Amadeus

64,99 % Čistý obchod, prototyp kvalitního komerčního divadla, zakoupil jsem lístek a za své peníze dostal adekvátní plnění. Bohužel tato transakce skončila děkovačkou a ze sálu jsem si neodnesl jediný důvod, proč bych se měl k uplynulým třem hodinám vracet. Shafferův text sice nepochybně obsahuje přesahy volající po soukromém zpracování, v Čičvákově inscenaci jsou však překryty "spektakulárností" (jež ale sama o sobě stojí za návštěvu).

85% - Inscenace těží především z výborných výkonů, zejména J. Dvořáka, I. Uhlířové a O. Brouska, který ve hře skvěle interpretuje Mozartovu hudbu, nápad s loutkami byl efektní a celkem zajímavý, ale řekla bych, že i poměrně nejasný.

Překvapuje mě, jak M. Čičvákovi inscenace na velkém jevišti DnV vycházejí a de facto patří k nejlepším počinům této scény. V Národních divadlech byla výsledná úroveň jeho prací (na rozdíl od komorních scén) podprůměrná. Promyšlená scénografie, jejíž efektní číslo na konci první části vyrazí nejednomu divákovi dech (přitom však přesně symbolicky koresponduje s pocity obou rivalů), výstižně zpracované postavy Salieriho i Mozarta, jejichž „souboj“ má patřičnou gradaci, to vše tvoří velmi dobrou inscenaci, která by ovšem snesla mírné krácení. O. Brousek dokazuje, jak nedoceněný byl v DNF.

Shafferova hra je efektní, z čehož vyplývá, že i její inscenace bývají často (někdy v dobrém, jindy ve špatném slova smyslu) především „show“. Čičvákova inscenace s promyšleným scénickým řešením je cenná v tom, že v ní jde v první řadě o smysl. K tomu významně přispívají propracované studie Salieriho (J. Dvořák) a Mozarta (O. Brousek). Objeví-li se efekt, je obhájený vnitřním smyslem. Inscenace by snesla krácení a „dabovaná loutkohra“ se může jevit nadbytečná. Jiný pohled na profláklou hru však přináší překvapivé souvislosti. V problematickém směřování DnV se jedná o počin hodný pozornosti.

Strhující zážitek se u mě sice nedostavil, přesto se z mého pohledu jedná o povedenou inscenaci. Co bych vytkl je až přílišná podobnost s filmovým zpracováním, místy zbytečně moc popisné pasáže a trochu zdlouhavá druhá část (zvláště ztvárnění Figarovy svatby), samotný závěr je však povedený. Hlavním kladem je herecké obsazení, ústřední dvojice J. Dvořák a O. Brousek hraje znamenitě. Zvlášť pan Brousek je, i díky klavíru, opravdu famózní. Vedle nich pak nelze opomenout I. Uhlířovou, která též ve své roli nezklamala. Především díky této trojici Amadeus stojí za vidění.