Nepřítel lidu

Nepřítel lidu je podle mě jedna z nejlepších Ibsenových her. V Ústí nad Labem se režisér Nuckolls rozhodl už tak atuální hru ještě aktualizovat. Razantně hru zkrátil, zmodernizoval jazyk, některé situace nově vyložil. V lecčems slaví úspěch (narážky na to, jak dnešní média ovládají inzerenti atd.), ale při krácení se také dost věcí nepovedlo. Hlavně z konce není patrná veřejná šikana dr. Stockmanna, nepřítelem lidu se stává jen slovně. J.A. Haidler hraje doktora jako nejistého člověka, který není o své pravdě zcela přesvědčen.

Ibsenovo drama může (i bez významných zásahů do textu) mrazivě promluvit k dnešní společenské realitě, která je plná prospěchářského počínání a uvažování lidí a v níž se zásadový zastánce společenských zájmů stává outsiderem. Přestože se tvůrčí tým pokusil o aktualizaci a přiblížení českému prostředí, souznění s dneškem se podařilo dosáhnout jen částečně (v tomto směru jsem viděl zdařilejší inscenaci). Inscenaci chyběl náboj, vyznění nemělo dostatečnou sílu. Hlavní roli J. A. Haidler neuhrál, nedokázal obsáhnout odstíny Tomášova charakteru, což přineslo významné myšlenkové ochuzení.

Ibsenův silný příběh, který neskutečným způsobem rezonuje se současností, se režii nepodařilo dostatečně poutavě vystavět. Ačkoli Ibsenova hra drsně graduje, inscenace po celou dobu zůstávala v podivně zpomaleném tempu, což se odrazilo i na hereckých výkonech. Inscenace se mi líbila po scénické stránce, za zmínku stojí i hudební složka. Na ústecký Činoherák je to však prostě málo...