Pomluva

Po César a Drana u mě další úspěch Luby Skořepové, věrohodně prezentovaný zajímavý text, skvělé.

65%. Obsazení Luby Skořepové do monodramatu o Marii Antoinettě (popravené v necelých čtyřiceti letech) ve mně předem vzbudilo nedůvěru. Text má nemálo úskalí (problematické zacházení s tématem, v některých ohledech nešťastná stavba atd.), částečně se je však podařilo zakrýt. Vliv na to mělo i dobré režijní uchopení, hlavní zásluhu však přikládám právě L. Skořepové. Herečka se nesnadného úkolu zhostila obdivuhodně, hrála s mimořádným nasazením a s vitalitou pro její věk skoro neuvěřitelnou. Celkově působivá inscenace s mnoha vtipnými momenty i několika dojímavými pasážemi.

Rozhodně velmi dobrý výkon Luby Skořepové, zvláště vezmeme-li v úvahu v kolika letech stále takto skvěle hraje. Ale i přes silný závěr nemohu říci, že by mě hra celkově nějak více strhla a proto zůstávám "pouze" u tohoto hodnocení. Nicméně stále se dle mého názoru jedná o hru jejíž shlédnutí se určitě vyplatí.

Neuvěřitelné! L. Skořepová po celou dobu pětasedmdesáti minut nesleví z energického nasazení, kterým do představení vstupuje. Autorka jakoby jí psala hru přímo na tělo (možná tomu tak bylo). Herečka se dovede suverénně pohybovat v různých polohách od tragična, přes jímavější pasáže až k humorným scénám. Oceňuji i práci režisérky J. Podlipné. Na inscenaci je vidět, že má promyšlenou pohybovou strukturu a světelný design podtrhující vyznění textu. Vrcholem je úžasně vymyšlený závěr. L. Skořepová se představuje ve vynikající formě.

S obdivuhodnou neúnavnou energií svede při "převyprávění" příběhu Marie Antoinetty Luba Skořepová namíchat koktejl rozličných diváckých emocí - od smíchu a pousmání přes příjemné dojetí až po mrazení v zádech a mírný sebezpyt. Volám "Bravo!" a doporučuji všem tento osvěžující zážitek.