Trefná sonda do hlubin umělcovy duše, která s bernhardovským akcentem spílá současnému stavu českého divadla, resp. kultuře a kulturnosti jako takové. Vynikající výkon Juraje Kukury, který náročný, složitě vrstvený text zvládá s obdivuhodnou lehkostí. Oceňuji, že hra není jednostrunně kritická, ale obsahuje osvěžující sebeironický autorský nadhled.

75% Obdivuji, jak si J. Kukura poradil se složitým textem a jak výtečně dokázal ztvárnit postavu sebe sama. Skvělý výkon, který nedal divákovi vydechnout. Výborně mu sekundoval J. Hájek coby režisér Čičvák. Podobně si vedla i V. Žilková v monologu, jemuž předcházel její histrionský příchod z foyeru divadla. Roli přihlouplé mondény vystřihla skvostně. O to víc mě mrzí pokažený závěr, který odehrála loutka (výtečně zpracovaná), přičemž text četl z papíru J. Kukura. Bohužel ho však hodně drmolil, chvílemi mu nebylo vůbec rozumět.

Inspirace Bernhardem v dobrém slova smyslu, zdařilé přenesení modelu jeho her do slovenského prostředí, postava napsaná podle herce Kukury ve středu takového konceptu funguje. I když v Čechách není situace zcela totožná, hra má co říci i u nás. Zábavný text, plný trefných postřehů o realitě dnešního uměleckého světa. Inscenačně dobré. Snad jen závěr s loutkou není dobře vyřešený, je těžké ho v divadle pojmout. J. Kukura „hraje“ sebe autenticky, možná skoro ani nehraje. Skvělý nápad s obsazením V. Žilkové, která s postavou do určité míry splývá a přitom ji hraje s potřebným odstupem.

Energický, kritický, svérázný...Juraj Kukura zde dokazuje, že je opravdu mistr svého řemesla a svým projevem snad musí zaujmout každého diváka. Ale nelze opomenout ani velmi dobrý výkon Veroniky Žilkové, která v druhé polovině předvede taktéž výborný výstup.
Hra jako taková se převážně soustředí na kritiku současných divadelních poměrů jak v Čechách tak na Slovensku, někdy ironicky, někdy trefně, někdy přehnaně. Ale z většinou řečeného bych dokázal souhlasit.