Enron

75% Enron není hra o lidech, ale o systému. Michal Dočekal to pochopil a podařilo se mu divadelními prostředky přiblížit jednotlivé jeho prvky. Pád Enronu (a odkrytí za ním stojících praktik) snad mohl být příležitostí se poučit... Jenže tato událost naopak bledne v porovnání s tím, co mělo přijít a vyústilo v celosvětovou ekonomickou krizi. Lidská hloupost v kombinaci s hamižností zjevně nezná hranic.

Inscenace má dost pomalý rozjezd, téma je přece jen pro většinu diváků hodně odtažité. Osou hry jsou dialogy výkonného ředitele Enronu Skillinga s jeho nadřízenými/podřízenými/blízkými, to vše doplněné mnoha výrazně stylizovanými scénami, ve kterých vystupují třeba realitní makléři či právníci. Je to trochu mišmaš, ale nakonec to vcelku drží pohromadě. Najde se tu pár hodně dobrých nápadů (správní rada jako slepé myši nebo finanční analytici věštící z křišťálové koule), ale celkový pohled nijak extra objevný není. Zároveň ale nesouhlasím s hodnocením, že se jedná o levicovou agitku. 65%

Výjimečná inscenace s přesvědčivými hereckými výkony a zároveň perfektní výpravou. Téma je tak trošku můj obor, proto oceňuji srozumitelné vysvětlení situace, jejích předpokladů, příčin i následků.

Zpracování po všech stránkách povedené, více takových kousků v Národním!

Inscenace – memento. Ani ne tak událostí, které vlastně odstartovaly celosvětovou degresi ekonomiky, jako stále legitimních (a často virtuálních) mechanismů v ekonomice nebo čím dál zvrácenější morálky; obojí spolehlivě drží svět pod čarou ponoru. Téma se vzpírá divadelním prknům jen zdánlivě. Michal Dočekal mohl více přitlačit jak v reálné, tak zajímavě vyřešené abstraktní rovině, nepovedla se scéna, přesto nám tvůrci nabídli poutavý divadelní „dokument“, který na naši první scénu jakoby bytostně patří. Výborný výkon Davida Matáska, v jehož Skillingovi je tak nějak všechno z chladu doby...

V Národní divadle neobvykle aktuální inscenace, ve které se příjemně snoubí vizuální stylizace se skvělými hereckými výkony bez zbytečného pitvoření. Každá replika či píseň přesně odpovídá dané situaci a často výborně paroduje situaci v penězi uvězněných Spojených státech. Jediným slabším okamžikem pro mě byl závěr, který vyzněl trochu do ztracena, ale jako celek působilo představení hodně nadprůměrně.

Režisér M. Dočekal hru uchopil za správný konec a především díky lehkosti, s níž ji inscenoval, mě bavilo sledovat i to, co denně slýchávám v televizi. Zároveň oceňuji přidanou hodnotu textu, který poodkrývá a poukazuje na prapodivné morální principy fungování naší společnosti. Velmi solidní výkony D. Matáska a P. Špalkové. A kupodivu mi nevadily ani přidané písně, které si v poslední době M. Dočekal tak oblíbil.

55%. Aktuální hra, v níž autorka (inspirovaná skutečností) trefně vystihuje současné principy fungování světa, s dávkou nadhledu a nadsázky ukazuje podstatu těch „nahoře“, jimž chybí zodpovědnost za ty, o nichž rozhodují. Hra nepochybně patří na repertoár ND. Nejsem si však jistý, jestli M. Dočekal uchopil text za správný konec. Realizace se mi jevila zbytečně „těžkopádná“, hře by slušelo více lehkosti a lépe koncipované míšení realistických a abstraktních prvků. Působivý konec mě velmi zasáhl, ale ne úplně přesvědčivá inscenace mohla nabídnout více, než se dočteme v denním tisku...

Letadlo letí jen tak dlouho dokud všichni na jeho palubě věří, že je schopno letu...
Tady půjdu s hodnocením hodně nahoru, ale nemohu si pomoci. Celkové ztvárnění, scéna, světla, kostýmy...výborné tempo hry, až na čestné výjimky jsem tam neměl hluché místo. Herecky vévodí skvělý David Matásek, kterému zdatně sekundují neméně dobří Jan Dolanský a Petra Špalková. K tomu všemu aktuální a pro mě rozhodně zajímavé téma. Po delší době hra, která je hodna prken na kterých se hraje.