Equus

Shafferova hra je výletem do temných zákoutí lidské duše. Rozhovor psychiatra s pacientem se dotýká témat posedlosti, rodinného zázemí, ale i limitů psychiatrické péče či pocitu vyhoření. Hra je založená na slově, režisér M.Čičvák se snaží být neiluzivní a vyhnout se jakémukoliv vyobrazení koní. Scénické řešení pracující s několika rovinami (hlediště, jeviště, lávka) je zajímavé, ale dialogy tím trochu ztrácí svou intimitu. Herecky se jedná o povedenou inscenaci, O.Rychlý staví Alana na ambivalenci zakřiknutosti a výbuchů vzteku, tápajícího doktora Dysarta dobře vystihl P.Kikinčuk, v menší roli zaujme A.Kameníková. Emocionálně silný je závěr.

--- Labilita dětského násilníka --- (více v článku na blogu)

85% - Oblíbený Equus v Činoherním klubu vynechává známé realistické prvky - tedy koně a ve hře předepsané nahé scény. Nepotřebuje je. Nabízí skvělé herecké výkony Ondřeje Rychlého i Pavla Kikinčuka, jimž velmi dobře sekundují i herci v dalších rolích, a buduje napínavý, snad depresivní, ale hluboký příběh o temnotách v lidském nitru. Velmi výrazná, byť jednoduše řešená je scéna. Využívá vedle jeviště nejen hlediště, ale současně i lávky visuté nad jeviště, po níž se pohybuje Alan nad svým lékařem: současně blízko jemu, velmi těsně nad ním, avšak i od něj výrazně oddělený, když neustále zůstává na jiné, oddělené úrovni.

65%. Režisér M. Čičvák se scénografem H. Hofferem nápaditě a zároveň jednoduše ovládli prostor, což hercům pomohlo oprostit drama od některých přežitých „nánosů“ a zčásti opodstatnit výběr titulu. V hlavních rolích se P. Kikinčuk a O. Rychlý dobrali skutečné hloubky. Afektovanost otce je sice přítomná v textu, projev J. Sklenáře však vedle ostatních herců zaváněl přehráváním. Autor P. Shaffer klade inscenátorům i divákům do cesty překážky. Ve hře se převážně mluví, hrozí monotónnost vyznění, výraznější „akce“ přichází až ke konci. Tento problém se přenesl i do inscenace, mimořádná působivost finále však stála za to.

Opravdu velmi vydařený výlet do temných zákoutí lidské duše. Aneb místy až detektivní rozbor příčin jednoho šíleného činu dokáže naprosto pohltit. Výborně vystavěná atmosféra vás vtáhne a nepustí, pro mě zde snad ani nebylo slabého místa. Po herecké stránce výtečné výkony prakticky od všech, ale speciální potlesk hlavně pro mužskou trojice P. Kikinčuk, O. Rychlý a J. Sklenář. V menší roli pak skvěle sekunduje též A. Kameníková. Viděno na letním šapitó Azyl78, kde bylo i více rušivých elementů zvenčí plus zbytečně velká scéna. Ale věřím, že na komornější ploše ČK to bude ještě výraznější zážitek.