Shapira

Inscenace Divadla Na Fidlovačce v hledišti rezonovala, byla srozumitelná a cílila na divákovy city, aniž by přitom obcházela rozum. Deákova režie je spíše nenápadná – nechává prostor hercům a jde po smyslu Sidonova textu. Převážná část příběhu se retrospektivně odehrává v roce 1883, nad vším se však přesto neustále vznáší vidina holocaustu. Otevřeně se pak promítá do scény, ve které je dosloven osud Shapirovy starší dcery Hany. Tato scéna je velkou hereckou příležitostí pro Barboru Mošnovou a pro svou tragičnost má i značnou působivost, vypadá však, jako kdyby vypadla z docela jiné inscenace.

Nádherné, mrazivé, dojemné. Hra si pohrává s divákovým názorem na to, co je a není pravda, stírá hranici mezi dobrým a zlým (bleargh, to je tedy klišoidní věta) a zpochybňuje schopnost toto rozeznat či definitivně pojmenovat.

Zajímavá, i když na můj vkus dosti „upovídaná“ hra. Režijní pojetí v DNF solidní, ale s nedostatky. Režisér se zbytečně soustředil na vnější formu, dostatečně nedbal na sdělení, zůstal na povrchu. To se přeneslo i do hereckých výkonů, které většinou nebyly autentické a přesvědčivé. Výjimkou byl On. Brousek, který (přes rozpačitý „rozjezd“) celek hodně pozvedl. Působivý monolog Z. Vejvodové (kdysi jsem ale viděl lepší interpretaci). Špatné nepřirozené výkony J. Racka a M. Kačmarčíka. Nic víc než lepší průměr. Pro soubor DNF je hra příliš velkým soustem, ale nutno dodat, že se dá pokazit i více.

Po shlédnutí u mě převládaly určitě pozitivní dojmy z tohoto představení. Nejedná se tedy o něco úžasného, ale v žádném případě to pro mě nebyla špatná hra. Celkově je to zajímavý námět, ve kterém se dobře prolíná současná hladina příběhu s minulostí. Moji pozornost tedy upoutal bez problému. A hlavní zásluhu na tom měl hlavně představitel titulního Shapira Ondřej Brousek, které dle mého soudu předvedl opravdu výborný výkon. Eliška Balzerová není zlá, ale v této inscenaci hraje až druhé housle.

viz blog

Režie šla po smyslu příběhu, soustředila se na práci s herci, kteří podobně jako v nastudování Tří sester podávají velmi solidní výkony. Zřetelně jsou odděleny dvě časové roviny, v nichž se příběh s detektivní zápletkou odehrává. První části by však prospěly určité škrty. Zaujaly mě především E. Balzerová (nemá sice moc textu, ale výborně pracuje s mimikou) a Z. Vejvodová, jejíž monolog je neuvěřitelně působivý. Příjemně překvapil i O. Brousek v ústřední roli Shapiry.