PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1878)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 15.8.2019)
65 %. Inscenace o chaotickém světě plném smutků, brnkající na outsiderovské struny každého z nás. Škála tónů, s nimiž divácky souzníme, je pak přímo úměrná konkrétním zkušenostem a vzpomínkám, o nabubřelosti našich eg nemluvě. Herecky bez výhrad, text hry mě místy iritoval, čímž nechci popřít výše napsané aneb naopak. ;)
A závěrem hláška hlášek (citace z inscenace): Nemá smysl zastřelit posla, pokud jsi nepochopil zprávu, kterou ti přinesl.
A závěrem hláška hlášek (citace z inscenace): Nemá smysl zastřelit posla, pokud jsi nepochopil zprávu, kterou ti přinesl.
(zadáno: 30.7.2019)
75 %. Inscenace, jejíž výsostně specifický humor na sympatické vlně dada a nadsázky si buď zamilujete, nebo se vám na něj nepodaří naladit. Každopádně nápad tu střídá nápad v tempu více než svižném, až mám pocit, že jsem určitě nestihla postřehnout vše. Několik pasáží, které by se možná někomu mohly zdát už lehce přes čáru, řadím osobně k těm, které zobrazované postavy a situace pojmenovávají po zásluze a výstižně. Už teď se těším, co přinese Soumrak starců.
(zadáno: 12.7.2019)
(zadáno: 12.7.2019)
(zadáno: 12.7.2019)
(zadáno: 12.7.2019)
(zadáno: 12.7.2019)
(zadáno: 12.7.2019)
(zadáno: 12.7.2019)
(zadáno: 12.7.2019)
(zadáno: 12.7.2019)
(zadáno: 12.7.2019)
(zadáno: 12.7.2019)
(zadáno: 7.7.2019)
Ve smyčce je důmyslně gradačně vystavěná hra, dobře inscenačně uchopená, nabízející pocity i myšlenky, s nimiž jsem postupně čím dál tím víc rezonovala a atmosféra v hledišti mi vítaně napovídala, že v tom zdaleka nejsem sama. Empatická režie i herecká souhra všech tří protagonistů s citem pro pointování jednotlivých replik a situací nás neomylně dovedla ke katarzní tečce, či spíše výmluvnému otazníku. Zkrátka- takhle skrz divadelní prkna podle mě voní život!
(zadáno: 19.6.2019)
Forma "vyprávěného divadla" zde účelně a efektivně souzní s tím, co z textu má zarezonovat a oslovit publikum. Přiměřeně provokativní interpretace, ctící nadsázku, podtrhuje apelativnost obsahu, který obnažuje nebezpečí xenofobie a demagogie v nejrůznějších podobách, jejichž živnou půdou je stádnost a zlenivělá mysl letargické společnosti plné předsudků. Inscenace, která rozhodně jen nevypráví, ale otevřeně a naléhavě promlouvá k dnešku, čímž svému názvu více než smysluplně dostojí.
(zadáno: 14.6.2019)
Může vůbec současný svět plný devalvace víry a morálních hodnot povalujících se mezi haraburdím z vysloužilých pouťových atrakcí nabídnout ještě vůbec nějaké uspokojení faustovským tužbám po poznání a nevšedních p(r)ožitcích? Nelichotivou cestu za ještě méně lichotivou odpovědí divákům Jan Klata - rebel v rouše režisérském každopádně neusnadňuje. Opět žádné laciné prvoplánové efekty, opět si tu provokativní tón podává ruku s expresí a jistou exhibicí. Krácení několika pasáží by, tuším, poselství příběhu nechalo silněji vyznít a většímu počtu diváků setrvat v hledišti až do konce.
(zadáno: 13.6.2019)
Velmi dobře napsaná hra o ozvěnách minulosti, kterou nelze odložit a schovat do krabic na půdu, nota bene v domě děděném z pokolení na pokolení, jehož zdi by o jeho obyvatelích měly rozhodně co vyprávět. Poměrně nelítostný (prů)řez vztahovými peripetiemi několika generací jedné rodiny, ovlivňované více než méně politicko-společenskými kontexty té které aktuální doby naší historie. Adekvátnímu napojení se publika na poutavý příběh vycházejí vstříc empatická a nápaditá režie, soustředící se i na drobné (ale důležité) detaily, účelné scénické řešení a precizní herecká souhra všech protagonistů. Silný divácký zážitek.
(zadáno: 11.6.2019)
(zadáno: 8.6.2019)
CAMPQ - Divadlo Letí 100 %
Intergalaktické setkání bytostí, které nás prostřednictvím velmi originální divadelní formy a promyšlené, do detailu propracované koncepce celé inscenace nechá zamyslet se nad našimi lidskými egy a společenskými postoji. Nebývale silný divácký zážitek a pro mě jednoznačná událost sezony.
(zadáno: 20.5.2019)
To byla ale srnkovina! Rozumějte tím divadelní grotesku, které Tomáš Svoboda, autor a režisér v jedné osobě, dal ve všech směrech originálně vyšinutý tvar. Ona vyšinutost (není myšleno pejorativně) přitom v trefné nadsázce pojmenovává neurózy dané naší stále anomálnější dobou. Škoda, že první dva zobrazené příběhy po stránce temporytmu a intenzity humoru přece jen o něco pokulhávají za následující šmrncovní a svižnou dvojicí, a nedovolují mně tak jít s hodnocením inscenace výše, jakkoli gradačně linka neuchopitelnosti lidského štěstí ve finále zarezonovala.
(zadáno: 10.5.2019)
75 %. Kongeniální propojení nadčasových názorů a myšlenek K. H. Hilara s optikou D. Špinara jakožto režiséra, a především a hlavně také současného uměleckého šéfa činohry Národního divadla - molochu se závažím cejchu "národní instituce". Inscenaci se daří pojmenovat (ba přímo vykřičet) úskalí tohoto neustálého a nerovného boje, přičemž si po celou dobu zvládá udržet i tolik potřebnou dávku sebeironického nadhledu. A hlubokosklon všem herečkám interpretujícím s profesionální barvurou nelehké, povětšinou monologické party. Jejich obsah mně zejména díky nim z paměti jen tak nevymizí.
(zadáno: 28.4.2019)
Tragikomická sonda do mikrokosmů čtyř ženských duší, které nám tři sestry a jejich matka poodhalí v den rodinného setkání na oslavě otcových narozenin. Sny, touhy a životní ideály bortící se jak domeček z karet. Co jsme schopni obětovat pro své nejbližší a do jaké míry ochotni slevovat z představ o štěstí? A co všechno nevyřčené a nedořešené marně ukrýváme pod sněhem vzpomínek, v naději, že nepříjemné zhojí čas? Vděčných partů se čtyřlístek hereček zhostil s grácií autenticity, dobře je v menších, ale nikoli nepodstatných rolích doplnili i oba mužští protagonisté. Silná a působivá inscenace.
