Milé pohlazení duše!

Radost pohledět, když se na jevišti potkají dva herci různých generací, kteří si tak skvěle rozumějí, a vytvoří velmi sugestivní a procítěnou podívanou. Paráda.

55%. S komentáři kolegů nemohu souhlasit. Nevidím výsledek inscenace tak pozitivně a zastávám názor, že smyslem Hemingwayovy novely není pohlazení duše, nýbrž boj se sebou samým a překonání se. Žádné takové osobní drama jsem z této scénické verze necítil. Režisérce ústřední téma buď uniklo, nebo se v textu postupně ztratila. Herci nebyli vedeni správným směrem, nedařilo se jim vzbuzovat napětí a naléhavost, „laskavost“ v projevu oslabovala sílu vyznění. Umím si představit lepší nakládání se scénickými a hudebními prostředky. Jen hezký přednes nestačí! Od Divadla Viola bych čekal více.