PRAHA
aktuální festivalyStudio Hrdinů
<< Kauza Schwejk | Macocha >>
Thomas Mann, Katharina Schmitt
Krev Wälsungů
Premiéra: 8.4.2014 | 1:00x
Překlad novely: Dagmar Steinová. Dramaturgie: Jakub Režný. Scéna: Pavel Svoboda. Kostýmy: Tereza Šímová-Beranová. Režie: Katharina Schmitt.
Poslední uvedení: září 2017.
Poslední uvedení: září 2017.
Marie Švestková, Ivan Lupták, Jiří Štrébl, Martin Vodrážka, Lucie Juránková, Dagmar Jegerová / Šárka Vaculíková, Pavel Jánský / Martin Dvořák...
Hudebně-divadelní adaptace novely z roku 1906, která byla kvůli ve své době skandálnímu obsahu poprvé publikována až patnáct let po svém vzniku. Dvacetiletá dekadentní dvojčata pocházejí z bohaté mnichovské rodiny, Siegmund studuje dějiny umění, Sieglinda čeká na svatbu s úspěšným podnikatelem. Dvojčata se však mnohem raději věnují sobě, lásce k estetice a k hudbě Richarda Wagnera. Společná návštěva Wagnerovy opery končí incestem...
14! inscenace již byla stažena z repertoáru
Hodnocení (7)
HODNOCENÍ REDAKCE
Jiří Koula 60 %
3.1.2016 | 1600 hodnocení
+ souhlasím
64,99 % Na rozdíl od Jiřího Landy jsem operou nepolíben, snad právě proto tuto část považuji za vrchol inscenace, stejně tak nesouhlasím s nepropojením Manna s Wagnerem, mě to prolínání reálného a uměleckého vyznělo vcelku přesvědčivě.
Pavel Širmer 50 %
14.4.2014 | 2013 hodnocení
+ souhlasím
Dramatizace novely kombinovala dialogy s monologickými popisy, ale rozdělení mezi trojici aktérů působilo nahodile a neuspořádaně. Nepřesvědčivě vyzněla pasáž, kdy J. Štrébl přednášel obsah opery „Valkýra“, předcházející následné živě zpívané árii. S porozuměním nebyl problém, ale smysl této koncepce jsem neodhalil, v inscenačním řešení jsem neviděl významnou nadstavbu. Propojení hudebního úseku s činoherní složkou zafungovalo pouze částečně. Příliš rychlý konec dotvrdil pocit jisté obsahové nedotaženosti, částečně zakryté efektní zajímavou formou (uspořádání prostoru, výtvarné pojetí, hudba).
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
Emamele 70 %
2.10.2017 | 24 hodnocení
+ souhlasím
Z pojetí scény jsem měla opravdu velký zážitek. Předlohu jsem před pár lety četla a pamatuju si silné motivy pohledů z očí do očí dvojčat a zrcadlení se v očích toho druhého. Takže se mi líbilo, že zrcadlo figurovalo i na divadelní scéně. Líbil se mi i vtípek se zapojením Beckeratha do incestu a krátká ukázka z opery, která hraje v povídce tak důležitou roli. Divadelní zpracování textu formou dlouhých monologů byl zajímavý nápad, ale nefungoval univerzálně, místy to bylo trochu sterilní.
Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.
