Špinavé ruce

Inscenace, jež by čistě dle obsahu měla být politickým thrillerem, je na dnešní poměry příliš naivní a přímočará. Na druhou stranu, nejde o žádnou velkou hru ostřílených politiků, ale o intriky jedinců, kteří se k moci derou v době války z pozice síly své a případných spojenců.

Výkony Petra Buchty a Jana Hartla navíc zvládly celou dobu přesvědčivě poutat moji pozornost, z divadla jsem odcházel sice ne nadšený, ale určitě (u)spokojený.

Hra sice nese jisté nadčasové poselství a stále aktuální myšlenky, způsob zpracování tématu je však dnes již nezajímavé. Hra je pro dnešní divadlo až moc upovídaná a statická, přes úpravu se text těchto problémů zbavit nepodařilo. Jsem přesvědčen, že hře by slušela důslednější interpretace, než jakou jí dal režisér I. Rajmont. Nedůsledné vedení se negativně podepsalo na všech hercích. Nejméně na J. Hartlovi, který si jako jediný dokázal poradit se spoustou významů. Hlavní představitel P. Buchta měl silné okamžiky, ale náročnou roli obsáhnout nedokázal. Výkony ostatních herců mě nezaujaly.