Vltava

Přestavení na mě působílo především ve vypjatých scénách s rychlým tempem, které byly někdy možná ne zcela sruzmitelné, ale o to lépe se jim dařilo předávat energii a emoce beat generation. Po druhé půli pro mě tento nápoj trochu upadal spolu s tím, jak se pozornost zaměřila více na příběh postav, nicméně poslední scéna komenetující současnost můj výsledný dojem vylepšila.

Výpověď o současné generaci mladých lidí. Téma nekonečného přechodu z mládí v dospělost, snahy a nemožnosti o navázání opravdových vztahů. Efektní obrazy vznikající na pozadí čisté scény a uniformně líbivé kostýmy podtrhující vnitřní prázdnotu generace mileniálů. Pro mě osobně jedna z nejlepší inscenací, které jsem kdy viděl.

Není mi jasné, proč se někdo rozhodl hru uvést. Předloha mi připadala nezajímavá, dovedu si ji představit jedině jako povídkovou knihu. Text nebyl dostatečně silný na to, aby mohl být zasazen do scénografie, která nejenže nepodporovala jeho vyznění, ale ani základní zájem diváka o jeho pokračování. Herci na sebe navíc většinu času nereagovali, a představení tak sestávalo z jednotlivých promluv, kdy ostatní herci na scéně byli zaneprázděnní ztvárňováním svého neúčastenství. Brzy po začátku jsem tak chtěl hupsnout do černé díry dominující scéně a tento pocit během představení sílil.