Národosolsobě

je to frivolní! spíš o divadle než o Tartuffovi, ale zábava

Na stará kolena se zřejmě stávám milovníkem hudebně zábavního divadla. Je tam i nová Hegerka

mám podezření, že je tam ještě nějaký rámec ,,zkoumající'' témata jako třeba ,eh, divadelnost/autenticita/herec vs. postava/vyprávění vs předvádění/magic mojo a tak, ale vystačil jsem si s tím, že jsem se soustředil na tu jádrovou ultradojemnou generační výpověď.

Po nekonečném úvodu( stavěném zřejmě podle hesla ,,opakovaný vtip se stává ještě větším vtipem'') se prezentace nápadů rozjíždí trochu rychleji, představení se stává o něco zábavnějším. Džouky nad rámec všeobecných ( dost monotónních) variací na téma nechutné konformity/servilnosti v rámci kolektivu jsou poměrně povedené (viz. Zlaté české ručičky; Co Čech, to muzikant a Český lev). Magdaléna Sidonová v roli O.H. skvělá, ale asi měli posílit domnělou podmíněnost jejího činu dobou, takhle ta souvislost zůstává v rovině spekulace. Herci přesní a vhodně uměření. Alespoň vizuálně pořád nad poměry.

To je tedy pekelná hříčka! Vlastně takový vychýlený Feydeau, takže hotový div, že pocit trapnosti se dostaví jen párkrát. Je to z velké části zásluha herců, vidět G. Míčovou znova v akci je potěšení, to samé platí o zbytku Komedie crew i Janu Hájkovi. Jiří Černý sdílí s občas-trochu-přes-čáru Ivetou Jiříčkovou zálibu v poněkud otravném opakovani gest a posunků, jinak není co vytknout. Sladce ilustrativní hudba, trochu připomene Růžového pantera. Dobrá práce s úspornou scénografií.

je to zřejmě nějaká eurosatira nebo hra se stereotypy, což je vzhledem k destrukci vnějškové logiky příběhu(myslím, že nad rámec žánru) docela jedno. ale ti herci jsou fakt sympatičtí!

každoroční příspěvek alterny do diskuze ,, Má dramaturgie smysl?'' (V tomto případě by ho měla)

nebo tak...60%,pohlédnu-li na to následující optikou: V době, kdy se půlka tvůrců snaží o záměrnou béčkovitost, jsme díky časové bublině obklopující ,,kamenná divadla měšťanského typu''(ta formulace mě nikdy neomrzí) shlédli béčko starosvětsky upřímné, anachronicky naivní, téměř dojemné. Je to jako Xena, než v ní převládla ta sebereflexivní tendence pozdějších sérií, nebo jako televizní inscenace ze sedmdesátých let (to je vzhledem k užitému vizuálu patrně nejpřesnější přirovnání.) Jen škoda, že obdiv k autentickému braku nevydrží cca 3 hodiny, mohlo to být i 70%.

Překvápko! Výborní herci v textu, který je bulvární popina jen na první pohled (což režisér vytýká před závorku simultánní projekcí úryvků Beverly Hills). Perfektní, přesní, střihovitě hrající herci v živém kontaktu s publikem, únosná míra stylizace vhodně vycházející z textu. Špinarovská finta (po přestávce se hraje diametrálně odlišně,snad dokonce v jiném žánru) byla tentokrát trefou do černého, komično nabralo temnější rozměr a inscenace si vysloužila dalších 10%. Pěkná scéna a dobrá práce s ní/v ní.

Konečně vedle Boba Wilsona někdo povýšil pomalost a absenci gradace na úroveň režijní koncepce do té míry, že to ani Bezručovští herci nevytrhnou - snad jediní Gajdošíková a Dastlík se obtěžovali s vytvořením něčím specifických postav, jinak se jelo na vlně tématické,herecké i situační všeobecnosti. Norbert Lichý předvedl svůj standardní, neúnosně monotónní ,,osobnostní'' výkon a inscenaci tak zasadil smrtící úder. K tomu projekce jako z NDM a mluva herců, která zanechává nejedno nesplněné přání.

velká nádhera, u takhle ostentativně krásné inscenace ruší normalizační plyšová megahlava myšky a lajdacké svícení dvakrát víc než ve svém obvyklém biotopu, tj.kamenném divadle měšťanského typu. Herci zprostředkovávají naléhavost textu (Vilišová, Brett, Krupanská, zbytek spíš jednorozměrně figuruje); zábavná práce s prostorem, ke konci nevyužitá možnost jeho zásadnější degradace (předepsané textem).

no,teda, bohužel záporácky hodnotím jen první půlku, nicméně z té mě bavila asi jen hudba (sbor ftw!!, dejte jim vlastní šau) a občas P.Štorková, Možná jsem čekal příliš, možná se nevyvedla repríza v Dlouhé (ale zbytek publika zněl nadšeně), taky sem seděl až vzádu.

nebo taky 90%. Dosahuje to úrovně, v níž se hrůza a zhnusení z asi všech složek inscenace stává fascinujícím, masochistickým potěšením.

detektívka. škoda, že tak podsekli výklad Švehlíkovy postavy, mohla být víc než statistou.

v Plzni se to prý nepovedlo.

JAP (mimo ND) FTW

V ,nekonkrétnějších' pasážích pocit posté viděného arsenálu pohybových představení, který může sdělovat či evokovat prakticky cokoliv - tedy spíš nic. V těch ,konkrétních' exkurze do dob raného feminismu(proklamace ,,žena je sexuální objekt...''byla jako besídka Femenu). Vrší se i další banální fráze o ,situaci ženy', což spolu se scénografickým řešením - umístěním váhy do středu prázdného prostoru - podává stejně objevnou zprávu jako článek v nejnovější Mojí psychologii.Tklivá a atmosferická hudba Zrní byla pěkná,nijak zvlášť s inscenací nesouvisela.
(Viděno v rámci Colours of Ostrava 2013)