The Gin Game (Džin)

Bývalí herečtí kolegové z Národního divadla se opět setkali na sklonku své dlouhé kariéry na jevišti Violy a předvádějí zde mistrný um, který by jim mohl závidět leckterý elév činoherního kumštu. Jejich výkony jsou po třinácti letech uvádění plně soustředěné. V textu se nedá najít místo, které by nevzbuzovalo nějaké emoce, ať už tragikomický pláč či bujarý smích nad karetní hrou. Celá hra je navíc pozoruhodnou sondou do poměrně reálného života v domově seniorů, kde už lidé příliš nekomunikují a vytvářejí si své uzavřené světy. Jak J. Somrovi, tak B. Bohdanové patří dík za krásně prožitý večer.

Velmi příjemně strávený večer a herecký koncert obou účinkujících.

Skvělé.

Koukám, že se výrazně vymykám, ale mně to přišlo neuvěřitelně slabý. Bylo příjemný vidět takovou hvězdu, jakou je pan Somr, který samozřejmě svou práci odvedl, ale jinak je to naprosto o ničem. Když si vybavím řadu podobných scén a příběhů z reálnýho života ve svým okolí, tak vůbec nechápu, proč vznikla tahle absolutní banalita a co se nám vlastně snaží říct.

Bývalí herečtí kolegové z Národního divadla se opět setkali na sklonku své dlouhé kariéry na jevišti Violy a předvádějí zde mistrný um, který by jim mohl závidět leckterý elév činoherního kumštu. Jejich výkony jsou po třinácti letech uvádění plně soustředěné. V textu se nedá najít místo, které by nevzbuzovalo nějaké emoce, ať už tragikomický pláč či bujarý smích nad karetní hrou. Celá hra je navíc pozoruhodnou sondou do poměrně reálného života v domově seniorů, kde už lidé příliš nekomunikují a vytvářejí si své uzavřené světy. Jak J. Somrovi, tak B. Bohdanové patří dík za krásně prožitý večer.

Velmi příjemně strávený večer a herecký koncert obou účinkujících.

Skvělé.

Koukám, že se výrazně vymykám, ale mně to přišlo neuvěřitelně slabý. Bylo příjemný vidět takovou hvězdu, jakou je pan Somr, který samozřejmě svou práci odvedl, ale jinak je to naprosto o ničem. Když si vybavím řadu podobných scén a příběhů z reálnýho života ve svým okolí, tak vůbec nechápu, proč vznikla tahle absolutní banalita a co se nám vlastně snaží říct.

Bývalí herečtí kolegové z Národního divadla se opět setkali na sklonku své dlouhé kariéry na jevišti Violy a předvádějí zde mistrný um, který by jim mohl závidět leckterý elév činoherního kumštu. Jejich výkony jsou po třinácti letech uvádění plně soustředěné. V textu se nedá najít místo, které by nevzbuzovalo nějaké emoce, ať už tragikomický pláč či bujarý smích nad karetní hrou. Celá hra je navíc pozoruhodnou sondou do poměrně reálného života v domově seniorů, kde už lidé příliš nekomunikují a vytvářejí si své uzavřené světy. Jak J. Somrovi, tak B. Bohdanové patří dík za krásně prožitý večer.

Koukám, že se výrazně vymykám, ale mně to přišlo neuvěřitelně slabý. Bylo příjemný vidět takovou hvězdu, jakou je pan Somr, který samozřejmě svou práci odvedl, ale jinak je to naprosto o ničem. Když si vybavím řadu podobných scén a příběhů z reálnýho života ve svým okolí, tak vůbec nechápu, proč vznikla tahle absolutní banalita a co se nám vlastně snaží říct.

Skvělé.

Velmi příjemně strávený večer a herecký koncert obou účinkujících.