Plantáž

Prvotní nápad současné variace Čechovova tématu snad dobrý, text „novodobého“ Višňového sadu má však zásadní problém, kterým je přílišná délka. Čechov napsal čtyři dějství o tomtéž. Gieselmann má o tom samém dějství pět, ale bohužel zdaleka ne tak pečlivě strukturovaných. Vhodná režie by mohla hře pomoci, režisérka M. Schlegelová však v nelehkém úkolu neobstála, nepodařilo se jí dění na jevišti ukaučovat. Vázlo sdělení, řada hluchých míst, nuda, tristní technické nedostatky. A přidané písničky se neukázaly významovým přínosem. Snaha zdatných mladých herců spásou nebyla.

Nic sdělující inscenace s příchutí mizerně nazvučeného muzikálu. Chytlavé melodie, místy vtipné dialogy ani dobří herci nezachrání představení bez jasné režijní koncepce - viz recenze.

Kromě velmi dobrých, autentických hereckých výkonů neshledávám na této inscenaci (i hře samotné) nic výjimečného. Hledám a nenacházím opodstatnění pro přidané písně, které retardují a rozdrobují již tak dost zdlouhavý koncept večera. Problém je i v textu samotném, neboť pro množství slov, jimiž vykresluje absolutní vyprázděnost těch, kteří vyznávají tzv. „alternativní“ způsoby života, zcela postrádá tah na branku. Psalo se o muzikálu – muzikál to není ani náhodou a pokud se zpívalo, nazvučení bylo...špatné.