..spala jsem či bděla jsem? Dění přišlo mně každopádně spíše snové aneb zdálo se mi, že scénografické reálie před chvílí opustil R. Wilson a herci Národního divadla dostali za úkol si vyzkoušet, jak by v nich fungovala například Figarova svatba, přičemž náhodnému střídání žánrů a stylizací se meze nekladou.. Výsledek? Nudný, téměř nicneříkající pelmel. Kdyby ND nemělo aktuálně na repertoáru "Wilsonovu" Věc Makropulos, mohl být ten sen přece jenom o něco méně smutnější.

Neznat předchozí režie M. Dočekala, asi by moje hodnocení nebylo takto smířlivé. Při sledování trapně nudného rejdění na jevišti mě napadlo několik otázek. Proč je nutné komedii zbavovat vtipu? Proč napodobovat R. Wilsona? Co to mělo být vlastně za žánr? Pokus o grotesku nebo moralitu? Proč se rádoby vtipy stále opakovaly? Proč byly některé pasáže textu zhudebněny, i když to nemělo opodstatnění? Proč musela K. Winterová projít hrůzostrašnou scénou v orchestřišti? Tato scéna může směle konkurovat dnes už legendárnímu výstupu J. Janěková ml. v Drahomíře. NAPROSTÝ REŽIJNÍ OMYL!