Jak umřít na rokenrol

Strhující představení přibližující život Mikiho Volka, vynikající J. Krafka, vše ještě umocněno živou hudbou.

75 %. Raz, dva, tři - rána a (inscenační) gól! Tedy ne že by Hanušova hra a režie byla bez chyb, scénář má svá silnější (StB, vztah s matkou) i slabší (úvodní mikulášovská stylizace, samotný konec) místa. Ale rád se přidávám k ostatním recenzentům s chválou výtečných, energií nabitých hudebních čísel a zpěvu J. Krafky. Herecky však přeci jen více zaujal J. Wohanka, jeho Mikuláš/StBák/ďábel byl místy výraznější než sám Krafkův Volek.

Na hře nejlepší písně.
Skvělý J.Krafka.

Odkazuji na hodnocení Pavla Širmera. Miroslavu Hanušovi se tenhle kousek hrubě nepovedl, ve výsledku se podobal nejvíce na Ein Kessel Buntes. Možná by stačilo, kdyby Hanuš nechal režii někomu jinému... Ovšem vše v pozitivním smyslu přebil Jan Krafka skvělým zpěvem a obrovskou energií, kterou předával z pódia (za vydatné podpory tří kladenských (!) hereček a živé kapely). To je opravdový Miki Volek! Nicméně šel jsem na divadlo a zažil vesnickou tancovačku. Vzhledem ke scénáři a režii lépe hodnotit nejde!

M. Hanuš vypráví (formou obrazů ze zastávek pražské tramvaje) příběh hrdiny začátku rokenrolu v Čechách M. Volka. V Janu Krafkovi našel ideálního představitele (možno říci dvojníka), který se zpěvákovi podobá fyzicky a je pěvecky mimořádně fundovaný herec. Sekundují mu zdařile J. Wohanka ("vypůjčený" z Divadla v Dlouhé) a trojice "grácií", které bezvadně zpívají sbory a tančí. Šest muzikantů doprovází se švihem Volkovy pecky v Potočkově aranžmá (opět stopa z Dlouhé). Doporučuji zvláště těm dříve narozeným se do Kladna vypravit. Má to spád a stojí to za vzpominku na dobu, kdy jsme byli mladí.

Vše funguje jak má, Mikyho Volka si nepamatuji, jsem narozená později a rokenrol mne jako hudba nikdy nezasáhl. Jde o velmi lidský příběh, i když některé věty mírně šustí papírem, ale od Jana Krafky je to podáno tak, že to vyznívá upřímně. Ne všechny Hanušovy paralely jsem pochopila ( např. Mikuláš ? - že by od jména MIky). Nadšení z muziky v druhé půli z jeviště přímo tryská. A když se povede vnímavé publikum ( nejen na rokenrol), tak je to fakt jízda nejen tramvají.

Mé nadšení z premiéry mne přimělo o 3 dny později navštívit první reprízu.
Mé nadšení z inscenace je takové, že se nedá vměstnat do 600 znaků, proto výjimečně připojuji blog.. (více v článku na blogu)

2.2.2023 Nerovný boj s akustikou M. divadla Kladno; co herci ?uřvali?, to došlo i za 7. řadu. Při nazvučení kapely je těžké zacházet v podobných prostorách s výškami, po jejich ořezání je zvuk hladký, nekonfliktní... ale hlasy se slijí se saxofonem a el. kytarou, činely bicích jsou slyšet jen živé, trubka postrádá jiskřivost, žádný rocknroll...
Harmonizace hlasů andělek ve "Vítr rváč" mě neoslovila, přímé srovnání s úryvkem sborů ze studiové nahrávky bylo devastující. Po zaváhání v začátku téže písně (možná i záměrném) byl naopak pěvecký výkon Krafky excelentní, podpořený navíc vynikající trumpetou. Byli tam s námi: Volek, Olmerová, Týfa.

Strhující představení přibližující život Mikiho Volka, vynikající J. Krafka, vše ještě umocněno živou hudbou.

2.2.2023 Nerovný boj s akustikou M. divadla Kladno; co herci ?uřvali?, to došlo i za 7. řadu. Při nazvučení kapely je těžké zacházet v podobných prostorách s výškami, po jejich ořezání je zvuk hladký, nekonfliktní... ale hlasy se slijí se saxofonem a el. kytarou, činely bicích jsou slyšet jen živé, trubka postrádá jiskřivost, žádný rocknroll...
Harmonizace hlasů andělek ve "Vítr rváč" mě neoslovila, přímé srovnání s úryvkem sborů ze studiové nahrávky bylo devastující. Po zaváhání v začátku téže písně (možná i záměrném) byl naopak pěvecký výkon Krafky excelentní, podpořený navíc vynikající trumpetou. Byli tam s námi: Volek, Olmerová, Týfa.

75 %. Raz, dva, tři - rána a (inscenační) gól! Tedy ne že by Hanušova hra a režie byla bez chyb, scénář má svá silnější (StB, vztah s matkou) i slabší (úvodní mikulášovská stylizace, samotný konec) místa. Ale rád se přidávám k ostatním recenzentům s chválou výtečných, energií nabitých hudebních čísel a zpěvu J. Krafky. Herecky však přeci jen více zaujal J. Wohanka, jeho Mikuláš/StBák/ďábel byl místy výraznější než sám Krafkův Volek.

Na hře nejlepší písně.
Skvělý J.Krafka.

Odkazuji na hodnocení Pavla Širmera. Miroslavu Hanušovi se tenhle kousek hrubě nepovedl, ve výsledku se podobal nejvíce na Ein Kessel Buntes. Možná by stačilo, kdyby Hanuš nechal režii někomu jinému... Ovšem vše v pozitivním smyslu přebil Jan Krafka skvělým zpěvem a obrovskou energií, kterou předával z pódia (za vydatné podpory tří kladenských (!) hereček a živé kapely). To je opravdový Miki Volek! Nicméně šel jsem na divadlo a zažil vesnickou tancovačku. Vzhledem ke scénáři a režii lépe hodnotit nejde!

M. Hanuš vypráví (formou obrazů ze zastávek pražské tramvaje) příběh hrdiny začátku rokenrolu v Čechách M. Volka. V Janu Krafkovi našel ideálního představitele (možno říci dvojníka), který se zpěvákovi podobá fyzicky a je pěvecky mimořádně fundovaný herec. Sekundují mu zdařile J. Wohanka ("vypůjčený" z Divadla v Dlouhé) a trojice "grácií", které bezvadně zpívají sbory a tančí. Šest muzikantů doprovází se švihem Volkovy pecky v Potočkově aranžmá (opět stopa z Dlouhé). Doporučuji zvláště těm dříve narozeným se do Kladna vypravit. Má to spád a stojí to za vzpominku na dobu, kdy jsme byli mladí.

Vše funguje jak má, Mikyho Volka si nepamatuji, jsem narozená později a rokenrol mne jako hudba nikdy nezasáhl. Jde o velmi lidský příběh, i když některé věty mírně šustí papírem, ale od Jana Krafky je to podáno tak, že to vyznívá upřímně. Ne všechny Hanušovy paralely jsem pochopila ( např. Mikuláš ? - že by od jména MIky). Nadšení z muziky v druhé půli z jeviště přímo tryská. A když se povede vnímavé publikum ( nejen na rokenrol), tak je to fakt jízda nejen tramvají.

Mé nadšení z premiéry mne přimělo o 3 dny později navštívit první reprízu.
Mé nadšení z inscenace je takové, že se nedá vměstnat do 600 znaků, proto výjimečně připojuji blog.. (více v článku na blogu)

Odkazuji na hodnocení Pavla Širmera. Miroslavu Hanušovi se tenhle kousek hrubě nepovedl, ve výsledku se podobal nejvíce na Ein Kessel Buntes. Možná by stačilo, kdyby Hanuš nechal režii někomu jinému... Ovšem vše v pozitivním smyslu přebil Jan Krafka skvělým zpěvem a obrovskou energií, kterou předával z pódia (za vydatné podpory tří kladenských (!) hereček a živé kapely). To je opravdový Miki Volek! Nicméně šel jsem na divadlo a zažil vesnickou tancovačku. Vzhledem ke scénáři a režii lépe hodnotit nejde!

75 %. Raz, dva, tři - rána a (inscenační) gól! Tedy ne že by Hanušova hra a režie byla bez chyb, scénář má svá silnější (StB, vztah s matkou) i slabší (úvodní mikulášovská stylizace, samotný konec) místa. Ale rád se přidávám k ostatním recenzentům s chválou výtečných, energií nabitých hudebních čísel a zpěvu J. Krafky. Herecky však přeci jen více zaujal J. Wohanka, jeho Mikuláš/StBák/ďábel byl místy výraznější než sám Krafkův Volek.

M. Hanuš vypráví (formou obrazů ze zastávek pražské tramvaje) příběh hrdiny začátku rokenrolu v Čechách M. Volka. V Janu Krafkovi našel ideálního představitele (možno říci dvojníka), který se zpěvákovi podobá fyzicky a je pěvecky mimořádně fundovaný herec. Sekundují mu zdařile J. Wohanka ("vypůjčený" z Divadla v Dlouhé) a trojice "grácií", které bezvadně zpívají sbory a tančí. Šest muzikantů doprovází se švihem Volkovy pecky v Potočkově aranžmá (opět stopa z Dlouhé). Doporučuji zvláště těm dříve narozeným se do Kladna vypravit. Má to spád a stojí to za vzpominku na dobu, kdy jsme byli mladí.

Na hře nejlepší písně.
Skvělý J.Krafka.

Vše funguje jak má, Mikyho Volka si nepamatuji, jsem narozená později a rokenrol mne jako hudba nikdy nezasáhl. Jde o velmi lidský příběh, i když některé věty mírně šustí papírem, ale od Jana Krafky je to podáno tak, že to vyznívá upřímně. Ne všechny Hanušovy paralely jsem pochopila ( např. Mikuláš ? - že by od jména MIky). Nadšení z muziky v druhé půli z jeviště přímo tryská. A když se povede vnímavé publikum ( nejen na rokenrol), tak je to fakt jízda nejen tramvají.

Strhující představení přibližující život Mikiho Volka, vynikající J. Krafka, vše ještě umocněno živou hudbou.

Mé nadšení z premiéry mne přimělo o 3 dny později navštívit první reprízu.
Mé nadšení z inscenace je takové, že se nedá vměstnat do 600 znaků, proto výjimečně připojuji blog.. (více v článku na blogu)

2.2.2023 Nerovný boj s akustikou M. divadla Kladno; co herci ?uřvali?, to došlo i za 7. řadu. Při nazvučení kapely je těžké zacházet v podobných prostorách s výškami, po jejich ořezání je zvuk hladký, nekonfliktní... ale hlasy se slijí se saxofonem a el. kytarou, činely bicích jsou slyšet jen živé, trubka postrádá jiskřivost, žádný rocknroll...
Harmonizace hlasů andělek ve "Vítr rváč" mě neoslovila, přímé srovnání s úryvkem sborů ze studiové nahrávky bylo devastující. Po zaváhání v začátku téže písně (možná i záměrném) byl naopak pěvecký výkon Krafky excelentní, podpořený navíc vynikající trumpetou. Byli tam s námi: Volek, Olmerová, Týfa.