Na ústupu

Věřila jsem jim každé slovo...

Na tohle nikdy nezapomenu. Skvěle vystavěné drama. Herecký koncert Janžurové a Němce, Rašilov také výborný.

Jedna z her Národního divadla, která skutečně stojí za zhlédnutí, především díky skvělým hereckým výkonům všech účinkujících. Strhující Iva Janžurová, nádherně osobitý František Němec a dětinsky upjatý Saša Rašilov! Scéna, jež se skládala ze dvou dřevěných příček, ze kterých se během inscenace vysouvala lednice, sporák a například malý odkládací stolek, byla též velice nápaditá. Kostýmy byly převážně pěkné a vystihující. Jen se mi nelíbil převlek I. Janžurové v 2. polovině představení, který mi kimono téměř nepřipomínal. Hudba nebyla v inscenaci využita, ale byla nahrazena všemožnými zvuky.

Ze života, před hereckými výkony smekám.

Vyvážené, emočně zajímavě gradující. Maličko se ztrácel Saša Rašilov, ale upřímně asi ani s tímto prostorem nic víc dělat nemohl.

Krásné, pravdivé, místy vyvolávájící úsměv, který ale posléze ztuhne na rtech...

Výborné herecké výkony paní Janžurové a pana Němce. Jeviště uprostřed hlediště je také moc dobrý nápad.

Líbilo!

představní je strášně dlouhé, tváří se světoborně a přitom by mohlo už zhruba po půlhodině v libovolné minutě skončit a nic by se nestalo, resp. konec by vyzněl stejně jako ten autorův, jelikož hře chybí jakákoliv gradace a pointa na závěr. vůbec mi sem neseděl S. Rašilov, kterého mám jinak ale strašně rád! bohužel i projev I. Janžurové, výborné (komediální!) herečky, je dost nepřirozený, místy až neposlouchatelný (pochechtávání, různá citoslovce), takhle prostě lidi normálně nemluví. nejlépe si se svou rolí nakonec poradil F. Němec, který svou postavu hrál přesně, civilně, barevně, s hrdostí i s mnoha slabostmi. nevím, určitě to má něco do sebe, vidět takové hvězdy pár metrů od sebe (zajímavě řešená scéna, kdy sedí diváci proti sobě ve dvou blocích a herci hrají mezi nimi bokem k nim), bylo by ale fajn vidět je ve hře, která si neklade za cíl obsáhnout kdovíco, a ve které mají o čem hrát

Na tuto inscenaci se nechodí jako na divadlo, ale na návštěvu do rodiny Alice...

Věřila jsem jim každé slovo...

Na tohle nikdy nezapomenu. Skvěle vystavěné drama. Herecký koncert Janžurové a Němce, Rašilov také výborný.

Jedna z her Národního divadla, která skutečně stojí za zhlédnutí, především díky skvělým hereckým výkonům všech účinkujících. Strhující Iva Janžurová, nádherně osobitý František Němec a dětinsky upjatý Saša Rašilov! Scéna, jež se skládala ze dvou dřevěných příček, ze kterých se během inscenace vysouvala lednice, sporák a například malý odkládací stolek, byla též velice nápaditá. Kostýmy byly převážně pěkné a vystihující. Jen se mi nelíbil převlek I. Janžurové v 2. polovině představení, který mi kimono téměř nepřipomínal. Hudba nebyla v inscenaci využita, ale byla nahrazena všemožnými zvuky.

Ze života, před hereckými výkony smekám.

Vyvážené, emočně zajímavě gradující. Maličko se ztrácel Saša Rašilov, ale upřímně asi ani s tímto prostorem nic víc dělat nemohl.

Krásné, pravdivé, místy vyvolávájící úsměv, který ale posléze ztuhne na rtech...

Výborné herecké výkony paní Janžurové a pana Němce. Jeviště uprostřed hlediště je také moc dobrý nápad.

Líbilo!

představní je strášně dlouhé, tváří se světoborně a přitom by mohlo už zhruba po půlhodině v libovolné minutě skončit a nic by se nestalo, resp. konec by vyzněl stejně jako ten autorův, jelikož hře chybí jakákoliv gradace a pointa na závěr. vůbec mi sem neseděl S. Rašilov, kterého mám jinak ale strašně rád! bohužel i projev I. Janžurové, výborné (komediální!) herečky, je dost nepřirozený, místy až neposlouchatelný (pochechtávání, různá citoslovce), takhle prostě lidi normálně nemluví. nejlépe si se svou rolí nakonec poradil F. Němec, který svou postavu hrál přesně, civilně, barevně, s hrdostí i s mnoha slabostmi. nevím, určitě to má něco do sebe, vidět takové hvězdy pár metrů od sebe (zajímavě řešená scéna, kdy sedí diváci proti sobě ve dvou blocích a herci hrají mezi nimi bokem k nim), bylo by ale fajn vidět je ve hře, která si neklade za cíl obsáhnout kdovíco, a ve které mají o čem hrát

Na tuto inscenaci se nechodí jako na divadlo, ale na návštěvu do rodiny Alice...

Jedna z her Národního divadla, která skutečně stojí za zhlédnutí, především díky skvělým hereckým výkonům všech účinkujících. Strhující Iva Janžurová, nádherně osobitý František Němec a dětinsky upjatý Saša Rašilov! Scéna, jež se skládala ze dvou dřevěných příček, ze kterých se během inscenace vysouvala lednice, sporák a například malý odkládací stolek, byla též velice nápaditá. Kostýmy byly převážně pěkné a vystihující. Jen se mi nelíbil převlek I. Janžurové v 2. polovině představení, který mi kimono téměř nepřipomínal. Hudba nebyla v inscenaci využita, ale byla nahrazena všemožnými zvuky.

Na tuto inscenaci se nechodí jako na divadlo, ale na návštěvu do rodiny Alice...

představní je strášně dlouhé, tváří se světoborně a přitom by mohlo už zhruba po půlhodině v libovolné minutě skončit a nic by se nestalo, resp. konec by vyzněl stejně jako ten autorův, jelikož hře chybí jakákoliv gradace a pointa na závěr. vůbec mi sem neseděl S. Rašilov, kterého mám jinak ale strašně rád! bohužel i projev I. Janžurové, výborné (komediální!) herečky, je dost nepřirozený, místy až neposlouchatelný (pochechtávání, různá citoslovce), takhle prostě lidi normálně nemluví. nejlépe si se svou rolí nakonec poradil F. Němec, který svou postavu hrál přesně, civilně, barevně, s hrdostí i s mnoha slabostmi. nevím, určitě to má něco do sebe, vidět takové hvězdy pár metrů od sebe (zajímavě řešená scéna, kdy sedí diváci proti sobě ve dvou blocích a herci hrají mezi nimi bokem k nim), bylo by ale fajn vidět je ve hře, která si neklade za cíl obsáhnout kdovíco, a ve které mají o čem hrát

Na tohle nikdy nezapomenu. Skvěle vystavěné drama. Herecký koncert Janžurové a Němce, Rašilov také výborný.

Líbilo!

Věřila jsem jim každé slovo...

Vyvážené, emočně zajímavě gradující. Maličko se ztrácel Saša Rašilov, ale upřímně asi ani s tímto prostorem nic víc dělat nemohl.

Výborné herecké výkony paní Janžurové a pana Němce. Jeviště uprostřed hlediště je také moc dobrý nápad.

Ze života, před hereckými výkony smekám.

Krásné, pravdivé, místy vyvolávájící úsměv, který ale posléze ztuhne na rtech...