Rozhovor

Když Michal Hrubý před dvaceti lety zakládal Studio DVA, určitě netušil, že si bude dvacetileté výročí připomínat uprostřed pandemie, která celý divadelní svět zastaví. V rozhovoru sice přiznává, že se ho občas zmocňovaly černé myšlenky, nicméně budoucnost vidí díky zájmu diváků optimisticky. Nyní se soustředí především na letní scény. Ta první zahájí provoz 1. června na pražském Výstavišti.


Jakým směrem se během posledních měsíců ubíraly vaše myšlenky?
Těžká otázka, ani nevím, kde začít… Byli jsme zavřeni osm měsíců, během kterých čas od času přicházely informace, že by se mohlo za určitých podmínek hrát, jenže jak se informace objevily, tak zase rychle zmizely. Vidina otevření divadel se postupně vzdalovala, což se naštěstí v posledních týdnech změnilo. Po celou dobu jsem se ale snažil být v kontaktu s našimi spolupracovníky a připravovat se na možný rozjezd. V současné době se tedy soustředím hlavně na stabilizaci divadla, jsme totiž odkázáni pouze na příjmy ze vstupného, dotace nemáme, takže jsme přes celou dobu mohli přežívat zejména díky našim věrným divákům. Ti totiž akceptovali změny představení, která jsme neustále přesouvali a ještě stále přesunujeme. Bohužel i v červnu nemůžeme plánovaná vyprodaná představení kvůli snížené kapacitě v sále odehrát. Do velkého sálu jsme proto připravili nový program složený z osmi představení. Chceme dát o sobě vědět, že tu pro diváky opět jsme. V předpremiérách odehrajeme i naši novinku Holky jako květ s Eliškou Balzerovou v hlavní roli. Nejvíc se ale nyní soustředíme na naše letní scény.

Jako jedno z mála soukromých divadel jste se snažili zůstávat s diváky v kontaktu pomocí on-line streamů.
Naše středeční on-liny považuji za klíčové. Divákům jsme se snažili připravit zajímavý program, zároveň byly ale i pro nás nesmírně povzbuzující. Ačkoli to může znít strašně pateticky, odezva diváků nás držela doslova nad vodou. Bez nich bychom seděli někde v depresích a v nejistotě čekali, zda se k nám vrátí. On-liny sledovaly stovky až tisíce lidí živě, a i když tím divadelní představení nenahradíte, jde o aspoň částečnou možnost nějakého kontaktu. Od 12. března loňského roku jsme natočili 64 dílů, které jsou zpětně k přehrání na Youtubu. Dodnes máme kolem pěti milionů zhlédnutí. Také jsme spolupracovali s televizí Prima a s Českou televizí, dále jsme připravovali Večerníčky Ehm Behm Boba Klepla. Všechny projekty vznikly naprosto přirozenou cestou, prvotní impulzy ovšem vzešly od Boba Klepla, kterého považuji za klíčového herce našeho divadla. Nechtěl jen sedět doma, a tak byl prvním člověkem, který po uzavření divadel zavolal s otázkou: „Co budeme dělat? Chci vám nějak pomoci.“ Z toho vzniklo právě on-line vysílání, Večerníčky, nyní točíme i zvukový pořad Petr a Lucie: Přestávka. Všichni naše pořady dělali bez nároku na honorář, aby divadlo podpořili a aby byli s diváky v kontaktu. Za to jim patří velký dík.

Budete v těchto pořadech pokračovat?
Líbilo by se mi to. Naše vysílání totiž přineslo ještě jednu věc, která je sice logická, ale nikdy jsem nad tím v tomto kontextu neuvažoval. Na přenosy se dívali lidé, kteří se k nám do divadla nemohou dostat. Buď jsou nějakým způsobem hendikepovaní, nebo nemají tolik peněz, aby si udělali cestu do Prahy do divadla, a navíc se na ně dívala i spousta lidí ze zahraničí. Opravdu nás sledovali diváci z celého světa, což nám otevřelo nové možnosti dalších kontaktů. Teď už se ovšem musíme soustředit hlavně na divadlo. Dovedu si však představit, že bychom podobný občasník čas od času zrealizovali.

Studio DVA divadlo - Beckham (foto: Jerry Háša)

Připravujete se na rozjezd letních scén. Nebojíte se, že hygienické restrikce diváky odradí?
Vůbec to nedokážu odhadnout. Pro někoho jsou sociální kontakty a kultura důležité, pro někoho míň. Jsme připraveni hrát a uděláme maximum proto, aby se u nás lidi cítili bezpečně. Věřím, že se situace postupně stabilizuje. Už teď je po několika málo dnech evidentní, že lidi mají zájem, zvedá se vlna diváků, kteří si začali vstupenky kupovat. Nechci být přílišný optimista, ale zatím je vidět dobrý trend, který mi dodává naději.

Novou holešovickou scénu jste tuším koncipovali s možností rozestupů.
S pražským Výstavištěm jsme jednali už loňské léto, nakonec jsme se však dohodli až letos. Když si současná situace žádá hrát především venku, museli jsme se přizpůsobit a k naší Letní scéně Vyšehrad, která nemá tak velkou kapacitu, jsme přibrali další dvě, a to právě v Holešovicích a v krásném prostředí Libeňského zámečku. Na obou bude volné sezení. Nejde tedy o fixní sedačky, takže jsme schopni hlediště postavit podle aktuální epidemické situace, aby se diváci cítili co nejbezpečněji. 1. června začínáme hrát na Výstavišti, kde postavíme amfiteátr, přičemž i zadní řady budou mít elevaci, aby bylo z jakéhokoli místa dobře vidět. První představení Vysavač odehraje Bob Klepl, což mi přijde velice symbolické, protože Bob se na hraní neskutečně těší. S kým jiným než s ním, který byl během lockdownů neustále u nás v divadle, bychom měli novou scénu otevřít?! Hrát budeme v zadní části Výstaviště hned vedle Stromovky. Je tam pod stromy nádherná louka, krásný prostor. Na Výstavišti se jich nabízelo sice hned několik, ale mně tenhle přišel na první pohled nádherný. Má atmosféru, navíc je i tamní louka dostatečně velká, abychom na ní mohli hlediště postavit. Nerad bych ve výčtu našich letních scén ovšem zapomněl na tu na Tvrzi Divice nedalekou Loun a Vítěznou u Dvora Králové, tam nás lidé mimo Prahu letos také najdou.

Studio DVA divadlo - Revizor (foto: Karolína Holubová)

V mezičase lockdownů jste odpremiérovali Gogolova Revizora v režii Evy Holubové. Její jméno v kolonce režie leckoho překvapilo.
Nikdy jsem se netajil tím, že miluju herce a setkávání se s nimi. A Eva Holubová patří mezi nejbližší členy našeho divadla, i ona nás po celou dobu podporovala. Kdysi se mi svěřila s tím, že cítí potřebu zkusit režii a že by ji ráda zrealizovala u nás. Přišla s konkrétním titulem a měla o inscenaci i tvůrcích jasnou představu. Když jsem viděl její obrovské nadšení, nepochyboval jsem. S Evou jsme vytvořili ideální tým lidí, přičemž jsme hned od začátku věděli, že Chlestakova bude hrát Kryštof Hádek. Obsazení vzniklo poměrně přirozeně, u nás totiž nevyvěšujeme ferman, z něhož by se herci dozvídali, kterou roli budou hrát. Vše vychází z naší vzájemné komunikace. Nemáme ani žádné exkluzivní smlouvy, jedeme především na osobní bázi, chemii a vzájemném respektu. Eva Holubová Revizora zkoušela během první vlny pandemie. Bylo mi proto trochu líto, že pro svůj debut neměla adekvátní podmínky. Ani jeho zkušení totiž neminuly různé restrikce, onemocnění a karantény. Eva však byla nesmírně trpělivá, tolerantní, protože do toho všeho museli herci dotáčet seriály. Během zkoušek jí tak stále někdo chyběl, jenže taková byla doba… Potěšilo mě, jak všechno zvládla a že se z toho všeho nesesypala. Pokud bude chtít v režii pokračovat, budu ji jen podporovat. A co víc! Touto inscenací jsme náš herecký tým rozšířili o Zuzanu Kronerovou.

V jaké kondici jsou připravované inscenace Beckham a Tři grácie v umakartu?
Beckham vznikal během druhé vlny. Zkoušet jsme začali v září s naplánovanou premiérou na listopad, jenže v říjnu se všechno zavřelo. Zkoušeli jsme až do začátku prosince, kdy jsme inscenaci dovedli do určitého tvaru, udělali projížděčku, včetně dekorace a kostýmů. Na jaře jsme byli připraveni udělat oprašovací zkoušky a generálky. Bohužel už v lednu bylo jasné, že situace bude komplikovanější, než se zdálo. Rozhodli jsme se proto Beckhama i kvůli početnému obsazení raději přesunout na listopad 2021, tedy o celý rok. Naše rozhodnutí se nakonec z dnešního pohledu ukázalo jako velmi prozíravé, bohužel… Premiéra by tedy měla proběhnout 18. listopadu. Snad to konečně klapne.

Studio DVA divadlo - Tři grácie z umakartu (foto: Jerry Háša)

A Tři grácie z umakartu?
Podobný příběh. Zlata Adamovská, Ilona Svobodová a Anežka Rusevová, režie Ondřej Sokol. Čelili jsme karanténám, přesunům a odkladům. Zkoušeli jsme od konce loňského roku, v březnu jsme inscenaci dozkoušeli. Na Vyšehradě budeme mít před premiérou ještě generálky, ale jinak je komplet hotová. Gráciemi zahájíme léto na Vyšehradě. Kdysi jsme uvedli slovenskou verzi této hry, ovšem naše inscenace je jiná, spojení s Ondřejem Sokolem a celým týmem na ni přineslo zase trochu odlišný pohled.

Přicházíte s novinkou komedie Vše o mužích, která se ve vašem repertoáru objevuje již podruhé. Proč došlo ke stažení předchozí úspěšné verze?
Každá inscenace má svůj čas a po určité době jejího uvádění dojde k fázi, kdy se musejí udělat jisté změny. Inscenace Vše o mužích pro nás byla díky velkému zájmu diváků provozně a termínově náročná, takže jsme její život uzavřeli. Nicméně právě díky velkému zájmu jsme se ji rozhodli nastudovat znovu a oslovit k tomu i stejnou režisérku Janu Janěkovou, která k naší radosti souhlasila. Jde tedy o komplet nové nastudování s herci Jánem Jackuliakem, Peterem Pechou a Tomášem Novotným, což jsou její bývalí studenti. Vznikl tak zajímavý koktejl energií.

na zkoušce inscenace Vše o mužích (foto: Jerry Háša)

Jak jste vnímal proměnu inscenace Vše o mužích, která měla při premiéře zhruba hodinu a půl bez pauzy a v posledních letech jejího uvádění přes tři hodiny?
Občas se u některých představení stane, že si začnou žít vlastním životem. Co se týče improvizací, musí s tím být všechny zainteresované strany v souladu, samozřejmě do toho musí vstoupit i režisér. Kvůli prodlužující se stopáži jsme zavedli i pauzu. Víte, diváci tuhle inscenaci milovali, a i když jsme samozřejmě řešili a přemýšleli, zda do ní zasahovat a herce usměrňovat, nakonec jsme od toho upustili. V posledních letech měla už svoji formu, reprízy se dále neprotahovaly. Měli jsme spíš potíže s druhou stránkou věci. Když jsme se přece jen už odhodlali udělat alespoň kosmetické změny, lidé se cítili ochuzeni. Dostávali jsme například stížnosti, že měli představení kratší než minule a že tam neměli vše, nač se těšili. Spousta diváků totiž chodila na představení opakovaně. Šlo o zvláštní situaci a zkušenost. Ovšem, co víc si může majitel divadla přát, než mít na repertoáru inscenaci, která se těší takovému zájmu diváků. Teď štafetu Vše o mužích přebrala komedie Patrika Hartla Líbánky na Jadranu.

Povídejte…
Líbánky na Jadranu momentálně aspirují na nejuváděnější inscenaci našeho divadla. Dramatik a režisér Patrik Hartl je další klíčovou osobností divadla Studio DVA. Jeden čas byl název Líbánky na Jadranu u našeho obchodního oddělení téměř zakázán. Lidé totiž neustále volali a kolikrát naše zaměstnance i nařkli z toho, že si vstupenky necháváme. Z toho bychom ale opravdu nic neměli… Právě díky Líbánkám jsme vloni překonali hodně těžkých chvil. Nasazovali jsme je v momentech, kdy jsme potřebovali, aby si diváci opět našli cestu do divadla. Patrik od roku 2001, kdy nás při zkoušení komedie Otevřené manželství seznámila Jana Krausová, ušel kus cesty. Patří k našemu divadlu, má u nás svoji kancelář, kde píše knížky, nebo se připravuje na natáčení filmů. Máme se rádi, píše pro nás komedie a navíc je výborný krizový manažer. Když se občas z něčeho hroutím, přichází on se svojí chladnou hlavou a problém dokáže řešit s nadhledem.

Vedete si tedy statistiku repríz vašich inscenací?
Samozřejmě. Schválně si tipněte, která měla nejvíc repríz.

Že by právě Vše o mužích a Otevřené manželství?
Máte pravdu. Aktuálně vede Vše o mužích, dosáhla vysokých čísel, a to přes 500 repríz. U Otevřeného manželství nemáme údaje úplně přesné, protože jsme si zpočátku nevedli evidenci, ale číslo bude obdobné jako u Vše o mužích. Následuje komedie Sex pro pokročilé. Dvojice Jana Krausová a Karel Roden jsou další neoddělitelnou součástí našeho divadla. Jde o lidi, kteří mi na samém počátku před dvaceti lety důvěřovali a byli schopni a ochotni s mladým pětadvacetiletým klukem vstoupit do neprozkoumaného prostředí. Jejich důvěra pro mě byla zavazující. Jsou pro nás důležití, stejně jako Ivana Chýlková. Setkání s Ivanou považuji za osudové, je můj anděl strážný. Když jsme se kdykoli dostali do jakýchkoli problémů, vždy za námi neochvějně stála. Nikdy neutekla z boje, za což jsem jí vděčný. Víte, právě během covidu jsem měl čas o podobných věcech přemýšlet a uvědomit si spoustu věcí. Jsem moc rád za to, jakými lidmi jsem se obklopil.

Jak bude vypadat vaše příští sezóna?
Inscenaci Ne za každou cenu jsme museli kvůli pandemii bohužel odložit, zatím pro ni nemáme další termín. V listopadu bychom měli uvést zmiňovaného Beckhama a na jaře by měla být premiéra nové letní komedie Patrika Hartla. V září na Malé scéně uvedeme ve spolupráci s agenturou ADF premiéru hry Petera Quiltera Tak já letim! s Annou Polívkovou a také komedii Holky jako květ s Eliškou Balzerovou, Ivou Pazderkovou a Marikou Šoposkou.

Nezalitoval jste ani po právě končící sezóně, že jste se kdysi vydal na cestu divadelního producenta?
Ne. Člověk se holt nachází jednou nahoře, někdy dole, tak už to chodí. Ano, v době covidu bylo a je všechno mnohem náročnější a nebudu vám nalhávat, že jsem z toho občas nemíval deprese, nebo se necítil bezradně. Nyní mě však naplňuje vírou a nadějí fakt, že zase budeme moci hrát a že naši zaměstnanci budou mít práci. Těším se proto na léto, až se budeme všichni radovat, že se můžeme potkávat a sdílet společné okamžiky, které člověku ani sebelepší film nebo stream nenahradí. Aspoň já jsem o tom přesvědčen.
.