Pestré vrstvy

Dramatizace autobiografické prózy I. Landsmanna se T. Vůjtkovi více než povedla. Další ze strhujících inscenací DPB s vynikajícím L. Melníkem v hlavní roli. Režie téma z prostředí dolů na pozadí totalitního režimu výtečně zpracovala, navíc dokázala vytvořit autentickou atmosféru doby nedávno minulé. Herecky nejlepší N. Lichý coby ředitel, jako přitroublý naiva Luděk zazářil O. Brett. J. Jelínek roli hajzlíka závodu pojal jednodušeji než by si zasloužila. Dramaturgie Bezručů si zaslouží dík, že se systematicky soustřeďuje na vyhledávání zajímavých a na inscenování ne zrovna snadných témat.

84,99% A Bezruči opět bodují, na rozdíl od Jana Pařízka si myslím, že tuto hru může stejně dobře ocenit ten, kdo kratky zobak má, jako ten, kdo jej nemá. Já coby nezasvěcený naopak tím více chválím náhled do havířské mentality, spojení party "obyčejných chlapů" proti komunistickému ouřadovi či řediteli má zase obecnější přesah. Jen linie s Jaroslavem Hutkou mi přišla zbytečně zdlouhavá.

Wow! Tohle je Divadlo!

A gratuluji José Jelínkovi k angažmá v takto výjimečném souboru.

Řekl bych, že tuhle hru asi nejvíce ocení místní v Ostravě. Nicméně i já jako pražák, jsem se velmi dobře bavil a nejen to. Líbilo se mi povedené ztvárnění hornického prostředí v období komunismu 80.let. Byť samozřejmě nejsem žádný horník a nemám o tomto povolání velké znalosti. Přesto mi to přišlo hodně reálné. K tomu zajímavá paralelní linie emigranta, která dobře kontrastovala se socialistickým prostředím a kladla zajímavou otázku zda je lepší svobodný život v osamění nebo nesvobodný ve společnosti. Dialogy, scéna i kostýmy, to vše zaslouží pochvalu. Herecký výkony dobré a vyrovnané.