s režisérkou, ve kterých jsme se shodli, že se neshodneme, že každý vnímáme možnosti uměleckého řešení tématu jinak, dokonce zcela protichůdně. Přečetl jsem si ještě jednou knižní předlohu a poslední verzi dramatizace a rozhodl se, že to nemohu pustit dál.

Už před tímto rozhodnutím jsem režisérce nabízel, že najdeme jiné téma, jinou látku, kterou by s našimi herci chtěla realizovat. Nabídl jsem jí zkrátka možnost vybrat společně jinou hru, na které by nás spolupráce bavila a byla tak oboustranně uspokojující. Tuto nabídku jsem zopakoval i po zastavení příprav Hornických vdov. Nenapadlo mne, že by tuto nabídku brala jako kompenzaci, ale šlo o snahu najít nové cesty a nové shody.

2. Smlouvy
Smlouvy s umělci v NDM podepisuje ředitel. Já, coby šéf souboru, dojednávám s umělci podmínky. V případě Hornických vdov byly všechny připomínky vznesené umělci do smluv zaneseny. Výše honorářů byly stanoveny na základě požadavků umělců.

Praxe je taková (a nesetkal jsem se s jinou ani v jiných divadlech, ani jako hostující umělec), že umělecký šéf deleguje na režiséra zadání, režisér pak se svým týmem navrhují koncepci zadavateli na explikační poradě. To je první setkání týmu se zadavatelem a zde se rozhoduje o tom, zda bude projekt realizován. A pak se podepisují smlouvy.

Smlouvy NDM neobsahují pasáž o tom, jestli má tvůrce nárok na odměnu ve chvíli, kdy je jeho koncept zamítnut ještě před začátkem realizace. Sám jsem ani takovou smlouvu v žádném divadle nikdy neviděl a nedostal.

Na přání umělců jsem mnohokrát zanášel do smlouvy ujednání o výplatě určité části odměny v případě přerušení spolupráce. Ale vždy se jednalo už o finální dobu zkoušení, nikdy o explikaci (tedy předložení koncepce realizace inscenace tvůrčím týmem). Sám jsem vícekrát žádal o výplatu zálohy honoráře v průběhu zkoušení, nikdy jsem se nesetkal s možností dostat jakoukoliv částku dříve než v polovině zkoušení.

Myslím si, že je to skutečně „riziko podnikání”. Jako umělec se přeci stále vystavuji riziku, že můj projekt se nebude realizovat z mnoha příčin, v případě režijního konceptu existuje i varianta, že bude odmítnut. Mám pak ale stále ještě dvě možnosti:
a) předělám ho tak, aby ho zadavatel přijal,
b) úpravy jsou pro mě nepřípustné, bohužel však musím čelit riziku zastavení projektu.

Připomínám, že Tereza Říhová měla na možné přehodnocení projektu dva měsíce, celou dobu měla u sebe smlouvu podepsanou naším ředitelem. Všichni jsme si přáli, aby k ukončení projektu nedošlo. Rozhodnutí neměnit na svém konceptu nic bylo rozhodnutím Terezy Říhové a jejího týmu. Měla na to svaté právo. My jsme ovšem s ohledem na citlivost tématu tento její koncept odmítli. V případě Hornických vdov je naše cena za odmítnutí konceptu dost vysoká:
a) zaplatili jsme za divadelní hru, kterou nebudeme hrát,
b) přišli jsme o úvodní premiéru celé sezóny,
c) premiéra i některé reprízy byly již vyprodané, vraceli jsme vstupné,
d) herečky přišly o své příležitosti a z hlediska vytíženosti souboru jim nyní citelně schází jeden zkoušecí turnus,
e) dílny NDM už během prázdnin sháněly rekvizity a části kostýmů, z nichž nejspíše nic nepoužijeme,
e) ustavujeme nový realizační tým, překopáváme hrací i zkoušecí plán, abychom titul dokázali uvést ještě v této sezóně.

Měli bychom tedy my jako zadavatel začít dávat do smluv ujednání, že pokud nebude koncept přijatý a realizovaný, má umělec povinnost vyrovnat prokazatelné škody způsobené divadlu? To by byl asi nesmysl a to je naše riziko podnikání. Našel by se umělec, který by takovou smlouvu podepsal? Já bych ji tedy rozhodně nepodepsal.

A proti tomu: Našel by se zadavatel, který by si do smlouvy dal ujednání, že zaplatí umělci určité procento z odměny i v případě, že realizace ani nezačne a koncept bude odmítnut ještě před začátkem jeho výroby? A podle jakého klíče bude rozhodnuto, kdo z připravovaného projektu si kolik zaslouží? Jedná se totiž o spolupráci vícero složek, z nichž mnohé minimálně do první čtené zkoušky sledují projekt jen zpovzdálí…

Pokud z nastalých debat vyjde konsensus pro takové situace, který by byl přijatelný jak pro tvůrce, tak pro zadavatele, budu na něj velmi zvědavý, neboť se osobně coby režisér pohybuji v pozici tvůrce a coby šéf v pozici zadavatele.

Správní ředitel NDM nechal celou situaci posoudit z právního hlediska a souhlasil s proplacením prokazatelných nákladů spojených s přípravou projektu. Požadavky týmu však jako prokazatelné náklady nevyhodnotil. (Požadavky týmu zveřejňovat nebudu, to mi nepřísluší.) Zpětnou úpravu již podepsaných smluv či jejich doplňování též odmítl, neboť by těmito smlouvami NDM nakupovalo něco s vědomím, že to nikdy nepoužije. Vzhledem k tomu, že jde o veřejné peníze, je takový přístup pochopitelný. O tom, jaké nároky jsou v takové situaci prokazatelně doložitelné, se asi nadále povedou spory. To je téma širší, než je tento konkrétní případ.

Vojtěch Štěpánek
šéf činohry NDM

-------

Vyjádření ředitele Národního divadla moravskoslezského Jiřího Nekvasila

Na explikaci k inscenaci Hornické vdovy nebyl koncept předkládaný inscenačním týmem přijat. Zásadním důvodem bylo naprosté nepochopení zpracovaného tématu. Bylo nám jasné, že představený koncept se míjí s původním úmyslem, proč byly Hornické vdovy Kamily Hladké dány na repertoár činohry NDM a proč byl tento titul určen pro komorní scénu v Divadle „12“.

Společně se šéfem činohry NDM Vojtěchem Štěpánkem a se šéfem výpravy NDM Davidem Bazikou jsme následně po explikaci koncept probrali a znovu jsme si společně potvrdili naše umělecko-dramaturgická východiska. Proč knihu chceme (s empatickým respektem k citlivému tématu) uvést na naše jeviště. Prezentovaný koncept náš záměr nesplňoval a nebylo opravdu možné inscenaci v předkládané podobě pustit dále do realizace. Vojtěch Štěpánek dostal za úkol vše s týmem probrat a dovést jej k smysluplnému přehodnocení konceptu inscenace. Bylo mu rovněž zadáno, aby se domluvili na tom, že pokud předloze a jejímu silném sdělení režisérka a její tým nevěří a potřebuje ji dále posouvat tam, kde být nemůže a nemá, má nabídnout k realizaci jiný titul. Takový, který bude režisérce a jejímu týmu více vyhovovat. Ani jednu z možností režisérka Tereza Říhová nevyužila. Dveře pro smysluplné pokračování ve spolupráci rozhodně nezavřelo NDM.

Režisér má vždycky možnost nabízený titul odmítnout, pokud mu nevěří, nesouzní s ním anebo jej neumí, či nechce pochopit. A také je dobré ptát se uměleckého vedení souboru na to, jaký smysl má zařazení toho kterého dramatického díla do jeho repertoáru. Je poctivé si tyto věci vyjasnit hned na začátku, ne pak text a téma násilně „vylepšovat“. Knižní text Hornických vdov v prvé řadě potřebuje pokoru a empatii. Nepotřebuje vytvářet vnějškovou povrchní ambaláž, jak v práci s textem, tak i se scénografií.

Umělecké vedení divadla má vždy jednoznačné právo explikovanou koncepci připravované inscenace nepřijmout a vyzvat tvůrce k jejímu přepracovaní. Je to jeho „producentská“ zodpovědnost. V tomto případě se tak dělo s pokorou k důležitosti tématu i k divákům. A i s ohledem k financím a k celkovému profilu uměleckého souboru a celého divadla. Ač se takováto situace u nás stává výjimečně, v případě Hornických vdov ji k naší velké lítosti nešlo řešit jinak.

------

* pozn. red: Byli jsme dne 1.12.2023 režisérkou Terezou Říhovou požádáni o zveřejnění otevřeného dopisu, žádosti jsme vyhověli, neboť jsme ho vnímali jako příspěvek k vyvolání určité diskuze o zřejmě systémovém problému, nikoli sporu o koncepci inscenace. Zároveň jsme byli připraveni obratem zveřejnit případný protikomentář, jak jsme během víkendu sdělili šéfu činohry NDM Vojtěchu Štěpánkovi. Tímto tak činíme.