Interview

Ne. Opravdu laciná hra s nepřekvapivou pointou, která by se možná vyjímala v jiných divadlech, ale v Dejvicích je toto strašně málo. Existuje mnoho lepších dramat založených na soupeřivém dialogu ženy a muže. Myslím, že Martin Myšička mohl na začátek svého uměleckého vedení zvolit vhodnější titul.

65% - Hra, ve které provedení a herecké výkony jednoznačně a významně převažují nad textem samotným. Úplný závěr sice v mnoha ohledech vyznění hry pomáhá, alespoň ospravedlňuje to jedno velké klišé, ale v několika momentech na mě dějové zvraty i tak působily prostě neuvěřitelně (zejména zvraty v jeho chování).

65%. Interview je celkem tuctová hra, kterou do nadprůměru vytahují herecké výkony J.Plesla a V.Khek Kubařové. Více viz blog (více v článku na blogu)

--- Hledání sebe sama v obýváku --- (více v článku na blogu)

Inscenace, která svým vývojem několikrát, a docela nečekaně, překvapí. Rychlé a stěží předvídatelné střídání poloh obou aktérů je hlavní hnací motor, jenž spolehlivě udržel moji pozornost a zájem o dění na jevišti. Byť ano, musím přiznat, že několik slabších míst se také našlo a je možné, že lepším uchopením by se dosáhlo ještě silnějšího prožitku. Nicméně oba herci si vzájemně velmi dobře sednou a jejich společný dialog funguje na jedničku. Za mě tedy rozhodně pochvala jak pro V. Kubařovou tak pro J. Plesla. Celkově příjemná podívaná.

Jestli má komorní drama nedostatky, realizace je eliminovala. Herci za pomoci režiséra vtiskli postavám věrohodnou tvář. Navíc se výjimečně dobře podařilo relativizovat a ironizovat odstíny charakterů a situací, které by v ryze psychologické či realistické interpretaci nevyzněly uvěřitelně. Recenzenti se občas podivili, proč v DD hru zvolili. Podle mého názoru inscenátoři velice přímo poukázali na to, jak samozřejmé jsou přetvářka či účelové jednání pro vlastní prospěch. A položili otázky, zda je vůbec ještě možné dnes někomu a něčemu věřit a zda není člověk již definitivně odsouzen k samotě.

65% Pro výběr slabší a místy až příliš vykonstruované hry hovoří zásadní fakt. Nabízí totiž dvě mimořádné herecké příležitosti, které byly v tomto případě využity beze zbytku. Především V. Khek Kubařová měla díky ní možnost zavítat do dalších koutů svého herectví, jež v předešlých inscenacích zatím nemohla uplatnit. Nabídla tak celou škálu u ní dosud neviděných hereckých poloh. Bylo by dobré, kdyby Dejvické divadlo zavedlo novou „vedlejší“ linii podobných komornějších projektů, díky nimž by divák mohl ještě více proniknout do tajů vytříbeného herectví souboru.

65 %. Ačkoli děj hry místy poměrně citelně balancuje na hraně průhlednosti a uvěřitelnosti, nepostrádá současně dynamickou a gradační rytmiku. Oba herečtí protagonisté navíc dokáží vdechnout svým postavám adekvátní punc autenticity, díky níž si moji pozornost svedli po celou dobu vítaně podmanit. Jaroslav Plesl je herecká jistota, ale o Veronice Khek Kubařové také ještě uslyšíme, věštím jí, říkám vám. ;)