Rozhovor

Divadlo NaHraně uvede 6. a 7. září 2021 na své domovské scéně v Divadle Kampa premiéry dramatu Instinkt skotské autorky Frances Poetové, jejíž tvorba se na českém jevišti zatím neobjevila. „Poprvé“ je ale v případě této inscenace více. V roli babičky Morven diváci uvidí oblíbenou herečku Jaroslavu Pokornou. Se souborem Divadla NaHraně nově navázali spolupráci i představitelka psychologicky náročné hlavní role Gabriela Pyšná a režisér Petr Štindl. Oběma jsme před premiérou položili několik otázek.

Před lety jste spolu několikrát pracovali ve zlínském divadle, v Divadle NaHraně ale zkoušíte oba prvně. Jak k této spolupráci došlo?
Petr Štindl: Připravil jsem inscenaci v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, kde byl v té době uměleckým šéfem Šimon Dominik. Právě on mě po premiéře pozval do Divadla NaHraně, které založil se spolužáky z DAMU. Konkrétně Instinkt možná vyplynul i z toho, že nejraději pracuji na hrách, které se u nás zatím nehrály a nejsou takzvaně vyzkoušené. Myslím, že je důležité „nerecyklovat“ jen prověřené texty, ale vyprávět skrze nové příběhy.
Gabriela Pyšná: Chtěla jsem se s Petrem znovu potkat při práci a nad nabídkou jsem vlastně neváhala. Zkoušení během podzimního lockdownu, kdy nikdo nevěděl, co bude, bylo pro nás všechny, myslím, sebezáchovné. Setkávání při koncentrované práci, na krásném místě, v komorní sestavě fajn lidí.
Petr Štindl: Pro Maddy neměli v okruhu stálých kolegů vhodnou herečku ve správném věku, z něhož vyplývají i pro roli potřebné životní zkušenosti. Vzpomněl jsem si na Gábinu, s níž jsem vždy rád spolupracoval. Navíc se domnívám, že si po pauze prodloužené mateřskými povinnostmi zaslouží příležitost nazkoušet novou roli.

Takto probíhala první čtená zkouška inscenace Instinkt: v záběru Petr Štindl a Gabriela Pyšná
(foto: archiv Divadla NaHraně)

Drama Instinkt vyvolalo v zahraničí příznivé ohlasy a dočkalo se i ocenění. Čím hra oslovila vás?
Petr Štindl: Svým přesahem. Z banální události vyvstane v rodině problém, který by možná ani problémem být nemusel. Žijeme však v době, kdy lidé berou vážně i neověřené zprávy nebo fake news. V Instinktu to má za následek sled událostí, jež naberou nečekané rozměry. Na jevišti se odehrávají problémy rodinné a intimní, které se mohou blízce dotknout každého z nás, v širším kontextu však jde i o podléhání fenoménu morální paniky a o zamyšlení, jak je důležité uvažovat kriticky.
Gabriel Pyšná: Přes vážnost tématu však není cílem publikum „strašit“, je tam i naděje.

Hlavní hrdinka Maddy se ve hře dostává do těžké pozice, vyplouvají na povrch její stinné stránky. Co pro vás bylo na ztvárnění role nejtěžší?
Gabriela Pyšná: Maddy pod vlivem strachu jedná diskutabilně. V jedné nejextrémnější scéně jsem se už nedokázala do postavy vcítit, nemohla jsem přijmout, co udělá, soudila ji. „Chodila“ mi emoce taková, že jsem přes pláč nemohla mluvit. Pak jsem si řekla, že Instinkt je přece také o tom, že Maddy překročí hranici. Pokládala jsem si hodně otázek. Jak jsem se s rolí v procesu snažila sžít, došlo mi, že pro to, abych ji uvěřitelně hrála, není důležité, co si myslím (i když je to třeba pro mě nepřijatelné). Navíc mé poslední role bývaly hodně herecky stylizované. Tady jsem šla opačnou cestou, odhazovala vše nadbytečné, divadelní, vnější charakteristiku, typická gesta… Snažila jsem se jít na dřeň psychiky, která se krok za krokem propadá.
Petr Štindl: Více než na psychologii postav jsme se soustředili na zprostředkování názorů, které jednotlivé postavy ve hře zastávají. V komorním prostoru Divadla Kampa jsou rovněž zblízka vidět nejmenší detaily, takže jsme dbali na to, aby každá replika vyzněla věrohodně.
Gabriela Pyšná: Moje zkušenost s malými sály je taková, že si lze více hrát s detaily, ale síla je potřeba stejná jako na velkém jevišti.

Pomohlo vám, že jste sama matkou?
Gabriela Pyšná: Ano, jistě. Jako máma už také vím, co je to strach o vlastní dítě.

ze zkoušky inscenace: Jaroslava Pokorná a Gabriela Pyšná (foto: Patrik Borecký)

Postavu babičky přijala Jaroslava Pokorná…
Gabriela Pyšná: Jsem ráda za možnost poznat paní Pokornou a pracovat s ní. Její přístup k hraní je inspirující. Je velmi energická, přesná, poctivá, často přispívá jiným pohledem na situace.
Petr Štindl: Přes nesporné úspěchy a ocenění své práce zůstává velmi skromná a snad až přehnaně sebekritická. Při zkouškách nastávaly například okamžiky, kdy se nemohla zbavit pocitu, že to ostatním kazí. A přitom té samé situaci významně pomohla, v některých případech i pouhou zdánlivě nenápadnou přítomností. Věřím, že paní Pokornou zkoušení bavilo a že i pro ni jsou setkávání s námi příjemná.

Inscenace se zkoušela na podzim loňského roku a druhou polovinu příprav již bylo jasné, že na premiéru si budeme muset nějaký čas počkat. Našli jste na této nestandardní situaci nějaké výhody?
Petr Štindl: Přišlo mi to podobné, jako když například po roce zhlédnu reprízu své inscenace. Najednou „čistým okem“ vidím, co jsem si ve zkušebním procesu neuvědomil, případně něco pozměním. Po přestávce ve zkoušení jsme si lépe všimli, co by bylo vhodné doladit. Navíc jsme toužili zase pracovat a ani nám tolik nevadilo nakumulování s dalšími povinnostmi.
Gabriela Pyšná: Řekla bych, že ten odstup nám i v něčem prospěl. Těšila jsem se na kolegy a moc se těším i na diváky. Přeju si, aby divadlo obecně opět nabralo dech a bylo zase normální součástí našeho života.
.