Život Galileiho

55% Inscenace hry B. Brechta se bohužel nevymanila z šedého průměru, který je v posledních sezónách pro DNz tak charakteristický. D. Czesany text inscenoval spíš jako životopisný dokument s několika režijními výstřelky, přičemž mi přišlo, že právě jimi spíš maskoval koncepční bezradnost. Herecky solidní, soubor by si však zasloužil víc než jen tuto bezkalorickou stravu.

Brechtovy hry je těžké inscenovat, nasazují se zřídka a tato se v Praze objevuje po bezmála třiceti letech! Jsem rád, že byla uvedena, zvlášť když se téma kompromisů a zaprodávání jeví stále ožehavější. Režijní koncepci nepokládám za správnou cestu pro text. Výsledek se mi nejevil jako živé divadlo. Sledoval jsem spíše s rozpaky, inscenace podle mého názoru mohla sdělit podstatně víc. Práce herců dobrá. Výběr látek pro repertoár DNZ mívá dobrý záměr, většinou je v nich potenciál společenského přínosu. Bohužel výsledky smysluplného snažení nejsou ve většině případů v poslední době přesvědčivé.

Inscenace, která neurazí. Dobře ztvárněný život slavného myslitele, který mě sice výrazně nezasáhl, ale rozhodně ani nenudil a pro mě, jako neznalého detailů v jeho životě, přinesl i leccos zajímavého. Líbilo se mi také zpracování scény a hudební doprovodná čísla. Herecky pak v hlavní roli nezklamal M. Mejzlík, kterého dobře doplňovali I. Lupták a R. Zach.

Dost možná budu za rebela, ale řekl bych, že toto se povedlo. Už první premiéru této sezóny považuju ze relativně zdařilou a tato je dle mého o krůček dále, o stupínek výše. Divadlo Na zábradlí je už pár let v tvůrčí krizi a já mám pocit, že se nyní snaží tento svůj handicap proměnit ve výhodu, z negativních atributů učinit základ poetiky... A co víc, ono to, zdá se, funguje.

Sezóna Nepřizpůsobiví? se zabývá "lidmi na okraji", je to depresivní pohled na neutěšený svět a kdo ví o depresivní neutěšenosti více než právě současné Divadlo Na zábradlí? Opatrně se těším na zbytek sezóny.