Ve středu 11. září byl v Plzni zahájen 21. Ročník Mezinárodního festivalu DIVADLO.

První festivalovou inscenací, kterou jsme zhlédli, byla S nadějí i bez ní ostravské Komorní scény Aréna.

Komorní drama, na festivalu hráno v divadle Alfa pro 250 diváků, což je 2,5 krát tolik než na domácí scéně Komorní scéna Aréna v Ostravě, si i zde dokázalo získat diváky a vzbudit emoce. Aréna se ve své tvorbě soustředí na herecké výkony, protože ve svém domácím komorním prostoru si moc rozbujelou scénu a jiné vymyšlenosti dovolit nemůže. Text Tomáše Vůjtka, oceněný Cenou Alfréda Radoka, pojednává o osudech Josefy Slánské, vdovy popraveného komunistického politika Rudolfa Slánského.

Postupně odkrývá proměnu ženy zaslepené idealismem, která přes různé osobní tragédie přeci jen dojde k určitému poznání, ale nevzdá se své „víry“. V sedmdesátých letech podepíše Chartu 77, stále se však jedná o „reformní komunistku“, která stále věří svým ideálům, nyní však vše svaluje na Moskvu. Není chyba v socialismu, ale v Moskvě. Nepostřehla jsem, jak se dostala od komunismu a Komsomolu k socialismu, ale to je ve víru všeho, co se během představení uděje, celkem jedno. Text hry čerpá z autentických dokumentů, vzpomínek (zejména z její knihy Zpráva o mém muži) a citací z tisku.

Režisér Ivan Krejčí vytvořil působivý politický kabaret, krutou grotesku, při které se lidé smějí, aby se nemuseli zbláznit z hrůz uložených v textu.

Vzhledem ke grotesknosti bylo celkem snadné udržet si odstupu od metod Stb padesátých let, které dovedně střídaly fyzickou surovost s procítěným psychickým týráním. Co mě však zarazilo, byla zmínka o pobytu Josefy v moskevské porodnici. V tomto případě se totiž domnívám, že se jedná o autentické citace ze současnosti. Alena Sasínová Polarczyk podává v roli Josefy Slánské velmi niterný a soustředěný výkon, a jakoby nehraje, pouze na jevišti je. Má šedé ošuntělé šaty, působí neupravaně, a často jí vyčuhuje z pod sukně spodnička. Je tak ve velkém kontrastu s okravatovanými postavami Prvního (Marek Cisovský) a Druhého (Albert Čuba), kteří představují nalíčené rozverné kabaretní konferenciéry, vypravěče i vyšetřovatele Stb.

Druhým představením prvního festivalového dne byla premiéra inscenace Buržoazie. Jedná se o „remake“ inscenace Nenápadný půvab buržoazie brněnské Reduty, která se nyní hraje pod barvami Divadla Na zábradlí. V návaznosti na předchozí představení se pokračovalo v grotesknosti, v zlehčování vážných věcí, ale předchozí zážitek byl pro mě silnější.

Při slavnostním zahájení festivalu náměstkem Ministerstva kultury, primátorem města Plzně a ředitelem festivalu mimo jiné padla tato slova: "Rád bych panu docentu Burianovi poděkoval za bezmála dvě desetiletí obětavé práce pro plzeňské divadlo," řekl pan primátor. Vděčný aplaus čtyřistahlavého publika. "Já bych panu Burianovi také rád poděkoval jménem Ministerstva kultury," řekl pan ministerský náměstek – pobavený smích a potlesk pro náměstka i ředitele.