Albertina

Základní nápad hry, tedy rozdělení titulní hrdinky mezi pět hereckých partů představující Albertinu v různém věku, byl dobrý, ale dnes už se nejeví nikterak originálně. Konfrontace občas přinesla jisté asociace a paradoxy, ale autor bohužel zůstal u pouhých povrchních pojmenování a nešel příliš do hloubky. Často se uchýlil k přílišné sentimentalitě a klišé. Pár silných okamžiků, několik zajímavých postřehů, ale nic moc navíc. Režijní interpretace standardní, herecké podání celkem dobré, obojí by ale mohlo být i lepší. Hlavním problémem rozpačitého výsledku je ovšem hra samotná.

V anotaci k inscenaci jsem se dočetla, že se autorovi podařilo sklenout mistrovský oblouk od řecké tragédie k dramatu a la Samuel Beckett. Bohužel, já nezahlédla ani jeho půdorys. Zřejmě mi v tom bránila mlhovina místy přehnaného sentimentu, která nedávala příběhu šanci podmanit si mé vnímání, které tak ustrnulo po pár minutách v poloze "uzívaná nuda";/

Zajímavý nápad postavit do dialogů (mezi sebou a sestrou) jednu ženu v různých etapách svého života. Kdyby nezůstalo jen u tohoto nápadu a kdyby autor vytvořil smyslupný text bez banálních sentimentálních žvástů typu „štěstí je jen muška zlatá“, mohlo se jednat o netypickou divadelní podívanou. Bohužel. Všechny herečky dovedly text divákům aspoň vkusně prodat, inscenace však postrádala režijní invenci.