Zkrocení zlé ženy

Hercům jsem až asi na tři věty (a monolog v italštině) rozuměl... Ovšem čemu nerozumím, to je režijní záměr pana Čičváka, těch proč mi v hlavě bzučí příliš mnoho.

U Čičvákova Kupce benátského jsem doslova trpěl, jeho Zkrocení zlé ženy jsem se předem bál. Nemohu říci, že bych byl vysloveně nadšen, ale při mé návštěvě měsíc a půl po premiéře jsem byl překvapen mile. U komedie v tomto pojetí se divák moc nenasměje, může však být osloven zajímavým pohledem. Mě zaujal výklad charakterů postav, který byl současný, přirozený a bez toho, na co jsme zvyklí z jiných nastudování. Sledoval jsem se zájmem hlavně první část, vadilo mi jen pár hluchých míst. Slabší druhá část mi dojem trochu zkazila. Z herců se mi líbila zvláště ústřední dvojice L. Žáčková & I. Bareš.

Dle mého soudu to vůbec nebylo tak zlé. První polovina tedy byla slabší, několik scén vyznělo vcelku do prázdna a neměli potřebnou atmosféru. Ale druhá část to u mě vylepšila. A celkově mohu říci, že jsem se vůbec nenudil. Nahoru to táhl hlavně velmi dobrý výkon Igora Bareše. Jiří Šěepnička nebyl špatný, v druhé polovině měl několik dobrých momentů, ale čekal jsem od něj ještě o trochu více. Lucie Žáčková jako Kateřina ve své roli nezklamala. Z ostatních bych vyzdvihl ještě M. Koniga jako Biondella a R. Máchu jako Trania.

Tak jsem se opět ocitla v prazvláštních končinách, v nichž se ztrácí především srozumitelnost děje, charaktery postav a divák tu prakticky nemá šanci nezabloudit. Průvodcem se zmatenou mapou byl režisér inscenace Martin Čičvák. Nechal mě v krajině pana Shakespeara tápat už podruhé (prvně: Kupec benátský, StD). Nemyslím, že M. Čičvák je mizerný režisér (většinu jeho počinů např. v Činoherním klubu považuji za solidní), ale nabývám přesvědčení, že spojení: Čičvák+Shakespeare+velké jeviště není pro moje divácké senzory šťastné.

Chaotická inscenace bez smysluplné koncepce. Soudě dle výtvorů, které M. Čičvák dosud představil na velkých scénách, je patrné, že tyto divadelní prostory nezvládá ukočírovat. Herce vždy stylizuje do nesmyslných poloh, v prostoru se mu rozpadají jednotlivé výstupy a výsledek působí křečovitě. Diváci neznalí textu mají problémy s pochopením jednání postav, poněvadž režie pod nánosem nejrůznějších "nápadů" opomíjí zpracovat charaktery figur, jež ve své oploštělé podobě k divákům vůbec nepromlouvají. Prapodivná cirkusová podívaná.