Marná lásky snaha

Inscenační DADA bez smysluplné režijní koncepce, v níž by se jednotlivé složky jako je hudba, scéna a kostýmy propojovaly. Opak je v tomto případě pravdou... V podobném duchu lze hovořit i o hereckých výkonech, které sice solitérně nejsou špatné, ale jako by v celkovém kontextu vypadly z cyklu "Každý pes, jiná ves". Režisér R. Polák se s touto látkou nepotkal.

Spíš než komedii mi to celé připomínalo špatný pokus o cirkus, ať už šlo o kostýmní, scénickou či hudební skrumáž, která se na scéně odehrávala, nebo o prostou myšlenku. Byť Marná lásky snaha není žádný poklad, zde šlo o takový pelmel nápadů bez jakékoli hlubší myšlenky, že se bohužel nedá pochválit v podstatě nic, ani jakýkoli silnější herecký výkon. Kde nic není... není co hrát.

Tohle se bohužel nepovedlo. MLS patří k obtížně inscenovatelným hrám W.Shakespeara, jelikož nenabízí moc dramatických situací, lze se spoléhat jen na jazykově vytříbený text plný slovních hříček. Režisér R.Polák se rozhodl tlustými tahy obtáhnout snad každý dvojsmysl, co v textu našel, výsledek bohužel není vtipný, ale spíše trapný. Jednotlivé nápady spolu nekomunikují, stojí samostatně bez souvztažnosti k celku, zřetelný výklad absentuje. Rozvleklému představení nepomáhá ani tříhodinová délka. Pochválit lze některé herecké výkony (jmenovitě M.Cimerák a A.Kaluža Klimešová), dost protagonistů se ovšem bez pevné režie uchyluje k hrubým šaržím.