Josef

Cenné na této inscenaci je její téma. Osobnosti formátu Antonína Huvara by totiž neměly být zapomenuty a pečovat o jejich příběh je proto zásluha z nejvyšších pater umělecké zodpovědnosti. Inscenace sice nepřišla na to, jak vykročit za pouhé dokumentární vyznění k osobitější interpretaci, výsledek je ale přesto důstojný a přesvědčivý. Velký dík Buranteatru, který není zahleděn do sebe samého.

Inscenace, byť v zásadě velmi povedený divadelní horor inspirovaný filmovou poetikou, má spoustu chybek a hlušších míst. Ale to je daň za to, že v Boleslavi nehrají rutinérsky, ale stále usilovně hledají, jak dělat divadlo dobře, zajímavě, překvapivě. I z Jekylla a Hyda čiší ta chuť látku neodfláknout, ale poprat se s ní. Obzvláště na netradičních a náročných hereckých výkonech je to znát. Je to nejen zábavné a chytré, ale hlavně živé divadlo. Radost z toho mé hodnocení lehce zvyšuje.

Bohužel režisér inscenoval Trójanky pro sebe jako pro fanouška antiky, nikoli pro diváky.

Zmínky o "prázdném filosofování", "podprůměrném" nebo "starém" textu jsou skutečně směšné. Myšlenkově odvážnější a vzrušivější sdělení se nenajde nikde ani náznakem. To ale člověk nesmí být zamrzlý u intelektuálního a citového mainstreamu, proti kterému PÚ protestuje.

Provedení je dle očekávání precizní. Pindy o statičnosti jsou opět neskutečně mimózní: kde uvidíte tak dynamické herectví? Jasně, herci pracují jemnými prostředky, které ve chvíli, kdy si jdete do divadla dáchnout, těžko zaznamenáte, bo vás ze sna neproberou...

Bravurně udělaná inscenace, v níž soubor zvládl šíleně náročné téma tak, že se ve všem tom hnusu neutopil. Zážitek, který člověka vede k tomu být připraven dávat světu lásku, protože ji sakra potřebuje.