Režisér svérázně za hojného používání vody, barvy, vulgarit, nahoty herců i zde bojuje proti mainstereamu. Mnoho obrazů je působivých a znepokojivých, ovšem postupy režie se začínají trochu opakovat. Kromě opětovného poukazování na problémy globalizace považuji za nejpřínosnější téma, že Evropská unie „neterorizuje“ četnými a nesmyslnými nařízeními jen z vnějšku, ale zároveň tak silně působí na lidská nitra a v některých méně odolných jedincích pak může vzbudit až touhu po extrémním řešení vedoucím k opravdovému terorismu.

Inscenace nezapře M. Bambuška, který se s prezentováním svých myšlenek a dosti trefných postřehů o našem světě rozhodně „nesere“. K pojmenování používá velmi drsné prostředky a formu, jež není snesitelná pro každého. V jeho minulých projektech jsem míval často problém pochopit, co chce říct. V případě „Silných“ jsem si toho odnesl dost a také si uvědomil řadu souvislostí. Chvílemi jsem se ale ztrácel. Rozhodně stojí za to zkusit za vulgaritami a nechutnostmi hledat sdělení. Bambušek by ale pro změnu mohl dění na jevišti lépe organizovat a kaučovat. Myslím, že by ho pak pochopilo více diváků.