Na Větrné hůrce

Román Emily Bronteové převeden do divadelní podoby. Pod režijním vedením Jana Mikuláška se sehranému souboru DPB podařil opravdu mistrovský kus. Líbila se mi scéna, různé vychytávky v představení, např. mluvení herců do mikrofonů, pomocí nichž vyprávěli děj, voda na scéně, aj. Zvolená doprovodná hudba byla skvělá. No a výkony herců bez debaty na jedničku. Tomáš Dastlík, Sylva Krupanská, Tereza Vilišová, i ostatní. Představení, které se jen tak nezapomíná. Shlédnuto díky aplikaci Dramox.

Smutný a krutý příběh o drsném vyřizování křivd z minulosti. V roli Heathcliffa Tomáš Dastlík. Jeho cynismus a ďábelská touha po pomstě vyvolávala až strach. Jeho lásku Kateřinu ztvárnila Sylva Krupanská, která se mi ve své roli moc líbila. Zajímavě pojatá scéna, hudba použitá ve hře přesně dokresluje děj. Atmosféra beznaděje, která čiší z toho představení se na mne přenesla i při sledování ze záznamu (Dramox), naživo v divadle by to bylo ještě intenzivnější. Výborná režie, výborní herci.

Tohle byl pro mne divadelní zážitek. Strhující představení, výborně zachycena pochmurná atmosféra, přesně vystiženy charaktery jednotlivých postav příběhu. Tomáš Dastlík jako Heathcliff neuvěřitelný. Sylva Krupanská jako Kateřina rovněž. Představení Divadla Petra Bezruče jsou pro mne zárukou kvality.(škoda, že bydlím tak daleko). Tak alespoň ze záznamu (DRAMOX). Díky.

Ze záznamu

67%
Především estetický kousek sám o sobě, hezká ukázka rané Cpinovy krabičky. Herecky již horší, vyniká Tomáš Dastlík jako Heathcliff, hlavním ženským postavám se v první půlce podařilo nevítaně místy splynout. A další otázka:Kam sakra zmizel Harenton a tím pádem dílko utonulo v temné depresi?

nemám slov

Ve hře jsou postupy, které jsou velice originální, velice nezvyklé a velice zdařilé! Jsem rád, že jsem toto představení (jako hostující v divadle V Celetné) mohl vidět. Rozhodně doporučuji!

Myslím si, že toto nemá s předlohou už příliš společného. Ačkoliv můžeme pozorovat řadu dobrých nápadů a zajímavých scénických řešení, přijde mi, že se (podobně jako u Oněgina) rezignovalo na vysvětlení motivace postav a zvrhlo se to víceméně jen v ta jatka. Vyloženě špatně vyložená mi přišla postava Heathcliffa, jehož proměna v násilníka byla dost na vodě, i charakter Kateřiny je bohatší. Potěšilo by mě, kdyby inscenace byla delší (s přestávkou!) nebo kdyby se hrála jen část do smrti Kateřiny (podobně jako na Prádle). Herecky je soubor velice dobře disponován, zaujala mě zejména T. Vilišová.

Letos nejlepší, co jsme viděl. Opravdu skvělé.

Výborně zahraný psycho, o tom žádná. Ale na rozdíl od podobných her mi byl osud všech postav úplně u zadku - nebudu zkoumat, kde byla chyba.

Jedním slovem ÚŽAS A OBDIV...strhující podívaná, děj který váš vtáhne na jeviště a s herci prožíváte každý okamžik. Dlouho se mi nestalo, že bych z divadla odcházela a musela si utřídit myšlenky. Herecké výkony a sehranost souboru je dokonalá. Pro mě tato inscenace a divadlo zaujalo jednoznačně 1.místo v mém žebříčku.

Pro mě zatím nejlepší co jsem od Mikuláška viděl. A jak je zvykem při jeho režii, opět to byl herecký koncert. V této hře - jako bonus navíc - nádherné hlasy jednotlivých vypravěčů.

Viděno v Divadle v Celetné 15.4.
Naturalistické, syrové zpracování, které nás naprosto vtáhlo do děje. Byl jsem rád, že je mezera mezi první řadou a jevištěm. Výborné herecké výkony, zejména Sylvie Krupanská byla famozní.

Využila jsem hostování Divadla Petra Bezruče v Divadle Komedie a nelitovala. Jen jsem se trochu bála, aby to zlo nepřeskočilo z jeviště až do první řady, ve které jsem seděla, tak přesvědčivě to totiž bylo zahrané. A taky se mi líbilo, jak Sylvie Krupanská dokázala odlišit postavu matky a dcery.

Představení plné antihrdinů, mrazivé a opět s jasně rozpoznatelným Mikuláškovým rukopisem plným metafor a symbolů.
(1.11.2012, Praha, Divadlo Komedie)

Koncentrát zla. Dramatizace s minimem slov. Jan Mikulášek jakoby režíroval toto představení pro sebe a nezajímal se, co tomu řekne publikum. To je ovšem fascinované úžasnou hereckou akcí, která slouží jedinému účelu. Znamenití Sylvie Krupanská a Tomáš Dastlík, i ostatní byli velmi dobří. Nicméně opět platí, že divák má problém se s postavami ztotožnit, nechat se vtáhnout do děje; vše sleduje jakoby zvenku: odtud těch minus 10%. (Divadlo v Celetné, Praha, 3.4.2012)

3.4. 2012 (Divadlo v Celetné): Šel jsem kvůli tomu, že je to Mikulášek s Bezruči, ale nic jsem nečekal a přišlo jen velké překvapení. Moc se mi to líbilo a zobal jsem všem protagonistům z ruky (v čele se S. Krupanskou a T. Vilišovou a T. Dastlíkem). Režie mne hodně překvapila. Mikulášek zachovává svoji stylizaci a metaforické promlouvání, ale herci mají mnohem větší prostor na "rozehrání se". Řada obrazů je opravdu velmi emotivních (až někdy drsných). Inscenace má dobrý spád. Víc takových kousků v Praze, prosím. Dávám skoro 100%.

Román Emily Bronteové převeden do divadelní podoby. Pod režijním vedením Jana Mikuláška se sehranému souboru DPB podařil opravdu mistrovský kus. Líbila se mi scéna, různé vychytávky v představení, např. mluvení herců do mikrofonů, pomocí nichž vyprávěli děj, voda na scéně, aj. Zvolená doprovodná hudba byla skvělá. No a výkony herců bez debaty na jedničku. Tomáš Dastlík, Sylva Krupanská, Tereza Vilišová, i ostatní. Představení, které se jen tak nezapomíná. Shlédnuto díky aplikaci Dramox.

Smutný a krutý příběh o drsném vyřizování křivd z minulosti. V roli Heathcliffa Tomáš Dastlík. Jeho cynismus a ďábelská touha po pomstě vyvolávala až strach. Jeho lásku Kateřinu ztvárnila Sylva Krupanská, která se mi ve své roli moc líbila. Zajímavě pojatá scéna, hudba použitá ve hře přesně dokresluje děj. Atmosféra beznaděje, která čiší z toho představení se na mne přenesla i při sledování ze záznamu (Dramox), naživo v divadle by to bylo ještě intenzivnější. Výborná režie, výborní herci.

Tohle byl pro mne divadelní zážitek. Strhující představení, výborně zachycena pochmurná atmosféra, přesně vystiženy charaktery jednotlivých postav příběhu. Tomáš Dastlík jako Heathcliff neuvěřitelný. Sylva Krupanská jako Kateřina rovněž. Představení Divadla Petra Bezruče jsou pro mne zárukou kvality.(škoda, že bydlím tak daleko). Tak alespoň ze záznamu (DRAMOX). Díky.

Ze záznamu

67%
Především estetický kousek sám o sobě, hezká ukázka rané Cpinovy krabičky. Herecky již horší, vyniká Tomáš Dastlík jako Heathcliff, hlavním ženským postavám se v první půlce podařilo nevítaně místy splynout. A další otázka:Kam sakra zmizel Harenton a tím pádem dílko utonulo v temné depresi?

nemám slov

Ve hře jsou postupy, které jsou velice originální, velice nezvyklé a velice zdařilé! Jsem rád, že jsem toto představení (jako hostující v divadle V Celetné) mohl vidět. Rozhodně doporučuji!

Myslím si, že toto nemá s předlohou už příliš společného. Ačkoliv můžeme pozorovat řadu dobrých nápadů a zajímavých scénických řešení, přijde mi, že se (podobně jako u Oněgina) rezignovalo na vysvětlení motivace postav a zvrhlo se to víceméně jen v ta jatka. Vyloženě špatně vyložená mi přišla postava Heathcliffa, jehož proměna v násilníka byla dost na vodě, i charakter Kateřiny je bohatší. Potěšilo by mě, kdyby inscenace byla delší (s přestávkou!) nebo kdyby se hrála jen část do smrti Kateřiny (podobně jako na Prádle). Herecky je soubor velice dobře disponován, zaujala mě zejména T. Vilišová.

Letos nejlepší, co jsme viděl. Opravdu skvělé.

Výborně zahraný psycho, o tom žádná. Ale na rozdíl od podobných her mi byl osud všech postav úplně u zadku - nebudu zkoumat, kde byla chyba.

Jedním slovem ÚŽAS A OBDIV...strhující podívaná, děj který váš vtáhne na jeviště a s herci prožíváte každý okamžik. Dlouho se mi nestalo, že bych z divadla odcházela a musela si utřídit myšlenky. Herecké výkony a sehranost souboru je dokonalá. Pro mě tato inscenace a divadlo zaujalo jednoznačně 1.místo v mém žebříčku.

Pro mě zatím nejlepší co jsem od Mikuláška viděl. A jak je zvykem při jeho režii, opět to byl herecký koncert. V této hře - jako bonus navíc - nádherné hlasy jednotlivých vypravěčů.

Viděno v Divadle v Celetné 15.4.
Naturalistické, syrové zpracování, které nás naprosto vtáhlo do děje. Byl jsem rád, že je mezera mezi první řadou a jevištěm. Výborné herecké výkony, zejména Sylvie Krupanská byla famozní.

Využila jsem hostování Divadla Petra Bezruče v Divadle Komedie a nelitovala. Jen jsem se trochu bála, aby to zlo nepřeskočilo z jeviště až do první řady, ve které jsem seděla, tak přesvědčivě to totiž bylo zahrané. A taky se mi líbilo, jak Sylvie Krupanská dokázala odlišit postavu matky a dcery.

Představení plné antihrdinů, mrazivé a opět s jasně rozpoznatelným Mikuláškovým rukopisem plným metafor a symbolů.
(1.11.2012, Praha, Divadlo Komedie)

Koncentrát zla. Dramatizace s minimem slov. Jan Mikulášek jakoby režíroval toto představení pro sebe a nezajímal se, co tomu řekne publikum. To je ovšem fascinované úžasnou hereckou akcí, která slouží jedinému účelu. Znamenití Sylvie Krupanská a Tomáš Dastlík, i ostatní byli velmi dobří. Nicméně opět platí, že divák má problém se s postavami ztotožnit, nechat se vtáhnout do děje; vše sleduje jakoby zvenku: odtud těch minus 10%. (Divadlo v Celetné, Praha, 3.4.2012)

3.4. 2012 (Divadlo v Celetné): Šel jsem kvůli tomu, že je to Mikulášek s Bezruči, ale nic jsem nečekal a přišlo jen velké překvapení. Moc se mi to líbilo a zobal jsem všem protagonistům z ruky (v čele se S. Krupanskou a T. Vilišovou a T. Dastlíkem). Režie mne hodně překvapila. Mikulášek zachovává svoji stylizaci a metaforické promlouvání, ale herci mají mnohem větší prostor na "rozehrání se". Řada obrazů je opravdu velmi emotivních (až někdy drsných). Inscenace má dobrý spád. Víc takových kousků v Praze, prosím. Dávám skoro 100%.

Koncentrát zla. Dramatizace s minimem slov. Jan Mikulášek jakoby režíroval toto představení pro sebe a nezajímal se, co tomu řekne publikum. To je ovšem fascinované úžasnou hereckou akcí, která slouží jedinému účelu. Znamenití Sylvie Krupanská a Tomáš Dastlík, i ostatní byli velmi dobří. Nicméně opět platí, že divák má problém se s postavami ztotožnit, nechat se vtáhnout do děje; vše sleduje jakoby zvenku: odtud těch minus 10%. (Divadlo v Celetné, Praha, 3.4.2012)

3.4. 2012 (Divadlo v Celetné): Šel jsem kvůli tomu, že je to Mikulášek s Bezruči, ale nic jsem nečekal a přišlo jen velké překvapení. Moc se mi to líbilo a zobal jsem všem protagonistům z ruky (v čele se S. Krupanskou a T. Vilišovou a T. Dastlíkem). Režie mne hodně překvapila. Mikulášek zachovává svoji stylizaci a metaforické promlouvání, ale herci mají mnohem větší prostor na "rozehrání se". Řada obrazů je opravdu velmi emotivních (až někdy drsných). Inscenace má dobrý spád. Víc takových kousků v Praze, prosím. Dávám skoro 100%.

Myslím si, že toto nemá s předlohou už příliš společného. Ačkoliv můžeme pozorovat řadu dobrých nápadů a zajímavých scénických řešení, přijde mi, že se (podobně jako u Oněgina) rezignovalo na vysvětlení motivace postav a zvrhlo se to víceméně jen v ta jatka. Vyloženě špatně vyložená mi přišla postava Heathcliffa, jehož proměna v násilníka byla dost na vodě, i charakter Kateřiny je bohatší. Potěšilo by mě, kdyby inscenace byla delší (s přestávkou!) nebo kdyby se hrála jen část do smrti Kateřiny (podobně jako na Prádle). Herecky je soubor velice dobře disponován, zaujala mě zejména T. Vilišová.

67%
Především estetický kousek sám o sobě, hezká ukázka rané Cpinovy krabičky. Herecky již horší, vyniká Tomáš Dastlík jako Heathcliff, hlavním ženským postavám se v první půlce podařilo nevítaně místy splynout. A další otázka:Kam sakra zmizel Harenton a tím pádem dílko utonulo v temné depresi?

Tohle byl pro mne divadelní zážitek. Strhující představení, výborně zachycena pochmurná atmosféra, přesně vystiženy charaktery jednotlivých postav příběhu. Tomáš Dastlík jako Heathcliff neuvěřitelný. Sylva Krupanská jako Kateřina rovněž. Představení Divadla Petra Bezruče jsou pro mne zárukou kvality.(škoda, že bydlím tak daleko). Tak alespoň ze záznamu (DRAMOX). Díky.

Smutný a krutý příběh o drsném vyřizování křivd z minulosti. V roli Heathcliffa Tomáš Dastlík. Jeho cynismus a ďábelská touha po pomstě vyvolávala až strach. Jeho lásku Kateřinu ztvárnila Sylva Krupanská, která se mi ve své roli moc líbila. Zajímavě pojatá scéna, hudba použitá ve hře přesně dokresluje děj. Atmosféra beznaděje, která čiší z toho představení se na mne přenesla i při sledování ze záznamu (Dramox), naživo v divadle by to bylo ještě intenzivnější. Výborná režie, výborní herci.

Román Emily Bronteové převeden do divadelní podoby. Pod režijním vedením Jana Mikuláška se sehranému souboru DPB podařil opravdu mistrovský kus. Líbila se mi scéna, různé vychytávky v představení, např. mluvení herců do mikrofonů, pomocí nichž vyprávěli děj, voda na scéně, aj. Zvolená doprovodná hudba byla skvělá. No a výkony herců bez debaty na jedničku. Tomáš Dastlík, Sylva Krupanská, Tereza Vilišová, i ostatní. Představení, které se jen tak nezapomíná. Shlédnuto díky aplikaci Dramox.

Pro mě zatím nejlepší co jsem od Mikuláška viděl. A jak je zvykem při jeho režii, opět to byl herecký koncert. V této hře - jako bonus navíc - nádherné hlasy jednotlivých vypravěčů.

Představení plné antihrdinů, mrazivé a opět s jasně rozpoznatelným Mikuláškovým rukopisem plným metafor a symbolů.
(1.11.2012, Praha, Divadlo Komedie)

Ze záznamu

Výborně zahraný psycho, o tom žádná. Ale na rozdíl od podobných her mi byl osud všech postav úplně u zadku - nebudu zkoumat, kde byla chyba.

Viděno v Divadle v Celetné 15.4.
Naturalistické, syrové zpracování, které nás naprosto vtáhlo do děje. Byl jsem rád, že je mezera mezi první řadou a jevištěm. Výborné herecké výkony, zejména Sylvie Krupanská byla famozní.

Letos nejlepší, co jsme viděl. Opravdu skvělé.

Jedním slovem ÚŽAS A OBDIV...strhující podívaná, děj který váš vtáhne na jeviště a s herci prožíváte každý okamžik. Dlouho se mi nestalo, že bych z divadla odcházela a musela si utřídit myšlenky. Herecké výkony a sehranost souboru je dokonalá. Pro mě tato inscenace a divadlo zaujalo jednoznačně 1.místo v mém žebříčku.

Ve hře jsou postupy, které jsou velice originální, velice nezvyklé a velice zdařilé! Jsem rád, že jsem toto představení (jako hostující v divadle V Celetné) mohl vidět. Rozhodně doporučuji!

nemám slov

Využila jsem hostování Divadla Petra Bezruče v Divadle Komedie a nelitovala. Jen jsem se trochu bála, aby to zlo nepřeskočilo z jeviště až do první řady, ve které jsem seděla, tak přesvědčivě to totiž bylo zahrané. A taky se mi líbilo, jak Sylvie Krupanská dokázala odlišit postavu matky a dcery.