Macbeth

Viz blog.

Macbeth ve středu dění potácející se ve vlastním šíleném světě, resp. mezi čtyřmi čarodějnicemi kolem něho. Dobrý nápad, jehož základ nebyl použit prvně, doplatil na poněkud nahodilý a neuspořádaný inscenační model. Přemíra krve a explicitních výjevů v takovém provedení nepřinesla čitelnou nadstavbu. Souhlasím, že titul je vhodný spíše pro diváky vyhledávající alternativnější projekty, ve zhuštěném dění se z neobeznámených zorientují jen bystřejší a sečtělejší. Mládenci z 1. ročníku Gymnázia Na Zatlance při repríze rušili mobily a šeptáním, nerespektovali domluvy diváků ani jedné z hereček.

Skutečnost, že krev nejde jen tak smýt, povýšil Michal Hába v první polovině hry na nosný motiv. Do popředí inscenace se dostaly čarodějnice, které považuji za základ Shakespearovy hry. V této úpravě však efekt převyšuje sdělení, navíc bych neřekl, že by potoky krve byly něčím, co tu ještě nebylo. Vysvětlení možná nabízí druhá polovina, kde je především ve filmových dotáčkách vyobrazen výsměch všem kýčům a patosu, čímž vlastně Michal Hába dost možná vykládá své pojetí Macbetha. To rozhodně zajímavé je, žel nevyrovnanost inscenace a její natahování převažuje nad možným zážitkem s přesahem.

M. Hába vytvořil specifickou verzi Macbetha, jejíž režijní struktura je snadno aplikovatelná na jakoukoli jinou hru. P. Pochop ztvárňuje titulní postavu plus některé další, čtyři herečky v podobě čarodějnic odehrají vše ostatní. Na jevišti se to hemží krví, samozřejmě dojde i na nahotu... Ačkoli jsem tuto verzi nepřijal a vlastně nechápu, proč se ocitla na repertoáru D21, které vyznává úplně jinou poetiku, při sledování jsem se nenudil, ale nespatřoval jsem v tom všem žádnou výpovědní hodnotu. Snad kdyby byla produkce uvedena v nějakém alternativnějším prostoru, získala by aspoň na atmosféře.