PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1876)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 10.6.2023)
65 %. Dcera nechvalně proslulého prokurátora vykonstruovaných politických soudních procesů Karla Vaše hledá v deníku plukovníka Pravomila Reichla pravdu o svém otci a zaznamenaný příběh jí otevře oči. Pozornost diváka pak jeho řádky směrují k nebezpečí smířlivě přivíraných očí nad neblahými dějinnými událostmi, ke zločinům, které neměly nikdy být promlčeny a ke skutečným vlastencům, jejichž respektuhodné hrdinské skutky je důležité si připomínat. Byť by inscenaci místy prospěl svižnější temporytmus a zmírnění nadsázky v několika pasážích, silnou a mrazivou výpověď předává zřetelně, zejména prostřednictvím skvělé herecké práce kompletně všech.
(zadáno: 30.5.2023)
(zadáno: 26.5.2023)
Co nás čeká bezprostředně po smrti na onom světě? Zahrajeme si o domnělou spásu a pokoj vlastní duše? Pochopíme regule a podstatu? A jaký význam má naše pozemské počínání? Ptáme se vůbec někdy po nějakých pravidlech? Pokud ano, do jaké míry je vlastně respektujeme? Tyto otázky otevírá komorní hra, v níž se dvou předepsaných hereckých partů opravdu bravurně, s puncem maximální přesvědčivosti zhostili Klára Oltová a Jan Sklenář. Škoda, že samotný průběh děje se místy poněkud cyklí, celku to přece jen ubírá na dynamičnosti. Z kýžených 100 bodů tedy odečítám mínus 30. ;)
(zadáno: 25.5.2023)
Daniele Špinar se v působivé jevištní koláži podařilo neotřele zachytit atmosféru intimních deníkových zápisů Petra Lébla. Jde o zpověď nebývale křehké duše zkoušené v rámci neopětovaných citů, přes okraj přeplněných pouze jednostranně. Její (sebe)trýznivý a nerovný zápas promlouvá prostřednictvím propojení herecké akce, tanečního pohybu, hudby a projekce v sugestivní obrazy. "Čas je jak rozmazaný pták," zmínil Petr Lébl v jedné z poznámek, konturu konce vlastního života si vymezil předčasným sebevražedným odchodem. V závěru inscenace Objal mě bůh a nic symbolicky rozpíná jeho poraněná duše pestrobarevná křídla a osvobozená míří za světlem...
(zadáno: 24.5.2023)
Neodbytné otazníky a naléhavé vykřičníky, které autor prostřednictvím hry (sys)tematicky klade v souvislosti s pojmy vina, hřích, křivda, trest, pomsta, odpuštění, satisfakce, spravedlnost, se v rámci vývoje děje několikrát důmyslně protočí kolem své osy. Jejich rotaci zastaví až katarzní tečka účinku nevyhnutelnosti poznání, že ozvěnám a stínům vlastního svědomí, minulosti ani odpovědnosti nelze nikdy zcela utéct. Všechny stěžejní myšlenky skvělého textu Didiera Carona v inscenaci adekvátně rezonují díky empatické režii Radima Špačka a výborným, maximálně soustředěným hereckým výkonům Martina Fingera a Pavla Rímského.
(zadáno: 21.5.2023)
Řekla bych, že i tenhle inscenační kabátek Dobře placené procházce sluší, i když je o trochu užší. Konkrétně tedy pokud se týká formy, kterou z rozmáchlejší buffopery upravil nyní Jiří Suchý do podoby komorněji laděného muzikálu. A ačkoli se uvádí namísto původně plánované Poslední štace, z níž z ekonomických důvodů sešlo, nejedná se o žádnou znouzectnostnou záplatu. Naopak, do aktuální repertoárové skladby divadla koncepčně i formátově přirozeně zapadá. Mé stručné divácké shrnutí: Dobře prožitá procházka nostalgicky laděnou krajinou známých melodií, svébytně poetických textů a milého jemného humoru.
(zadáno: 14.5.2023)
Typově vhodně obsazená Jana Krausová poměrně zdařile vystihla dvojlomnost svěřené postavy. Biletářka Bobina Holá v jejím podání podlehne sebeklamu vlastní důležitosti a návštěvníky kina nepřiměřeně sekýruje až terorizuje, v určitých okamžicích ale nechává divákům i poznat, že toto jednání pramení primárně ze smutku nad ne právě šťastným a naplněným osobním životem. Škoda, že linka zkoumání křehkosti hranice, kam je člověk schopen zajít vlivem iluze náhle nabyté moci a jak nebezpečně daleko za komfortní zónu je protistrana ochotna ho pustit, nebyla režijně důsledněji uchopena, čímž pádem je mrazivé vyznění příběhu poněkud zploštěno a oslabeno.
(zadáno: 14.5.2023)
(zadáno: 13.5.2023)
75 %. Ostrůvek nuceného exilu- 36 m2 mnichovského bytu. V něm Pavel a Daňa. Dva magnety s protipólnými principy sebedestrukce, přitahováni k sobě jak Viktorka a černý myslivec. On svoji existenci chtěl ze světa vyzmizíkovat cíleně, permanentní deprese utápěl v přemíře alkoholu a tišil prášky, ona se ničila setrváváním v neperspektivním, toxickém vztahu. On byl nesnesitelný egocentrik a bolestín, ona si předsevzala, že ho spasí. D. Horáková v knize P. Juráčka nesoudí, snažila se prý reflexí vzpomínek lépe porozumět jeho životní rezignaci. Inscenace tuto "terapii" zrcadlí originální jevištní formou, jíž dominuje strhující výkon Anežky Kubátové.
(zadáno: 10.5.2023)
Když vám na oslavě vlastní padesátky zaskočí kulička hroznového vína tak nešťastně, že vás přidusí natolik, až vám před očima proběhne celý život, vůbec není k zahození, když se ta zpětná reflexe dostaví muzikálovou formou. :) Kde je ta ryba? Chycena ve vlnách černočerného a místy i značně ujetého humoru na háček efektivní, herecky skvěle uchopené nadsázky v tragikomckém odrazu stinných stránek našich charakterů a života samotného. Já jsem se každopádně divácky vděčně a ráda nechala ulovit spolu s ní.
(zadáno: 8.5.2023)
Veskrze příjemná procházka nejrůznějšími formami hudebního žánru jazz, okořeněná zajímavými informacemi z jeho historie. A když už název samotný svádí k počítání, nemohu nedodat, že svébytně poetický, moudrý a laskavý humor Jiřího Suchého má tváří nepřeberně. Možnost přesvědčit se o tom přímo v hledišti divadla Semafor řadím už po léta k mým osvěžujícím diváckým zážitkům.
(zadáno: 8.5.2023)
V duchu žánru rozverně hravá inscenace aneb o téhle svatojánské noci je toho v rámci snění dovoleno vskutku mnoho. Sen ve svižném temporytmu je to převážně zábavný, pestrý, se zřejmými aktualizačními posuny k dnešku, plný občerstvujících nápadů a odkazů s očividně širokým rozptylem inspiračních zdrojů. A mezi tím vším rozvolněným rejděním a hemžením problesknou občas i vážnější podtóny, upomínající především na to, že prosazování osobních zájmů a priorit, potažmo nastolování řádu a pořádku tzv. na sílu zkrátka není optimálním řešením, a i když cesta ke smíru a kompromisům může být krkolomnější, hledat bychom ji měli.
(zadáno: 6.5.2023)
75 %. Režijní tandem SKUTR vsadil tentokrát na sílu slova, aniž by ji tlumily či přehlušovaly vizuální efekty. A vyšlo to více než dobře. Forma tu nepřebíjí obsah, ale plně s ním souzní a účelně spolu s hudbou dotváří atmosféru. Kolotoč zvrhlých intrik a manipulativních hrátek s city druhých se nejdříve pozvolna roztáčí, aby pak se vzrušující gradací kola osudu se životy všech pořádně zatočila. Rezonují zde také odlišnosti mužské a ženské optiky ve vnímání vztahů a lásky. V herecky poměrně vyrovnané inscenaci mě nejintenzivněji oslovily výkony Zuzany Stivínové a Denisy Barešové, nad mimořádností jejího talentu kontinuálně nepřestávám žasnout.
(zadáno: 4.5.2023)
55 %. Čtyři středoškolští učitelé na prahu syndromu vyhoření hledají v rámci kolektivního experimentu odpověď na otázku, zda existuje míra promile alkoholu v krvi s potenciálem přínosně optimalizovat kvalitu lidské existence. Zjistí očekávatelné: krizi středního věku (ani jakoukoli jinou) nepřechlastáš. Divácké uspokojení tak primárně jistí velmi dobré herecké výkony, nabízející opravdu zdařilou študýrku typů. Vychází i překvapení v podobě efektní tečky, která většinu hlediště doslova vystřelí ze sedadel. Já to své opouštěla lehce rozpačitá při marném hledání nějaké další, zásadnější myšlenkové nadstavby, pro niž dané téma otevírá prostor.
(zadáno: 29.4.2023)
Lehce banální love story šmrncnutá apokalyptickou hororovou vizí s pohádkovým oparem. Úzkost z bezútěšného, alarmujícího eko stavu planety a povrchnosti mezilidských vztahů dala do vínku Kasha Jandáčková hlavní hrdince příběhu Mařence. A poslala ji v nedaleké budoucnosti na cestu, aby hledala. Blízkost, lásku, východisko, únik? Prostor, kde by šlo snáze dýchat. Potká Jeníčka, najde les a nakonec (snad) i sebe samu, poté, co přelstí v onom lese vlka, zákeřného našeptávače. Zásadní plusy pro: originální novou českou hru + výjimečný, odzbrojující herecký výkon Anny Kameníkové + skvělou, do působivých detailů promyšlenou scénografii Jána Tereby.
(zadáno: 27.4.2023)
75 %. Záživná, barevná, svižná a moderní inscenace Michala Dočekala akcentuje zejména linii konfrontačního střetu dvou nesmiřitelných postojů - militantního a pacifického. Nápad pojmout Maršála a doktora Galéna jako dvojroli pak zdařile poukazuje na úskalí jejich až fanatické neústupnosti i skutečnost, že nic nikdy není jen černé ani jen bílé. Čitelně je také prezentováno, jak snadno lze manipulovat stádní společností a ovlivňovat její názory, lidská nepoučitelnost zarezonuje silně a mrazivě. Žel Miroslavu Donutilovi jako by začal docházet herecký dech, nenabízí zde nic nového a přechod z jedné do druhé postavy místy nezvládá úplně přirozeně.
(zadáno: 26.4.2023)
Skrze originální souhru výtvarné, hudební i herecky velmi zdařile interpretované textové složky inscenace se pozvolna skládá mozaika znepokojivého odrazu toho, co probublává pod hladinou všednodennosti života. Rozehrání zdánlivě banální situace, kdy otec s dcerou odchází na dětské hřiště, postupně otevírá spoustu palčivých až frustračních existenciálních otázek, které na nás doléhají ve světě přehlceném informacemi, návody a zákazy všeho druhu. Ironizující režijní nadhled celek účelně odlehčuje, aniž by se tím oslabila intenzita sdělení a niternost prožitku. Na udržení pozornosti náročněji strukturovaný koncept vnímavého diváka svede odměnit.
(zadáno: 25.4.2023)
45 %. Ano, apelativní jiskru hry opravdu odvál čas, neboť bezskrupulózní a manipulativní praktiky bulvárních médií, která dávno zbourala veškeré hranice etiky, jsou dnes již všeobecně více než notoricky známým neblahým faktem. Interpretační klíč inscenace Divadla Bez zábradlí ale bohužel nenabízí moc prostoru ani k rezonanci dalších obsažených témat, ne zcela obratně se zde pracuje s emočním nábojem většiny situací, celku schází drajv a citelnější tah na branku. I charaktery postav vyznívají poměrně ploše, nejvěrohodněji se v tomto ohledu herecky daří Daně Morávkové, jejím prostřednictvím podstata příběhu promlouvá k divákovi nejzřetelněji.
(zadáno: 19.4.2023)
Farářka Claire na velmi obtížné, složité cestě k pochopení zfanatizovaného chlapce, jenž střelnou zbraní v kostele zaútočil na pěvecký sbor sestávající převážně z imigrantů, který vedla. Zprvu chce jeho konání porozumět pro možnost opodstatnit svou nenávist k němu. Čím více ale rozplétá při setkáních s lidmi z chlapcova okolí pozadí a možné příčiny tohoto otřesného činu, tím blíže je katarznímu účinku síly odpuštění... Autentickou atmosféru zdařile budují Dana Verzichová i Dan Kranich prostřednictvím sugestivních hereckých prostředků a účelně ji spolutvoří též tříčlenný chór v rolích obětí, který zajišťuje současně hudební i pěvecký doprovod.
(zadáno: 15.4.2023)
Fredy - Masopust 70 %
75 %. Krajně dilematická situace. Nelítostný odpočet času hodiny na rozmyšlenou. Boj o zachování elementární sebeúcty. A především síla lidskosti, která napomáhá zmírnit neúnosnost nelidské doby. Zejména, pokud jde o děti. Prostředky, které pro zlepšení podmínek jejich života v koncentračním táboře Fredy Hirsch volil, vycházely zcela z jeho přirozené podstaty. Příběh je vyprávěn skrze originální mozaiku místy možná mírně nejednoznačných, v každém případě ale velmi působivých metaforických obrazů. Zásadním elementem pro dokreslení pocitů a atmosféry je pak kompletní hudební složka. Pozoruhodný osud v přesvědčivé interpretaci Miloslava Königa.
(zadáno: 10.4.2023)
Hra ilustruje, jak se soudní praxe svede nečekaně promítnout též do soukromého života zástupců samotného práva. Její námět i zápletky jsou zajímavé, mají potenciál zaujmout diváka a přivést ho k zamyšlení mj. nad dvojlomností zákona, nad tím, jaký je skutečný obsah paragrafů, k jak variantním výkladům mohou svádět, a zda lze skrze ně opravdu vždy docílit spravedlnosti. Autorce se žel nepodařilo příliš obratně příběh přenést do slov, dialogy jsou místy zdlouhavé a krkolomné, čímž jednání postav nevyznívá tak úplně uvěřitelně. Ačkoli všichni herci evidentně odevzdávají maximum, v pozvednutí inscenace nad průměr jim slabiny textu značně brání.
(zadáno: 8.4.2023)
65 %. Klasika (v daném případě světové detektivní dramatiky) inscenovaná klasicky! Obecně jev na našich jevištích stále méně častý, o to více pro diváka osvěžující. Ctí se zde žánr a především duch a kouzlo zašlých časů staré dobré Anglie. Herecky vyrovnané, všem se dařilo věrně zachytit typologii svěřené role. Nejvíce mě zaujala a bavila Regina Rázlová, móresy její paní Boylové byly opravdu na vraždu. :) Škoda jen, že se důsledněji nepracovalo s temporytmem, který místy poněkud vázne. Ostřejší střih a zkrácení některých scén by celku rozhodně dodalo dynamičtějští šmrnc.
(zadáno: 2.4.2023)
V rámci žánru záměrně poněkud přepálený pohled na to, kam až může zajít partnerské snažení učinit druhého tím nejšťastnějším člověkem na světě, a to v daném případě doslova za každou cenu. Dialogy i děj svižně plynou prostřednictvím svěží herecké interpretace Lucie Vondráčkové a Hynka Čermáka, oba mají cit pro gradaci i adekvátní pointování situací a dokáží se s lehkostí přirozenosti přenést i přes několik okamžiků, kdy příběh začne z kolejí uvěřitelnosti pocitově vybočovat přece jen už lehce nad míru.
(zadáno: 31.3.2023)
35 %. Nevážnou (kabaretní) formou o vážných věcech. Jako výchozí nápad zajímavé, žel výsledek samotný ne zcela funkční. Satirickému vyznění se vše spíše vzpírá, síla nosného tématu násilného přepisování historických skutečností a neetického přivlastňování si duševních hodnot a kulturního bohatství jiného národa zde adekvátně nerezonuje. Herečtí protagonisté se evidentně snaží, ale celkově zvolený koncept inscenace veškerou vynaloženou energii citelně maří.
(zadáno: 29.3.2023)
