Touhy a výčitky

Musím přiznat, že tato hra mi opravdu hodně sedla. Velmi dobré herecké výkony všech zúčastněných a především výborné zpracování dané tématiky lidské touhy. Povedená scéna a doplňující hudba jen umocnily výsledný pozitivní dojem.

Nemůžu to napsat jinak, než že je tato hra kompaktní. Prolínání místa, času, děje i postav tvoří v celku takové divadelní amarouny... A přiznávám, že mi opravdu chutnalo.

Neznám předlohu (nemohu posoudit nakolik je text věcí autora či autora scénáře), ale na inscenaci mě především oslovilo, jak zajímavě a přehledně byl zvýrazněn kontrast mezi prožíváním snu a reality a jak se tyto dvě položky mohou vzájemně ovlivňovat. R. Zach výborně ztvárnil postavu Franze, jenž se snaží utéci od manželských problémů a dává se všanc svým touhám v podobě perverzních sexuálních hrátek. Podobně lze hovořit i o D. Polákové, J. Černém a T. Voříškové. D. Jařab vytvořil velmi intimní inscenaci s naléhavou výpovědí.

Líbilo se mi výtvarné řešení i herecké výkony. Odnesl jsem si několik dobrých postřehů o intimních vztazích, ale mezi nimi jsem mnoho nenašel. Režisér se snažil vyvolávat asociace různými prostředky (například postavením prolínajících se párů souběžně vedle sebe), ale podle mého názoru tyto postupy samy o sobě nepřinesly nic moc zajímavého. Jako vydařenější interpretaci Schnitzlerovy novely vidím filmové zpracování S. Kubricka. Za takto zpracovanou inscenaci by se žádné divadlo stydět nemuselo, tedy ani Divadlo Komedie ne, ale přece jen není tak zdařilá jako poslední počiny této scény.