PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1877)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 16.2.2018)
Vděčné téma divadelního zákulisí šlo Arnoštu Goldflamovi zjevně zpod pera i režijní taktovky, do šatny oblastních hereček rozdílných generací nahlíží znalým okem, které současně nezapře mile shovívavé pochopení pro nejrůznější vrtochy jejich umělecké a ženské duše. Trefné obsazení všech čtyř rolí humor i dojemné pasáže hry umocňuje a nechá jim uvěřitelně rezonovat a doznít v příjemný divácký zážitek.
(zadáno: 15.2.2018)
75 %. Dojmologické myšlenky mé divácké v chronologickém pořadí: "To jsem opravdu zvědavá, jaké krize můžou asi tak potrápit třicátníky..." "A safra, oni mě docela solidně dojímají!" "Jů! Těch songů se svébytným mikropříběhem!" "Jó! Byla jsem zase jednou svědkem divadla dělaného srdcem a se zjevnou chutí a elánem, což je na výsledku znát." "Tomáš Vaněk má zřejmě azbestové hlasivky! Tohle a takhle by bez pauzy uzpíval vážně málokdo." A abych nezapomněla: "Touhy a sny a přátelé mají moc nás povznést. Lhostejno přitom, zda a o kolik let už jsme tu třicítku minuli." ;)
(zadáno: 9.2.2018)
65 %. Každým pádem sympatická inscenace, která vám neotřele, šarmantně a s citem dávkovaným humorem rozmluví sebevražedné úmysly. ;) A ta košilkatá katarze k tomu! :) Osobně radím neminout, neb neumím si představit diváka, který by si spolu s příjemným zážitkem neodnesl současně alespoň jedno konejšivé uchlácholení různorodých nepříjemných pocitů, co dovedou znepokojivě útočit. Půdní prostor umocňuje atmosféru a Pan Lišák ví svý! ;)
(zadáno: 9.2.2018)
(zadáno: 5.2.2018)
Režijní řeč Jana Klaty je originální, radikální, znepokojivě obnažující nepříjemné pravdy až na kost. Plusy této formě výkladu ubírá ovšem v tomto případě ne zcela ukočírovaná míra provokativnosti, která namísto efektu dráždivosti sklouzává místy spíše k samoúčelné (s)exhibici, poněkud upozaďující vícevrstevnatost textu. Každopádně jde ale o inscenaci očerstvující současný repertoár divadla a prokazující, že herecký soubor disponuje pozoruhodnými talenty, čelícími výzvám o pokoření nového levelu s gracií a drajvem. Tleskám jim všem!
(zadáno: 4.2.2018)
75 %. Komorní hra Stephena Sachse zdaleka není jen o sporu prostořeké barmanky Maude a odměřeného kunsthistorika Lionela o pravost Pollockova obrazu. Jedná se především o důvtipný konfrotační duel dvou velmi svérázných individualit a zdánlivě neslučitelných eg, který prostřednictvím empatické herecké práce Daniely Bambasové a Lubora Šplíchala nechá autenticky rezonovat spoustě důležitých životních otázek a plynule dospěje ke katarzní tečce podtrhující neutuchající kouzlo lidského odhodlání neslevovat ze svého přesvědčení a nevzdávat se všem nepřízním osudu navzdory.
(zadáno: 2.2.2018)
75 %. Tahle inscenace je zhmotněním fantazií z dob mého čtenářského dospívání! Tleskám trefně vystihnutému pohledu na ten náš "dospěláckej rozumbraďáckej svět" prostřednictvím puberťácké optiky hlavního hrdiny. Zavzpomínala jsem si, zasnila jsem se, dojala jsem se, rozněžnila jsem se, pobavila jsem se.
(zadáno: 22.1.2018)
Šmrncovní a svižné tempo, na němž je záživnost této hry vysloveně závislá, se oběma hereckým protagonistům podařilo udržet po celou dobu, přičemž všech osm postav (..snad jsem to v tom švunku zvládla spočítat správně ;)..) podali v předepsaných rychlých střizích s odzbrojujícím přehledem. Tleskám a děkuji za téměř neutuchající rozvibrování bránice, humor byl v rámci přátelské večeře plné náhlých zvratů servírován opravdu dle mého diváckého gusta.
(zadáno: 14.1.2018)
85 %. Kromobyčejně poetická inscenace, která kouzlo pábitelského textu Bohumila Hrabala zdařile umocňuje, ne-li v určitých pasážích dokonce povyšuje. Jak ti holubi na rozepjatých pažích hlavního hrdiny jsem se tetelila a vychutnávala si opojný pocit, kdy jsem se mohla divácky lísat ke každému ze zpřítomněných okamžiků. Ach, to všecko lidské doufání i zoufání, ta vůně života, který je trápením a naplněním současně!
(zadáno: 7.1.2018)
65 %. Inscenaci jednoznačné zdobí výborný herecký výkon Dušana Sitka v roli Martina Kleina, kterému Alzheimerova choroba plíživě, ale nemilosrdně ničí vyjma paměti i jeho lidskou důstojnost. Kniha J. Brenlefa, na jejímž základě divadelní dramatizace vznikla, je především náhledem do mysli člověka stiženého nemocí, ostatním postavám se tak v ději nedostává úplně adekvátního prostoru, což poněkud oslabuje komplexní jevištní záživnost. I přesto jsem však hlediště opouštěla zasažena poměrně solidní dávkou očekávaného dojetí, která by v komornějším sále, tuším, ještě zintenzivněla.
(zadáno: 4.1.2018)
65 %. Snová imaginativní skládanka neotřele poeticky definující, že ne zbůhdarma nás Andersen prostřednictvím svých pohádek už od dupaček připravuje na skutečný život. Ó, jak radostné, a bolestné zároveň, jsou návraty do dětství…!
(zadáno: 20.12.2017)
Ano, oslovily mě především ty pasáže, kdy v textu probleskoval jemný humor s nádechem tragikomična, ostatně, párkrát okatě zamrkala i zjevná inspirace A. P. Čechovem, mistrem žánru. Ano, blízké mi bylo i režijní pojetí. A ano, herecky také nemám námitek a Lily Jany Preissové jsem si vysloveně užila. V celkovém dojmu je ale žel citelná ozvěna všeho již někdy někde divácky viděného, slyšeného a odprožitého v přesile, proto nemohu jít s hodnocením výše.
(zadáno: 11.12.2017)
Tomu říkám trefit se do žánru bláznivé situační komedie! Inscenace má osobitý šmrnc, humor se jí daří udržet na příjemně nepodbízivé vlně a zápletku na téma opravdového přátelství a pevného partnerství obratně dovede od relativně nevinného konverzačního žonglování k nelítostným otáčkám centrifugy. Trefným hereckým výkonům dominuje Aleš Háma, jehož turbulentní drajv válcuje bránice hlediště takřka bez oddechu. Jeho sedmilháře si snad nelze nezamilovat. Ano, přiznávám, já tomu antihrdinovi vlastně do jisté míry místy i fandila. ;)
(zadáno: 8.12.2017)
75 %. Opravdu výživná inscenace, která kaloriemi diváckého zážitku a ingrediencemi žánrů (utopie, sci-fi, fekální drama, komiks...) doslova plýtvá (vyjádřeno terminologií poselství). ;) Apokalypticky hororová vize blízké budoucnosti pod stále rozpínavějšími chapaly diktátu konzumní, letargické a stádní společnosti. Nežinýrujme se o pauze okusit speciální edici M.A.S.A.! Herecky také delikatesní, brusinky emoční paštice nezbytné pak dodali především Jindřiška Dudziaková a Vojtěch Vodochodský bezchybně naporcovanou nadsázkou v rolích Ministryně a Dr. Barnarda.
(zadáno: 5.12.2017)
65 %. Po všech stránkách moderní inscenace, obnažující folklórní ikonu českého dramatu na surovou dřeň všeho toho, co z ní nadčasově promlouvá. Apelativní škleb nad marností vzdoru proti všeobjímajícím ofenzivně manipulativním nátlakům společnosti a sobecké hluchotě okolí. Vynikající výkon Pavly Beretové, při němž bez oddechu rezonuje každičký Maryšin nerv i bolest její duše. Škoda jen, že se v přemíře režijních symbolik poněkud topí ty zřetelně výmluvné, a že poměrně hrubě načrtnuté rysy povah a pohnutek jednání většiny postav nikterak neusnadňují cestu k adekvátnímu ztotožnění se s nimi.
(zadáno: 4.12.2017)
Znepokojivá sonda do svědomí každého z nás a nelichotivé zrcadlo současného světa, který mj. marodí rozkladem pozitivních hodnot. Diváku, zasedni na místo soudního porotce a spolurozhodni. Tumáš na první pohled poměrně jasně rozhřešitelný případ, na který ti ovšem v průběhu přelíčení nejednou argumenty obžaloby, obhajoby a svědků pootočí optiku náhledu. Vyrovnej se s nepříjemnou konfrontací morálních a právních principů a jejich dopadů. Stěžejní trumf hra ale vynese až po skončení, kdy tě doznívající otazníky nutí i zpětně přemítat nad tím, zda jsi vlastně hlasoval správně. A včil mudruj!
(zadáno: 28.11.2017)
75 %. Záživný příběh plný zdařile vypointovaných situací a zvratů v ději, střídajících se šmrncovním tempem, toť hlavní tah na diváckou branku. Všichni hrají jako o život, herečky pak s humorným sebeironickým nadhledem jdou názvu vysloveně vstříc. Ta osvěžující energie, citelná každou spoluodprožitou minutu, nechá zapomenout i na občasné intonační nejistoty činoherního zpěvu, které ve výsledku vlastně postavy sympaticky polidšťují. Zkrátka komediální muzikál jaksepatří.
(zadáno: 19.11.2017)
Průnik dvou svébytných divadelních fenoménů tušený "velký třesk" úplně nepřinesl, každopádně ale vznikla kromobyčejně poetická a křehká inscenace velmi osobitého rázu, která vnímavé diváky o zážitek rozhodně nepřipraví. Přiznávám, že atmosféra jakési chladné odtažitosti, která celým příběhem prosupovala, mu nakonec nedovolila, aby mě zasáhl s očekávanou emoční razancí. Solidní řádka působivých fragmentů ve mně nicméně doznívá ještě teď a celek hodnotím jako pozoruhodný počin, který hladinu současné jevištní tvorby originálně rozčeřil.
(zadáno: 12.11.2017)
Tleskám inscenačně vstřícnému klíči, který (pro mé divácké senzory šťastně) polidštil černočernou komedii tím, že mezi mučeníčkem mučením, vystřelenejma vočima, zabitejma kočkama a okopávanejma matkama zřetelně hledal a - u každé ze solidně psychicky ujetejch postav - nakonec i našel a odemknul zranitelná místa a snad ne až tak úplně poslední kousky citu. A to je přesně to o co, myslím, McDonaghovi jde - hyberbolizováním vyšinutosti přimět diváka bilancovat prostřednictvím terapie totálním šokem.
(zadáno: 11.11.2017)
65 %. Snad to bylo dokumentárním, jistým způsobem odtažitým nádechem inscenace, že na mě nezapůsobila natolik naléhavě, jak bych od tématu čekala. Každopádně nadčasovost příběhu mladé ženy, jejíž život a čest během několika dnů dokáží politicky zmanipulovaný průběh vyšetřování a titulní stránky bezskrupulózní bulvární žumpy rozmetat v prach, plus působivé herecké výkony jsou tím, co za zhlédnutí určitě stojí. Kacířská otázka, zda opravdu až tak definitivně platí, že spravedlnost není z tohoto světa, rozhodně neodezní s finálním výstřelem.
(zadáno: 9.11.2017)
65 %. Konverzační komedie, v níž pravda se svou nerozlučnou souputnicí (původně jsem chtěla napsat soupeřkou, ale nebylo by to přesné) lží rotují v rámci partnerského čtyřúhelníku rychlostí ping-pongového míčku, přičemž text nahrává postavám na smeče, díky nimž má děj spád i gradaci. Škoda jen, že temporytmicky inscenace v úvodu mírně kulhala a dialogům chyběla adekvátní jiskra - trochu to na mě působilo, jako by se herci pozvolna vzájemně oťukávali. Vše se ale včas srovnalo a pulsovalo tak, jak se na záživnou podívanou patří.
(zadáno: 5.11.2017)
65 %. Ten závěrečný boxerský zápas, toť opravdu scéna scén, efekt všech efektů, finále všech finále. Vystřelí vás ze sedadel a dá zapomenout na (/téměř až ospravedlní) divácky i divadelně nevstřícný prostor Kongresového centra. Po všech stránkách obdivuhodný výkon Jana Kříže! Klobouk dolů, nebo tématičtěji: ručník do ringu! ;) A plusové body také za očividné nadšení všech účinkujících pro věc, ta souhra je doopravdy znát a zdařile dotváří příjemnou atmosféru.
(zadáno: 4.11.2017)
55 %. Stará známá pravda o tom, že s čím kdo zachází, tím také schází v mysteriozním kabátku, kterému se budějovická inscenace očividně snažila dát efektní střih, což ale nevyšlo až tak úplně. Diváckému zážitku vstřícné jsou solidní herecké výkony a působivá hudba, příběh umocňuje i náladotvorný vizuál scény, potenciál efektu světel nebyl ale bohužel adekvátně využit. Totéž platí i o práci s gradací napětí, což se nejcitelněji projevilo při ztvárnění nejednoznačného závěru hry. Ačkoli jsem hlediště opouštěla relativně spokojená, pocit, že nechybělo mnoho a mohla jsem si odnést více, přetrvává.
(zadáno: 29.10.2017)
Způsob, kterým se tato inscenace hlásí o slovo do pranice pokřivené optiky naší společnosti ve vnímání nejen homofobní problematiky, je trefně nevybíravě přimočarý tomu, co chce vykřičet. A těch pár facek, které divák utrží, je rozhodně očistné vzít do hry. Stále šílenější vykloubenosti doby je nejadekvátnější odpovědí a účelně mířenou osobnostní zbraní ještě šílenější a vykloubenější zrcadlo. Hlavně nezapomínejme notovat si vespolek a šup s tím na trička: "My jsme ti normální! My jsme v pohodě!".
(zadáno: 26.10.2017)
65 %. Jsou tuze milí duchové v téhle komedii! Prostřednictvím nadpozemského nadhledu nám nechají naše všednodenní pošetilosti a malichernosti smířlivě přehodnotit. A činí tak za pomoci laskavého humoru natolik obratně, že tu "terapeutickou seanci" podstoupíme s diváckým potěšením. Hereckou favoritkou večera pro mě jednoznačně byla Martina Randová - škála jejího komediálního talentu zdá se mi býti nepřebernou.
