Rozhovor

Ředitel Městského divadla Zlín Petr Michálek připravuje tamní scénu na restart provozu. Soubor bude hrát v červnu v divadelní budově, celý srpen pak v plenéru. S hraním pod širákem mají ostatně zlínští už své zkušenosti z loňska, ačkoli jim letní počasí tak úplně nepřálo.

Jak se připravujete na blížící se otevření divadel?
Vzhledem k pořád ještě dost striktním podmínkám jsme se především rozhodli nedohrávat dosud neuskutečněná představení pro předplatitele, a raději jim vrátit peníze za neodehrané tituly. Nechci měnit podmínky. Jestli si někdo koupil „své sedadlo“, na kterém bude sedět bez respirátoru a bude do divadla chodit v nějaké přirozené frekvenci, má právo na tento postup. Raději proto budeme od 2. června hrát na volnou kasu. Náš cíl číslo jedna je jasný: mít v září čistý stůl, to je základ. Hrát budeme hlavně uvnitř, vzhledem ke kapacitě, až na konci června uvedeme premiéru pod širým nebem. A celý srpen budeme hrát v plenéru, abychom pak 3. září mohli naší další premiérou zahájit festival Setkání Stretnutie.

Nebojíte se, že budete muset o diváky kvůli povinnému testování a dalším restrikcím hodně bojovat?
Uvidíme. Září 2020 to nebylo špatné a tolik deklarovaná podpora a „těšení se“ bylo potvrzeno reálným příchodem na kasu. Teď je těch omezení ale víc, k tomu platí, že červen samozřejmě není ideální divadelní měsíc. Dojde i k efektu přebytku nabídky. Ale tak to prostě je a nemá smysl stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko.

Hraní v létě jste si ozkoušeli už vloni. Jaké máte na toto období vzpomínky?
Musím říct, že jen pozitivní, a to i přesto, že loňský červen byl ve Zlíně nejdeštivější za posledních 63 let. Takže jsme mnohokrát rušili, přesouvali, učili se logistiku. Ale ohlas byl mimořádný. A můj největší zážitek? Když si lidi odhlasovali, že představení chtějí vidět až do konce, přestože lilo jako z konve.

Co všechno jste během pandemického roku v divadle stihli zrealizovat?
Bylo toho opravdu hodně, proto jen telegraficky: projekt Podaná ruka, založení centra Roušky pro Zlínsko, podcast Hladový Kašpárek, učili jsme na školách, pokus o virtuální seriál Zamrznutí, streamy v mnoha podobách, projekt třinácti divadel Vitamín D, zlínské divadlo jsme postavili ve hře Minecraft a můžete ho proto přes IP adresu navštívit i bez testu, atd. Zmiňuji jen projekty tzv. „navíc“.

Nejstarší inscenací, která se ještě nedočkala premiéry, je komedie Dnes večer nevařím. Podobný osud má i inscenace hry Noc bláznů. V jaké jsou nyní kondici?
Hráli jsme „do zdi“. Tyto tituly ale půjdou ven až na podzim. Nepochybuji však o tom, že kondice nebude problém. Dost jsme pracovali na vnitřním nastavení stovky zaměstnanců. O poznání víc jsme dbali na komunikaci. Cítím, že jsme připraveni a možná i silnější.

Městské divadlo Zlín - Poslední ze žhavých milenců (foto: Marek Malůšek)

Na premiéru čekají i dva tituly ve vaší režii.
Ano, hra Poslední ze žhavých milenců byla nasazena s cílem nazkoušet za měsíc za nula korun komedii s potenciálem něco vydělat. Bavíme se o dubnu 2020, kdy to vypadalo vážně zoufale. Ale protože nejsme blázni, a víme, že bez duše nemůže vzniknout cokoli smysluplného, zvolili jsme text, který má v sobě něhu. Můj požadavek byl i na obsazení. Věděl jsem, že s Martou Bačíkovou a Pavlem Vackem si to zkrátka užijeme. Uvidíme, jak to bude teď, čeká nás oprašování po roce. Jde o inscenaci, kterou ještě nikdo neviděl a je tudíž velmi neusazená. Druhá premiéra Harold a Maude je naopak především dárek Janě Tomečkové, která před pár dny oslavila osmdesát let a má tolik energie a talentu, že by byl hřích s ní do tohoto krásného titulu nejít. 2. června máme premiéru. Těším se jak malý kluk.

Městské divadlo Zlín - Harold a Maude (foto: Marek Malůšek)

Bude mít muzikál Šakalí léta premiéru ještě v této sezóně?
Uzavřená premiéra proběhla v půli května, ale pro veřejnost tento titul uvedeme až na konci září. Musím říct, že Dodo z něj vytáhl velmi silný příběh. Byl jsem až překvapen, jak aktuální je. Co se týče muzikálu, už nyní na rok 2022 uvažujeme o titulu Donaha!

Museli jste nějaké tituly zrušit nebo odložit a jak zásadně současná situace ovlivní následující sezónu?
Zrušili jsme Sherlocka Holmese v režii Saši Minajeva a přesunuli Společenstvo vlastníků v režii uměleckého šéfa Patrika Lančariče. Dramaturgický plán jsme překopali, vědomi si kontextu, ale zároveň moc dobře víme, jak náročného diváka máme. Naši laťku dolů rozhodně neposouváme, já osobně se velmi těším na text, který pro nás píše Martin Františák. Titul Trnky a hvězdy bude sága o rodině Jelínků ve vizovické likérce. Režie Petr Štindl.

Budete obnovovat všechny inscenace z dosavadního repertoáru?
Některé tituly skončily bez derniéry: Smrt obchodního cestujícího, Pan Kaplan má třídu rád, Glorie, i moje hra Jednou budem dál - ta však bude od 20. května k vidění na Dramoxu.

Proměnilo se vaše uvažování o pandemii a divadlu od doby první uzavírky?
Samozřejmě. Chvíli jsem byl zastáncem roušek, pak už zas ne. Chtěl jsem otvírat dřív, pak zas raději později. Prošel jsem zkrátka mnoha stadii. Považuji to za zcela přirozené. Ale ten základ jsem vnímal asi stále stejně: každý z nás na danou situaci i virus reaguje zcela individuálně, a přitom v tom jedeme všichni úplně stejně. Když se ale nedomluvíme, nic nezmůžeme. To mi přijde jako docela podnětná zkušenost.

Změní se podle vás po skončení pandemie nějak zásadně vnímání divadla?
To je samozřejmě velmi důležitá otázka, ale upřímně, já na ni ještě nedovedu odpovědět. Celý rok jsem prožil v takovém ajfru a vytížení, leckdy až vytržení, že jestli mi na něco opravdu nezbyl čas, tak na spočinutí a úvahy podobného typu. Nepochybuji však o tom, že až se ta naše zlínská továrna zase pěkně rozjede, a bude šlapat, dojde na ně…
.