Dawson321

Představení je určeno spíše mladším divákům, kteří lépe pochopí vtipy na sociální sítě, popkulturní fenomény (Miley Cyrus) atd. Představení odráží současnou mladou generaci, která se neumí odtrhnout od displejů svých mobilních telefonů. Zároveň představení reflektuje současný "veřejný prostor" internetu, a hlavně diskusí v něm plných fake news, "alternativních pravd"... Co mě na představení trochu vodilo je přehšel sprostých slov, která působí nadbytečně. Představení je přesto zajímavé a doporučuji na něj zajít a zamyslet se nad současnou společností. (Viděno v rámci Festivalu 13+)

Krásné komorní představení. Jednotlivé herecké výkony byly vyrovnané a je super, že tvůrci do představení dali i pusu mezi mužskými představiteli, i navzdory staršímu publiku, které tvoří většinu v divadle Ungelt :)

Od inscenace jsem nic nečekal, ale kupodivu jsem se nakonec dost bavil. Kdo četl nebo viděl 50 odstínů šedi, určitě bude inscenací mile překvapen.

Představení se mi líbilo. Z první části doslova dýchá erotické dusno mezi Benjaminem a paní Robinosnovou - Jitka Schneiderová umí zahrát dominantní milfku přesvědčivě. Možná jsem měl trochu problém z Danilem Krejčíkem, kterého znám hlavně z rolí homosexuálů a nedokázal jsem se od těch rolí úplně oprostit... Druhá část má poněkud svižnější tempo a naopak se zabývá vztahem Benjamina s Elaine - dcerou paní Robinsonové.

Rozhodně toto představení stojí za zhlédnutí - jedná se o zajímavý počin, ať už scénografií, hereckými výklady i tématem. V českém divadelním kontextu mi chyběla hra zobrazující homosexuální menšinu v souvislosti s tématem HIV pozitivních (byť náznakem se toto téma ocitlo například u hry Jsme v pohodě, ale spíše v komičtější podobě).
Délky představení se netřeba bát, jelikož pokud vás vtáhne do děje, tak se ani na chvilku z těch čtyř hodin nudit nebudete.
Toto představení bych ohodnotil 90 % a vzhledem k tomu, že mi přijde ve zdejším hodnocení trochu nedoceněné, dávám 100 %.

Zajímavý divácký zážitek, který se nehraje v divadelním sále, ale přímo v malinké kavárně divadla.

Představení mě dost zasáhlo. Přeci jenom toto téma není na českých divadelních prknech úplně obvyklé. Druhá půlka byla dost emotivní a měl jsem co dělat, abych v závěru udržel slzy na uzdě. Za mě úctyhodné představení.

Nenároční oddechovka ideální na večery, kdy se vám opravdu nechce přemýšlet. Představení mě bavilo, snad jen těch laciných sex vtipů by tam nemuselo být tolik.

Asi jsem čekal trochu více. Inscenace satiricky glosuje současnou politickou scénu. Líbilo se mi zařazení úryvků z knih od Jaroslava Kmenty, když už byla hra napsána podle ní. Knihu jsem zatím nečetl, tak nevím, jak moc se hra odchyluje od knihy. Nicméně některé vtipy mi přišly poněkud ohrané a trapné (tady se nesmí kouřit - řeč je pouze o cigaretách atd.). Inscenace by také mohla být o krapet kratší, přeci jenom s přestávkou téměř 2 a půl hodiny Babiše je opravdu moc :)

Za mě spíše průměrná hra. Oceňuji herce, že se naučili taková kvanta textů, protože vystřihnout tak dlouhé monology je opravdu výkon. Nicméně od poloviny mě hra začala trochu nudit, i když měla dost zajímavé téma.
(Viděno v rámci Letní filmové školy 2020)

Působivé představení, kde se na více jak dvě hodiny ocitnete na technoparty v klubu. U vstupu po vás budou chtít občanku a zalepí vám fotoaparát u mobilu. Adaptace filmového snímku je do divadelní podoby zdařile převedená. Herecké výkony jsou silné, jen škoda, že se nedají stihnout všechny pasáže a někdy nevíte, kam přejít, abyste o nic nepřišly. Do Pomezí se určitě ještě na nějaké představení podívám.

Představení se mi líbilo a bylo mi blízké i tématem. Oceňuji herecké výkony všech představitelů. Jediná nevýhoda je ta, že Divadlo v Řeznické je fakt malinké a dost jsme se tam všichni tísnili.

Jsem rád, že se konečně i v Česku rodí inscenace přinášející neotřelá a až provokativní témata. S Dánskou dívkou jsme se již mohli setkat v knize a filmu a teď nám ji Fidlovačka předvedla i v dramatické verzi. V některých věcech se předlohy drží, některé naopak přidala.
Celkově na mě inscenace velmi zapůsobila a to jak hereckými výkony, tak i scénografií a celkovým pojetím. Po přestávce zůstali tařka všichni diváci a hercům se dostalo i standing ovation, takže jsem nebyl zdaleka jediný, na koho inscenace zapůsobila.

Už druhé krátce po sobě zdramatizované dílo od francouzského autora E. Louise. Obě inscenace se dost podobají, ať už výraznými herci či kreativní scénografií. Jak v Dějinách násilí, tak i v Kdo zabil mého otce excelují mladí herci Hes a Krejčík. Oba vlastně hrají stejnou postavu Eddieho a obou jsem to i věřil. Dějiny násilí jsou přeci jenom víc osobní, co se týká hlavní postavy, jelikož se tam řeší její znásilnění. Hlavní postavou v Kdo zabil mého otce ale není paradoxně sám Eddie, ale jeho otec, o kterém vypráví a který vlastně determinoval jeho život. Doporučuji zkouknout obě představení.

Zajímavý pohled do nitra Discolandu, který utvářely hlavně jeho zaměstnanci a postavy v pozadí. Líbila se mi taneční čísla a přišla mi zajímavá i DJ vsuvka v rámci přestávky.

Oddechová komedie pro široké masy. Líbila se mi Mahulena Bočanová.

Skvělá akrobacie. Viděno v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

Jedno se o mojí první návštěvu takto nezvykle pojatého divadla - žánr site specific. A musím říci, že jsem byl z toho nadšen. Inscenaci jsem navštívil v rámci Noci divadel v předvečer 30. výročí Sametové revoluce a hra i tuto skutečnost reflektovala (symbolické zapálení svíčky na Národní třídě o půlnoci). Celkově se mi "divadelní procházka" po tak zajímavém domě jako je DUP líbila a byla mi přínosem i co se týká historie. Určitě zavítám i na další představení tohoto žánru.

Moc jsem nepochopil, proč vždy tři čtvrtě divadla vypuklo v hurónský smích, když Martin Zounar ukázal zadek, ale budiž. Asi to k českému humoru patří. Od hry jsem vůbec nic nečekal a nakonec jsem byl docela překvapený, že hra nebyla zase až tak špatná. Líbila se mi ta homosexuální linka, i když pointa mohla být trochu více promyšlená. A ano, hra je poněkud vulgární a prvoplánová, ale tak nemůžou být všechna představení pouze filozofická dramata.

Zajímavě převedená hra z konce 15. století do současnosti. Král je gay, což se samozřejmě "nehodí". Hra má působivý závěr.

Zajímavé taneční představení, které pro svoji experimentalitu asi nebude pro všechny, ale mně se líbilo.

Tak trochu smutná komedie určená starším ročníkům. Hru řadím k lepšímu průměru, výborné jsou ovšem herci, který i ve dvou celou hru utáhnout, tak, že ani na chvilku nenudí.

Gin Game jsem měl možnost zhlédnout už na prknech divadla MANA. Musím říct, že tato inscenace se mi líbila o trochu více. Možná to bude velkým charismatem Jiřiny Bohdalové, která je prostě paní herečka.
(Viděno v rámci vysílání ČT Art.)