PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1875)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 6.6.2017)
(zadáno: 6.6.2017)
(zadáno: 6.6.2017)
(zadáno: 2.6.2017)
75 %. V každém pírku téhle inscenace, v každém mávnutí křídel je citelná hořkosměšná ozvěna našeho tragikomického počínání. Vždy se najde někdo, kdo nemá nic jiného na práci... Ejhle, život! Ejhle, Čechov! Ten kousek z Trepleva a ze Zarečné v nás drtí naše duše, sny a touhy spolehlivě jak skartovačka... Jevištní originální obrazivost SKUTRů je v tomto případě spolu se slovem v nebývalé rovnováze. Ejhle, činohra! ;)
(zadáno: 30.5.2017)
Jelikož mě velice oslovily inscenace Divadla Verze a Městského divadla Brno, vydala jsem se na chebskou variantu Jména napnutá, zda i napotřetí shodně intenzivně podlehnu. Stalo se, tudíž ráda opakuji: „(Dů)vtipná hra s úžasně vystavěnou gradační dějovou linkou, pulsující v mém oblíbeném rytmu "Smích? Přejde!". Vskutku zábavně a vkusně namíchaný komediální koktejl s vítanými inscenačními ingrediencemi: výborné herecké výkony, kvalitní režie, švih, šmrnc a spád, jež zdařile povzbuzují divácký apetit. Tleskám a doporučuji!“
(zadáno: 28.5.2017)
75 %. Poslední okamžiky ze života divy, které na vrcholu kariéry ležel u krásných dlouhých nohou takřka celý svět - téma atraktivní, ale současně také tenký led pro ostří možného úskalí přehnané akcentace patosu, sentimentu a bulvarizace. Inscenace více než méně zvládá toto překlenout, čemuž ruku v ruce vstříc vychází samotný text hry, citlivý režijní přístup a herecká souhra i empatie Reginy Rázlové a Simony Postlerové pro vykreslení mnoha peripetií složitého vztahu slavné matky a její dcery. Neomylně tak rezonují především emoce dojetí. Další ze silných zásahů na mou diváckou komoru.
(zadáno: 26.5.2017)
55 %. Paní Bovaryová je pro mě především její rozháraná duše se záblesky otazníků zrcadla nastaveného těm, jimž je kazajka všedního života a fádních stereotypů příliš těsná a řítí se tak v rámci podlehání iluzím permanentního štěstí a věčné, vášnivě spalující lásky střemhlav do záhuby. Libeňská inscenace nedovolí tématu rezonovat s adekvátní silou, naráží zejména na místy až urputnou režijní snahu téměř vše polopaticky doslovit, což se týká především repetitivní smyčky stran Emina zadlužení. Herecky mě nejvice zaujala Lucie Štěpánková, která nelehkou cestou hlavní hrdinky prošla bez zaváhání.
(zadáno: 22.5.2017)
(zadáno: 21.5.2017)
75 %. Tak tohle se opravdu povedlo! Redukce psychologizujících dialogů hře sluší, lépe tak rezonují humorné a dojemné pasáže příběhu, z jeviště zřetelněji dýchá život či hořkosměšnost našeho počínání. Typově trefné herecké obsazení má dvě srdcová esa: Barbs Lenky Vlasákové zaujme svou přirozenou bezprostředností a Brendan v okouzlujícím podání Jana Dolanského je jednoduše "k sežrání". Zkrátka, pokud jste příznivci komedií s přesahem, čeká vás perfect evening. ;)
(zadáno: 19.5.2017)
55 %. Režijně prapodivně rozkolísané. Zatímco první část má převážně šmrnc, ctí míru funkční nadsázky, zdařile pracuje s vtipnými pointami a dobře rozehrává motiv lidské pošetilosti, v té druhé se téměř vše začne drobit až vytrácet, humor zlevní. Inscenaci jednoznačně zdobí a celkový dojem z ní povyšuje živelný a emočně turbulentní výkon Tomáše Pavelky.
(zadáno: 15.5.2017)
Grundman je Haarmann! Rozumějte, vždy pro oněch sto dvacet minut, kdy postavu "Řezníka z Hannoveru" nehraje, ale žije ji. Jeho uhrančivě přesvědčivý výkon v mimořádně náročné roli zdařile podtrhují i ostatní herečtí kolegové. Mrazivá autenticita tak pulsuje celou inscenací, až se divácká hrdla a žaludky svírají. A ve vzduchu visí - kromě zásadní otázky, kdo vlastně nese vinu (jak trefně vystihl ve svém hodnocení kolega Lukáš Holubec) - také podivně nasládlá vůně guláše, jež nemilosrdně dotváří výživnou porci nevšedního divadelnho zážitku.
(zadáno: 9.5.2017)
Panečku, to bylo tak divácky očistné a osvěžující - být zase jednou svědkem ryzí divadelnosti, té bez zbytečných režijních, hereckých a scénografických (mnohdy jen) rádoby aktualizačních posunů a exhibicí. Výsledný tvar inscenace mě svou poetickou průzračností a příjemnou mírou hravé a laskavé nadsázky snově pohladil a dojal. Tleskám!
(zadáno: 6.5.2017)
65 %. Inscenace působivě reflektuje vyprázdněnost naší stále vykloubenější a šílenější doby, jež je plná bezobsažných frází a povrchní bagatelizace. Vynikající herecká práce s originálně uchopenou a funkční nadsázkou i parodií. Škoda jen, že poněkud monotónní rytmizace ubírala celku šmrnc a mě místy lehce uspávala.
(zadáno: 2.5.2017)
Tento typ apelativního divadla zdá se mi čím dál potřebnější Nad čím vším přivíráme oči? Kolik vzkazů (záměrně neprozrazuji od koho) zašitých do kabelek zůstane nevyslyšených? A nemohl by je do správných rukou doručit pošťák Ondra? Jak morbidní je podtext roztomilé představy, že Krteček letěl do Číny pomoci pandě? Opravdu je tak těžké rozlišit, co je pravda? A v jakém rytmu tlučou naše srdce - pachatelé a oběti zároveň? Kolektivní sdce téhle inscenace bije na poplach sympaticky neotřele. Nelituji nastaveného ucha. Song "Štěstí je krásná věc" mně od dnešního večera bude znít o poznání hořčeji.
(zadáno: 1.5.2017)
Tomáš Dianiška by se svým (aktuálně) "palmoffkovým" týmem pravděpodobně svedl záživně divadelně ztvárnit i telefonní seznam. Tentokrát gejzír jejich originálních nápadů vdechl svěží jevištní život knižnímu manuálu o technologii seznamování. Opět je vše promyšleno do vymazlených detailů, parádně rozpohybované a scénograficky podpořené, jako bychom sledovali oživlá okýnka zatraceně povedeného komiksu, jehož hlavní hrdina dojímá a baví outsiderstvím allenovského stylu a je dostatečně blízký mnohým z nás. Radím nepropásnout!
(zadáno: 26.4.2017)
75 %. Komorní ladění muzikálu spolu s jazzovým, rockovým a bluesovým nádechem hudebních aranží příběhu prospívají a sluší. Morana, provázející postavy osudem a diváky dějem, mě zaujala a oslovila stylizací do životem protřelé barové zpěvačky nápadně se podobající Evě Olmerové. Sympatické kolektivní nasazení a očividné nadšení všech zážitek umocňovalo. Tuším, že havrani v ten čas poblíž divadlu spokojeně krákali na plotu. ;)
(zadáno: 18.4.2017)
GIRLS - gravidita, ideály/iluze, rivalství, láska, sny. A jeden silvestrovský večírek, který načnou a ukončí slzy, a v jehož průběhu se tři mladé slečny rozhodně nešetří. ;) Na tento typ konverzaček ze života má Lucie Radimerská, zdá se mi, čím dál víc, režijní patent. Tleskám celému tvůrčímu týmu a v první řadě triu hereček, které rozdílným charakterům svých postav očividně porozuměly a divákům tak zprostředkovaly prostřednictvím autentické atmosféry příjemný a intenzivní divácký zážitek. Ten ohňostroj předpůlnočních emocí radím neminout.
(zadáno: 17.4.2017)
Jitka Smutná a Dana Syslová mají bezpochyby nezaměnitelný šmrnc a bohaté herecké zkušenosti. Přijde mi, jako by režie sázela zejména na tuto kartu a téměř rezignovala na detailnější inscenační přístup. Charaktery ponechala poměrně ploché, scházelo mně jejich citelnější a čitelnější vykreslení, bezradně působilo i scénografické řešení. A tak to nakonec opravdu bylo šarmérství a očividná partneřina obou dam, které mě svedly emočně zasáhnout a příběhu nechaly patřičně gradačně vyznít.
(zadáno: 15.4.2017)
15 %. Tento způsob "pocty" Karlu Gottovi a autorům jeho repertoáru bych bez váhání zařadila mezi trestnou činnost. Kdyby se zadařilo uzákonění, mám i tip na postih: minimálně týden veřejně prospěšných prací na pouti.
(zadáno: 13.4.2017)
Příběh o chlapci, který zabíjí povrchní předsudky a pokládá řadu znepokojivých otázek těm, kteří chtějí slyšet, nebojí se podlehnout magické síle pětadvacáté hodiny rysa a cítí se nesví ve světě plném neustálé nepochopitelné potřeby vše racionálně vysvětlit, hmatalelně poměřit a škatulkově pojmenovat. Katarzní účinek cesty za svobodou a láskou v dědečkově domě mě regulérně rozslzel. Jo, a že Bůh může být zrzavý kocour, už je mně víc než jasné. Tleskám a děkuji za tu šanci schoulit se do loketní jamky téhle cituplné inscenace.
(zadáno: 11.4.2017)
On je ten Mikuláškův inscenační klíč vlastně geniální aneb co může dnes, v rámci celosvětového kontextu, atakovat divácké smysly trefněji než naše pokřiveně falešná představa konzumního blahobytu? Přestože cesta příběhem se místy poněkud ztrácela v přemíře symbolik, stálo za to se po ní vydat, vyšlapána byla inspirativně a naléhavě. Herecký koncert, civilnost Martina Pechláta a Vladimíra Javorského má až mrazivě účinný efekt.
(zadáno: 10.4.2017)
85 %. Heuréka! Monodrama opravdovosti. Se vším všudy. Maxim(ov)ální! ;) Ten příběh je hymnou osamělých duší. Na jeho konci jsem stála ve frontě vracejících Bohu vstupenku hned za Natašou. Děkuji za tu zkušenost a mačkám slzu nebývale silného diváckého dojetí.
(zadáno: 2.4.2017)
65 %. Širokou škálu divadelních žánrů, stylů a postupů předkládá Divadlo Minor dětskému divákovi s obdivuhodnou nezdolnou vervou. A navíc jde cestou nelacinou a nepodbízivou, většinou tak současně potěší a osloví i dospělé publikum. Sněhová královna tentokrát sází především na pohybovou složku, která, za pomoci poutavé scénografie a hudby, hraje prim. V první půli bohužel tak trochu na úkor kouzla příběhu, po pauze se tento deficit narovná. Kdybych dostala k dispozici jen dvě slova, přečtete si: Poetická inscenace.
(zadáno: 30.3.2017)
Poměrně povedená "zákulisně-existenciální" variace na Shakespearovo: "Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci." Nejlépe vycházely pasáže se sartrovským nádechem, humorné tak půl na půl, při těch melancholických padal inscenaci poněkud řetěz. Jisté škrty by, myslím, text unesl, švunkovnější tempo by celku prospělo. Neobohacena jsem každopádně neodcházela, do diváckých žeber mě to přece jen dloublo.
