iJá

Pěkná inscenace plná vtipu, která hezky shrnuje názory a povahu Steva Jobse. Kromě dobrých herců vyniká i oku lahodící scénou. Zásadně mi ovšem vadila představa počítače jako sexuálního uspokojovače. Tvůrci počítačů se snaží vše usnadnit, zjednodušit a zákazníka uspokojit. Ale sex je myslím zcela mimo jejich záměr. A jako metafora shrnující ostatní touhy se mi nelíbí. To je můj zcela osobní, tedy neobjektivní, názor.

Hra mi narozdíl od kolegů nepřišla tak originální. Oceňuji ovšem její nastudování hned z několika důvodů. B. Holičkovi se podařilo vytvořit nápaditou inscenaci, která na svět počítačů a na lidské trápení s nimi nahlíží s příjemně humorným nadhledem. Zároveň ale akcentuje i vážnější rovinu, tzn. jak technika může negativně působit na životy lidí. Smířlivý závěr, kdy dochází ke kompromisu a Uživatel začne PC používat jen prakticky, aniž by se narušovaly mezilidské vztahy, působí nadějně. Další plusy: výběr hudby, scéna a D. Šváb. Z inscenace vyzařuje zřetelný pokus o jistou výpověď, což se cení.

65%. Souhlasně podtrhuji výstižný hodnotící komentář P. Širmera. Nemám, co bych dodala.

Dala bych 60%, nicméně nakonec navyšuji, protože:
1) je dobré, když se autoři snaží o aktuální sdělení, která pro mě mohou být banální, ale pro jiné objevná;
2) líbilo se mi inteligentní použití metafor, nadsázky, narážek;

Ve finále jsem přesvědčena, že má smysl takovou hru uvádět.

Zajímavá a určitě aktuální hra. Člověk se u ní rozhodně musí zamyslet nad tím kde je hranice využívání techniky a kdy vlastně ještě technika slouží nám a ne naopak...Celkově dobře zpracované téma nástupu "hraček od applu".
Nicméně z divadelního hlediska mě to až tolik nechytlo. Některé scény považuji za povedené, jiné již méně. Většinu času jsem se bavil, ale zůstalo to u mě spíše jen na povrchu, hlubší zážitek se nedostavil. Přesto myslím netradiční hra co stojí za vidění.

Braňo Holiček sestavil vtipné a – přiznejme si to – pravdivé pásmo na téma, jaká to dokonalost nás požírá a ovlivňuje víc, než si hodláme připustit. Přesto v inscenaci není podle mě nic, co by zas až tak překvapilo, nebo dokonce tady a teď učinilo „odhalení“ stavu (nedokonalého) operačního systému našich životů, o něž má zájem Pokušitel v rouše Spasitele. Absurdní zcizováky, hravé vidění tématu a výkon Vendy Štíchové však patří k přednostem této malé inscenace.

Vtipný (a docela mrazivý) pohled na to, jak se lidé dnes nechávají ovládat počítači a technologiemi, hledají (nelidskou) dokonalost, ztrácí svou podstatu i přirozenost. „Přidanou hodnotou“ byla rovina se Stevem Jobsem, v níž šlo nalézt propojení s hlavním tématem. Výborná prvotní myšlenka hraní počítačů živými herci byla výborně rozvinuta a dotažena do absurdity. Se zájmem jsem sledoval sled skvělých nápadů (za všechny musím jmenovat alespoň nenáviděné přesýpací hodiny), užíval si vtipné okamžiky a k tomu si uvědomoval neradostné souvislosti. Děkuji za skvělou a smysluplnou kolektivní práci!

viz blog