Obleču tě do hvězd

Těžce se hodnotí titul, který není pravým repertoárovým představením. Celá koncepce připomínala spíše vinohradské Večery bez líčidel, jen s tím rozdílem, že zde byla pozornost věnována výhradně jedné osobnosti, s níž se vypravěč v životě setkal. Opakovat tytéž příběhy po padesát večerů není jistě nic jednoduchého. Právě proto obdivuji L. Munzara, který nejen že dokázal veškeré zapeklité životní příhody trefně vypointovat, ale navíc se dostalo i na recitaci Hrubínovy poezie. Verše všeho druhu v jeho podání mi připoměly zlatý věk českého divadla, kdy bylo důležité zejména slovo a přednes.

Těžce se hodnotí titul, který není pravým repertoárovým představením. Celá koncepce připomínala spíše vinohradské Večery bez líčidel, jen s tím rozdílem, že zde byla pozornost věnována výhradně jedné osobnosti, s níž se vypravěč v životě setkal. Opakovat tytéž příběhy po padesát večerů není jistě nic jednoduchého. Právě proto obdivuji L. Munzara, který nejen že dokázal veškeré zapeklité životní příhody trefně vypointovat, ale navíc se dostalo i na recitaci Hrubínovy poezie. Verše všeho druhu v jeho podání mi připoměly zlatý věk českého divadla, kdy bylo důležité zejména slovo a přednes.

Těžce se hodnotí titul, který není pravým repertoárovým představením. Celá koncepce připomínala spíše vinohradské Večery bez líčidel, jen s tím rozdílem, že zde byla pozornost věnována výhradně jedné osobnosti, s níž se vypravěč v životě setkal. Opakovat tytéž příběhy po padesát večerů není jistě nic jednoduchého. Právě proto obdivuji L. Munzara, který nejen že dokázal veškeré zapeklité životní příhody trefně vypointovat, ale navíc se dostalo i na recitaci Hrubínovy poezie. Verše všeho druhu v jeho podání mi připoměly zlatý věk českého divadla, kdy bylo důležité zejména slovo a přednes.