Nosorožec

Oproti Nosorožci Na zábradlí mě tenhle moc neoslovil. Chybělo mi větší zdůraznění ohrožení nosorožectvím a případně nějaká paralela se současným společenským problémem. Představení se pro mě stalo jen lehkou sci-fi povídkou, ve které se celé lidstvo přemění v tlustokožce. Jediným, co se skutečně povedlo, byla scéna. Z herců mě zklamaly obě mladé herečky (v roli Daisy L. Žáčková, v roli číšnice N. Kouklová), hudba v některých místech docela chyběla, či byla relativně nevýrazná. Podle mého názoru mohla Nová scéna z této skvělé hry vytěžit pod vedením jiného režiséra a dramaturga daleko více.

Velmi povedená inscenace, které nechybí humor, ale zároveň nese závažné téma. Nesouhlasím s tím, že by Nosorožec už dnes nebyl aktuální. Jistě na konci 50. let, kdy hra vznikla, byla nepochybně adresnější. Všichni věděli, kdo jsou to "nosorožci", o kom se hraje a proti čemu hra brojí. Ovšem princip stádnosti a neschopnost vlastního názoru je lidem vlastní dodnes. Jako varování tak text slouží stále. Líbila se mi i výprava a v rozumné míře využívaná hudba. Nezklamal ani představitel titulní role David Prachař.

Neurazí, ale ani nenadchne, každý si tam jistě najde pár zajímavých prvků (někdo více, někdo méně), zásadní otázka ovšem je, zda tato hra má dnes co říct. Nebo jinak - jsme v bodě, kdy má smysl varovat před plíživým nástupem ideologie? Navíc způsobem, kdy je nosorožectví podáno tak polopatisticky?

65% Jako celek působí inscenace vyrovnaně jak po stráce herecké, tak i scénické. Oceňuji několik zajímavých nápadů režie. Bavilo mě např. řešení přerodů lidí v nosorožce, scénické přestavby apod. Nápad s dirigentkou je sporadický, osobně mi přišel navíc. Výborní I. Bareš a v menší roli O. Pavelka. Přestože se spolu s Enronem jistě jedná o nejlepší premiéru z této sezony ND, je to trošku smutné konstatování... Solidní inscenace – inu jak se říká: Nic víc, ale ani nic míň.

Hra nadčasová, aktuální, pozoruhodná, s níž je dobré se seznámit. Ve své době byla hra jistě pokroková, leč pro dnešní jeviště se způsob vyjadřování nejeví už tak objevně. Odlišný pohled hostujícího režiséra G. Tompy přinesl na repertoár činohry ND potřebné osvěžení. Přes určité rozpaky, pramenící hlavně ze samotné Ionescovy hry, převládá pozitivní dojem a chvílemi se diváci mohou opravdu dobře bavit. Podobné spolupráce činohry bych do budoucna uvítal.

65%. Poměrně originálně vykreslené podobenství o nebezpečí podřízení se jakékoli formě diktátu, manipulace a uniformity. Byť režijní záměr neznám, Pavlou Haflantovou zmiňovaná postava dirigentky/nápovědy mi do celku nakonec zapadla jako jakési rámcové memento "stádnosti" jednajících postav, které si do svého konání nechaly po celou dobu jejím prostřednictvím "kecat" a především se jí nechaly postupně "udirigovat" ke svým koncům.

64,99%
Stojí za vidění. Jak píší kritiky, ve hře je několik naprosto zbytečných prvků (dirigentka?), nicméně scéna je zajímavá a skvlě využita především pro znázornění sekvencí nočních můr.
Vadilo mi nepochopitelné jednání postavy Daisy - zatímco u jiných postav byly charakter a motivace konzistentní po celou dobu, u Daisy vlastně obojí naprosto chybělo. Vedle Prachařova Berengera, který navíc jako jediný prošel nějakým vývojem, to pak působilo vyloženě rušivě.