Profil uživatele

JirkaS

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.

Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.

Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (135)
Helena Grégrová: 17 % (146)
Iva Bryndová: 17 % (101)
Lukáš Dubský: 18 % (128)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 1.6.2017)
Hledání sebe sama na pozadí strachu, manipulace a zmatku. Strach z rozhodnutí, které může obrátit celý život naruby. Boj s vlastními pocity, s vlastním nitrem, sám se sebou. Nepochopení, odmítání, přijímání, přešlapování na místě. Láska. Touha. Cit. Smutek. To vše na mě dokázal přenést vynikající Daniel Krejčík, který se tímto stává jedním z mých nejoblíbenějších divadelních herců. Stejně jako u "V hodině rysa", i zde je nesporným tahounem a opanuje jeviště. Ostatní herci jsou rovněž skvělí a ve výsledku je tohle zajímavá hra o životě a pro mě velký divácký zážitek. /viděno 30. května 2017/
(zadáno: 31.5.2017)
Od inscenace jsem vůbec nic nečekal, ale zároveň jsem vsadil na to, že Ungelt = kvalita. Nespletl jsem se. Obě herečky podávají kvalitní výkon v zajímavé hře, která mě do děje vtáhla natolik, že jsem se bál na svém sedadle byť jen pohnout, abych o něco nepřišel. Vývoj obou postav probíhá pozvolna a tak nějak neočekávaně, až nakonec divák zjistí, že na konci kouká na jiné postavy než na začátku. V tom je tato komedie neobvyklá a troufám si říci, že díky tomu i nezapomenutelná. A abych nezapomněl, na Petru Nesvačilovou se mi jako chlapovi dobře koukalo. /viděno 29. května 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 28.5.2017)
Miluji vážná témata v divadelní podobě. Tato inscenace na mě v kombinaci s komorním prostorem velmi zapůsobila. Martin Hofmann jako drsnější hrdina byl uvěřitelný a chvílemi bych se ho i bál, Jitka Čvančarová skvěle zahrála zamilovanou novomanželku i ustrašenou ženu, Ondřej Novák rovněž zahrál skvěle, a to i v okamžiku, kdy jeho postava byla schovaná v přítmí (seděl jsem v první řadě, takže jsem i v přítmí viděl zblízka na jeho houpací křeslo a jeho gesta). Rozhodně zajímavý zážitek, jsem rád, že jsem se s touto hrou mohl seznámit. /viděno 25. května 2017 na kamenné scéně Ungeltu/
(zadáno: 28.5.2017)
Od samého začátku zajímavá hra, která příliš nenudila a místy dokonce byla nadprůměrná. Nemohl jsem se však zbavit dojmu, že děj je až příliš přehnaný a vygradovaný do zvláštního konce, který měl zřejmě šokovat. Nicméně odmyslím-li si tuto výtku, viděl jsem zajímavou španělskou hru ze současnosti se zajímavými charaktery a zajímavými hereckými výkony. Vynikající byli především Petr Štěpánek a v obzvláště záporné roli Jiří Hána, maximum ze své role vytěžila Dana Batulková. Naopak Milan Kačmarčík mi sem vůbec nezapadal. Oceňuji též optimální délku inscenace. /viděno 23. května 2017 v Rokoku/
(zadáno: 21.5.2017)
Střet generací, střet pohlaví, střet dvou rozdílných světů. To nabízí tato hra, která z mého pohledu není nikterak objevná. Skoro si myslím, že za normálních okolností by se v mé paměti ztratila v záplavě jiných a zajímavějších inscenací. Ale to by nesměla inscenace nabídnout skvostné herecké výkony. Jaroslav Plesl byl dokonalý a Veronika Khek Kubařová, i když jsem jí viděl už v její šesté roli, mi stále ukazuje nové herecké polohy, a opět jsem nad jejím herectvím žasl. Tohle je průměrná hra s nadprůměrnými hereckými výkony, kterou stálo za to vidět. /viděno 19. května 2017/
(zadáno: 17.5.2017)
Herectví Daniela Krejčíka celou inscenaci povyšuje na kvalitní zážitek. Kdyby to tak skvěle nezahrál, nebylo by mi líto jeho postavy během závěrečného monologu Zuzany Bydžovské. Jakmile tento monolog začal, začaly se mi z očí linout slzy jak hrachy ze smutku nad osudem hlavního hrdiny, a nešlo je zastavit. Brečel jsem po celou dobu tohoto monologu a jen jsem se snažil, aby mé vzlykání bylo co nejtišší. Tolik slz jsem v divadle ještě nikdy neuronil. Nechápu a zpracovávám to ještě teď. Bravo pane Krejčíku, bravo paní Bydžovská, bravo paní Horváthová! Tohle za to stálo! /viděno 16. května 2017/
(zadáno: 14.5.2017)
Dostalo se mi velkého divadelního zážitku založeném především na precizních hereckých výkonech. Lucie Žáčková jako Blanche byla excelentní, při pohledu na ní jsem ke konci představení zaslzel smutkem nad jejím životem. Jan Hájek byl až děsivě přesný, že jsem z něj měl chvílemi strach i já. Marika Procházková úžasně dotvořila celý příběh, Matěj Dadák jako dobrák Mitch byl rovněž skvělý. Hra ze života založená především na konverzaci se musí opřít o kvalitní herce a citlivý režijní přístup. Obojího se inscenaci dostalo a dlouhá délka vůbec neškodila. /viděno 12. května 2017 v Činoherním klubu/
(zadáno: 11.5.2017)
Velice těžké představení, do kterého se mi velmi obtížně pronikalo a chvílemi mi i přes svou krátkou délku připadalo dlouhé. Ale jak běží čas od jeho zhlédnutí, představení ve mně doznívá a já zjišťuji, že ve mně něco zajímavého zanechalo. Simona Babčáková zde podává perfektní, koncentrovaný a přesný výkon a ostatní jí zdatně sekundují. Vlastně jsem měl z této hry pocit, že všech šest herců zde vystupujících jsou sehraní a při představení panuje domácká atmosféra. Jsem rád, že jsem se mohl s touto hrou seznámit, byl to nevšední divadelní zážitek. /viděno 10. května 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 11.5.2017)
Má očekávání asi byla příliš velká. Nevadila mi sprostá slova. Nevadilo mi ani pojetí inscenace. Jen mi vadilo, že zde nebyla ani jedna postava, u níž bych chápal její chování, její pohnutky, či která by mi dokonce byla sympatická. To byl pro mě ten hlavní problém. Nepopírám, že to byl zajímavý divadelní zážitek. Navíc se zajímavými hereckými výkony s dominancí Ivana Trojana. Ale teprve v druhé polovině při zvážnění inscenace jsem měl pocit, že ze mě proudí nějaké emoce. A přiznávám, že to velmi rychle uteklo, což je v divadle vždy dobré znamení. /viděno 9. května 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 6.5.2017)
Moji první Karamazovi. Zpočátku jsem měl problém do představení proniknout a v dění na jevišti jsem se ztrácel. S postupujícím časem jsem zjistil, že sleduji zajímavé postavy přinášející zajímavé filozofické myšlenky v zajímavé inscenaci, jíž vládne strhující výkon charismatického J. Kukury a neméně kvalitní výkon M. Dadáka. Nápad s filmovou projekcí či rozdávání cukrátek divákům z rukou J. Kukury hodnotím jako velmi originální. Strhující závěr už jen dotvořil výsledný zážitek. Závěrečný potlesk ve stoje byl pak nejlepším měřítkem kvality. /viděno 5. května 2017 - natáčení TV záznamu pro ČT/
(zadáno: 4.5.2017)
Byl jsem zvědav, jak se dá Sametová revoluce uchopit v komorním podání a prostoru, a hra nezklamala. Byla zajímavá, mělo to spád, a i když mi jednání postav občas přišlo nelogické, žádné zásadní nedostatky zde nespatřuji. Ale ještě více než na hru samotnou jsem byl zvědavý na mou nejoblíbenější herečku Veroniku Khek Kubařovou. A milerád konstatuji, že její kvalitní herectví v této hře vyniká. Její splynutí s postavou je nepřehlédnutelné a až do mrazivého konce si drží vysokou kvalitu, kterou se jí vyrovnává snad jen Zuzana Slavíková. Jsem spokojený. /viděno 30. dubna 2017 v Divadle v Řeznické/
(zadáno: 4.5.2017)
Antonín Procházka si v této hře bere na paškál nekonečné seriály, jejich herce, tvůrce a vůbec všechny, co se kolem toho pohybují. Někdy uhodí hřebíček na hlavičku, jindy zachází až do absurdních důsledků, a výsledkem je nenáročná komedie, která pobaví. Hlavní role je jako na tělo ušitá Lukáši Pavláskovi, jehož vzhled je prostě pro takové role předurčen. Neumím si představit, jak to vypadá, když alternuje M. Písařík, protože přece jen při této repríze byl zdrojem humoru především L. Pavlásek. Na jedno zhlédnutí hra pobavila, a o to asi jde především. /viděno 27. dubna 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 4.5.2017)
Mé první setkání s Hamletem. Poprvé jsem viděl na jevišti Patrika Děrgela. Poprvé jsem se setkal s režijní tvorbou pana Špinara. A poprvé jsem navštívil Švandovo divadlo. A všechna tato čtyři moje poprvé se proměnila v ryzí divadelní zážitek. Famózní herecký výkon P. Děrgela je umocněn zajímavou úpravou textu, stejně jako zajímavým inscenačním pojetím. Je to moderní, je to líbivé, je to srozumitelné, a přitom vše na jevišti (v jednu chvíli i pod jevištěm) dává smysl. Odnesl jsem si nezapomenutelný zážitek a P. Děrgela chci někdy někde vidět znovu. /viděno 26. dubna 2017 ve Švandově divadle/
(zadáno: 4.5.2017)
Mé první setkání s tímto textem i s herci Filipem Blažkem a Martinem Hofmannem nedopadlo nikterak zle. Hra samotná je pouze průřezem do života dvou mužů, nesplňujících definici normálnosti. Inscenaci chybí jakákoliv pointa, což je nezvyklé, ale nemusí to zase tolik vadit, jelikož po herecké stránce se jedná, obzvláště v případě M. Hofmanna, o kvalitní výkony. A s povděkem kvituji, že se herci za celé představení odbourali jen jednou. Rovněž chválím scénografické řešení. Představení velmi příjemně uteklo, ale hlubší dojem nezanechalo. /viděno 10. dubna 2017 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 23.4.2017)
Šárka Vaculíková byla dokonalá především jako obhroublá nevzdělaná Líza, vrcholu dosáhla při scéně kombinující chování dámy se svou přirozeností, jako dáma pak už byla "jen" dobrá, ale laťku si od začátku hry nasadila neskutečně vysoko. Výborní byli rovněž Libuše Švormová a Svatopluk Skopal, Jan Šťastný s Tomášem Töpferem zůstali průměrní. Pozitivně hodnotím vážnější závěr ukazující vyzrálost hlavní hrdinky. Inscenace samozřejmě nenabízí žádné závažné téma k zamyšlení, ale jako komedie na odreagování poslouží dokonale. Více na mém blogu. /viděno 13. dubna 2017 v Divadle Na Vinohradech/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.4.2017)
Marek Lambora jako Romeo byl dokonalý, zatímco Sabině Rojkové jako Julii chybělo charisma. Inscenace nepostrádala světlé body, jako šermířské souboje, balkonovou scénu a vyběhnutí Romea do hlediště, či scénografické řešení. S výhradami jsem přijal exhibování chůvy, či mluvící hlavu Tomáše Töpfera. Celkově pro mě inscenace vyznívá do mírného nadprůměru především kvůli perfektně zahranému Romeovi, kterému jsem věřil každé slovo, každé gesto, každý pohyb i jeho zamilovanost. Rozhodně ale věřím, že tuto klasiku lze inscenovat i lépe. Více můj blog. /viděno 8. dubna 2017 v Divadle Na Vinohradech/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.4.2017)
Perfektní, dokonalé a herecky výtečně provedené ztvárnění nadčasového textu jednoho z klasických dramatiků pro mě bylo nečekaným a o to příjemnějším zážitkem. Od inscenace jsem absolutně nic nečekal a o to nadšenější jsem byl. Michal Dlouhý byl přesný a přirozený, ale přitom s absolutním nasazením. Ostatní herci byli rovněž výteční a ve výsledku je hra v mých očích jedním velkým a nezapomenutelným zážitkem, který jsem musel odměnit potleskem vestoje. Sehranost všech herců byla fantastická a hra neměla žádné slabé místo. Více na mém blogu. /viděno 4. dubna 2017 v divadle Rokoko/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.4.2017)
Hra o jedné sobotní noci plné tísnivé atmosféry a podivných her, které divákovi přivodí těžkou hlavu, jakoby se to celé týkalo jeho samého. Všichni čtyři herci podali vyrovnané a především kvalitní herecké výkony a byla slast je pozorovat v této konverzační hře, která nabízí velmi těžké téma. Veronika Gajerová mě přiváděla napřed k nepříčetnosti a pak k slzám, Aleš Procházka ve mně vzbuzoval soucit a pochopení, Viktora Dvořáka a Veroniky Khek Kubařové mi bylo líto, do jaké zvrácené hry se to připletli. Tohle byl zážitek, který stálo za to prožít! Více na mém blogu. /viděno 25. března 2017/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.4.2017)
Po určitou dobu emočně ploché, sterilní, bez jiskry a měl jsem problém nechat se vtáhnout do děje, stěžejní scény však byly procítěné a přenesly na mě ty správné emoce. Výborné herecké výkony Jiřího Hány, Petry Tenorové i Aleše Bílíka, úžasná hra se světlem a nasvícením jednotlivých scén, překvapivě originální hudba. Herci se zdatně poprali i s tím, že hra je hrána ve verších. Časté přestavování scény působilo mnohdy rušivě. Celkově ve mně převládá kladný dojem, inscenace jako taková má své opodstatnění a určitě stojí za navštívení. Více na mém blogu. /Viděno 29. března 2017 v divadle ABC/ (více v článku na blogu)
(zadáno: 8.3.2017)
Úchvatné provedení klasického textu. Při příchodu do hlediště mě zaujala už samotná scéna stylizovaná do barev podzimního listí, a hra samotná můj dojem potom dokonale umocnila. Všichni herci podávají kvalitní až úchvatné výkony, obzvláště Aleš Procházka s Vasilem Fridrichem předvádějí dokonalé souznění se svými postavami. Celkové pojetí hry plně ctí autora a jakékoliv inovace nebo modernizace se zde k mému příjemnému překvapení nekonají. Představení samotné ve mně rezonovalo ještě pár dní po zhlédnutí. Byl to vynikající zážitek! /Viděno 11. února 2017 v rámci Představení pro nezadané/
(zadáno: 20.7.2016)
Můj divadelní Olymp! Tohle jsem dosud v divadle nezažil. Jen jsem hypnotizovaně hleděl na jeviště, vciťoval se do té zvláštní ženy a chápal její pocity a myšlenky. Několikrát jsem i zaslzel, a nad scénou s pierotem brečím ještě teď. Neuvěřitelné, bravurní, skvělé. Během hry mi i několikrát zacukalo v bicepsech, při odchodu se mi podlamovaly nohy, mozek mě neposlouchal, emoce mnou cloumaly naplno. Paní Janžurová s panem Hádkem mají mou hlubokou úctu a neskonalý obdiv. Potlesk vestoje, kdy já se zřejmě postavil jako první, byl naprosto zasloužený. /Viděno 14. června 2016 v Českých Budějovicích/
(zadáno: 20.7.2016)
Předvídatelná komedie,kde divák tuší, jak se bude děj vyvíjet a některé fóry ho napadnou ještě předtím, než je herci opravdu vyřknou. A přiznávám, že zatímco se celý sál řehtal skoro celou dobu, ze mě ten hlasitý smích herci dlouho nemohli vydolovat. Nicméně v druhé polovině už jsem se dokázal několikrát hlasitě zasmát, takže ve výsledku docela dobré. Každopádně vynikající herecká exhibice Martina Zounara (v tomto představení dále vystupovali L. Vaculík, F. Tomsa, K. Špráchalová, K. Lojdová, J. Birgusová, M. Sobotka, I. Andrlová, J. Zenáhlíková). /Viděno 21. června 2016 v Českých Budějovicích/
(zadáno: 20.7.2016)
Mé úplně první setkání s Cimrmany, nikdy předtím jsem neviděl neviděl žádnou jejich hru ani ze záznamu, ani naživo. Přednášky docela vtipné, obzvláště loutkové minipředstavení pobavilo. Hra samotná byla docela zajímavá, vtipná, originální, ale i když zklamání z neúčasti Zdeňka Svěráka brzy vyprchalo, stejně jsem se nemohl zbavit dojmu, že tohle stačí vidět jednou a je to jen taková hodně roztahaná anekdota. Nicméně dobrá a vtipná anekdota. Nelituji času, který jsem na tomto představení strávil. /Viděno 28. června 2016 v Českých Budějovicích/
(zadáno: 20.7.2016)
Petr Nárožný byl jednoznačným tahounem a roli má perfektně v malíčku. Ladislav Mrkvička s Janem Čenským mi občas připadali jako kompars k herecké exhibici pana Nárožného, ale kompars velmi zdatně sekundující a kvalitní. Jestliže se hra opravdu hraje od roku 2000, pak klobouk dolů, že to ti herci tak dlouho táhnou, ale bylo vidět, že jsou dokonale sehraní a vzájemně se i docela solidně odbourávali, což představení dodávalo na jiskře. Závěrečný potlesk vestoje od téměř zaplněného sálu (kapacita necelých 600 lidí) byl z mého pohledu zasloužený. /Viděno 18. července 2016 v Českých Budějovicích/
(zadáno: 20.7.2016)
Přenesení hry do současnosti ději prospělo, scéna perfektní, hudba byla moderní a do tohoto představení velmi dobře se hodící. Z herců zaujala obzvláště Marie Doležalová, která je nejen krásná, ale umí i úžasně hrát. Nezaostávala ani Nela Boudová či Milan Šteindler. Bezkonkurenční byl Petr Stach, v roli Festeho byl úžasný a jeho uždibování pokrmů a upíjení nápojů divákům po cestě na pódium bylo zajímavým zpestřením. A boj s deštěm a větrem herci zvládali naprosto bravurně a dokonce zaznělo i pár vtípků na deštivé počasí. Ve všech směrech zajímavé, perfektní, dokonalé. /Viděno 2. července 2016/