Kdo se bojí postele?

24,99 % Divadlo Artur se posunulo z kategorie "tak špatné, že to musíte vidět" k prostému "špatné", aspoň že Braňo Polák nezklamal (naopak je mi líto Kristýny Podzimkové, že v něčem takovém účinkuje, snad za to byly aspoň slušné peníze). Klíčovou otázkou však je, proč takovéto "příběhy", jimž by nejlépe slušel formát vtipu, vůbec inscenovat.

Skladba čtyř mikrokomedií pro letní večery by mohla fungovat, kdyby každý z příběhů neměl tak jalové pointy. Protagonista mužských postav bohužel ty své figury opět modeloval stylem „ubavit diváka k smrti“. Vždyť je to nekoukatelné.

V rámci každoroční tradice zážitkově celistvého naplnění divadelního léta jsem neodolala a vyšplhala se přesvědčit, zda dramaturgická linie Divadla Artur ("Kdo se bojí, nesmí na střechu!") setrvá. ..a opětovně jsem slaňovala bez překvapení aneb jelikož se nemohu rozhodnout, který ze čtyř příběhů byl ten nejslabší ze slabých, dávám každému z nich po pěti procentech. Uf!

Prostoduchá hra téměř bez point kořeněná nepřesvědčivým herectvím B. Poláka, toť vražedná kombinace, kterou zachraňuje jen talentovaná K. Podzimková. Jestliže závěrečná aktovka měla, co se textu i zpracování týče, nejlepší úroveň, aktovky 3 a 1 byly k nepřečkání. Ale i tak se Divadlo Artur, podle mého názoru, dostalo zase o stupínek výš než vloni.

Na rovinu přiznávám, pro mě zatím nejlepší Artur. Celkem 4 scénky s postelovou tématikou, 2 z nich docela povedené, 1 průměr a 1 vyloženě špatná. B. Polák svým řekněme "osobitým" způsobem docela pobaví, ale celkově je nutné jeho herecký projev brát s notnou dávkou nadsázky. Aneb slovy klasika "Kam se hrabe Bittner, to se nedá srovnat!". Zato K. Podzimková příjemně překvapila a tak nějak zachraňuje co se dá. Jako nenáročná komedie pro letní večery to myslím příliš neurazí.